35 C 73/2021-19 — Okresní soud Praha-východ

Soud posuzoval žalobu, kterou se žalobce domáhal předmětné částky s tím, že jeho předchůdce ([právnická osoba]) poskytl žalované dne 9. 4. 2017 zápůjčku [číslo] poté, co žalovaná potvrdila, že je dluh schopna sama uhradit. Žalovaná se jej zavázala uhradit do 27. 4. 2017 spolu s poplatkem 1 200 Kč. Svou aktivní legitimaci žalobce odvozoval od smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 15. 4. 2020. Soud rozhodl bez nařízení jednání, když strany souhlasily s tímto postupem (§ 115a a 101 odst. 4 o. s. ř.). Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že předchůdce žalobce s žalovanou uzavřeli smlouvu, na základě které jí dne 9. 4. 2017 poskytl zápůjčku 4 000 Kč poté, co žalovaná potvrdila, že je dluh schopna sama uhradit. Žalovaná se zavázala dluh uhradit do 27. 4. 2017 spolu s poplatkem 1 200 Kč. Původní věřitel postoupil smlouvou o postoupení pohledávky pohledávku na žalobce a tuto skutečnost žalované oznámil dopisem ze dne 19. 8. 2020. Po právní stránce soud uzavřel, že strany uzavřely smlouvu o zápůjčce dle § 2390 a násl. o. z. limitovanou zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon“). Žalobce (jeho předchůdce) prostředky žalované poskytl, žalovaná je však nevrátila. Soud se zabýval tím, zda věřitel splnil svoji povinnost dle § 86 zákona, tedy zda náležitě zkoumal schopnost žalované dluh splatit, když nesplněním této povinnosti by se smlouva stala dle § 87 zákona absolutně neplatná (viz rozsudek Evropského soudního dvora ve věci OPR-Finance s.r.o. proti GK ze dne 5. 3. 2020, č. C -679/18). Žalobce tvrdil, že schopnost žalované dluh uhradit zkoumal, když žalovaná tuto skutečnost výslovně potvrdila v internetovém formuláři. Soud však konstatuje, že tento způsob zkoumání schopnosti žalované dluh uhradit nesplňuje korektiv odborné péče, kterým je poskytovatel zápůjčky vázán. Tento korektiv je dán mimo jiné i subjektivním hlediskem spočívajícím v pečlivosti konkrétního věřitele při hodnocení poměrů dlužníka. Věřitel proto nemůže dostát svým povinnostem, pokud vychází toliko z objektivně nedoloženého tvrzení úvěrovaného o jeho poměrech (viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). V daném případě tak věřitel své povinnosti zkoumat schopnost žalované dluh splatit nedostál ani formálně, když se spokojil toliko s prohlášením žalované. Soud proto žalobci jako nástupci věřitele přiznal dlužnou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z. včetně úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a ve zbytku žalobu zamítl, neboť v tomto rozsahu se žalovaná neobohatila. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 801,68 Kč, přičemž tato částka představuje 53,84 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 76,92 % a úspěchu žalované v rozsahu 23,08 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 200 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.