44 T 19/2021-83 — Okresní soud Praha-východ

1. Okresní státní zastupitelství Praha podalo dne 19. 2. 2021 obžalobu na [celé jméno obžalovaného], kterému bylo kladeno za vinu spáchání jednak přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 trestního zákoníku a zločin podplácení podle § 332 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákoníku. 2. Vzhledem k tomu, že po řádném poučení obžalovaný svou vinu zcela doznal, prohlásil, že je vinen spácháním skutku uvedeného v obžalobě i v návrhu na potrestání a souhlasil i s právní kvalifikací, soud podle § 206c odst. 1, 4 a 6 trestního řádu a usnesením v hlavním líčení přijal prohlášení viny obžalovaného a rozhodl o tom, že v rozsahu tohoto prohlášení nebude prováděno dokazování s tím, že bude provedeno pouze ve zbývajícím rozsahu. Dokazování tak bylo vedeno ohledně ukládaného trestu. 3. Obžalovaný u hlavního líčení uvedl, že na území České republiky je kvůli práci. Aktuálně práce není, nemá žádný příjem, ale již se rýsuje nová nabídka u soukromníka, kde by dělal různé stavební práce. Nějaký čas pobýval také doma na Ukrajině. Ne území České republiky má dceru a syna. Manželka je na Ukrajině. Pokud jde o zdravotní stav, trpí cukrovkou a špatně se mu chodí. Měsíčně hradí nájem ve výši 6 000 – 7 000 Kč. Řidičské oprávnění má více jak 30 let. Pokud by mu byl uložen peněžitý trest, byl by schopen uhradit částku 10 000 Kč ve splátkách. Celá projednávaná věc ho mrzí a lituje toho. 4. Soud dále provedl listinné důkazy týkající se osoby obžalovaného. Z opisu rejstříku trestu České republiky vyplývá, že nebyl v minulosti odsouzen za žádný trestný čin. V evidenci přestupků má jeden záznam, ale týkal se nedbalostního jednání, za které mu byla uložena pokuta ve výši 100 Kč. Aktuálně proti němu není vedeno žádné další trestní stíhání. 5. Soud tak s ohledem na přijaté prohlášení viny obžalovaného, které není v rozporu s listinnými důkazy založenými ve spise, a s ohledem na provedené dokazování ve zbývajícím rozsahu, tj. co do rozhodnutí o trestu, dospěl k závěru, že skutky, pro které je vedeno předmětné trestní řízení se staly, mají všechny znaky skutkové podstaty přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 trestního zákoníku a zločinu podplácení podle § 332 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákoníku. Pokud jde o první jmenovaný trestný čin, je nepochybné, že obžalovaný řídil motorové vozidlo pod vlivem návykové látky, neboť byl při řízení zastaven policejní hlídkou, přičemž naměřená hodnota alkoholu u něj přesahovala hranici 1 ‰ velmi výrazně. Podle poznatků lékařské vědy není žádný, tedy ani nadprůměrně disponovaný řidič motorového vozidla schopen bezpečně řídit motorové vozidlo, dosáhne-li hladina alkoholu v jeho krvi právě nejméně 1,00 g (1 ‰). Pokud jde o druhý jmenovaný trestný čin, obžalovaný jednoznačně policistům, kteří jsou považováni za úřední osobu (viz § 127 odst. 1 písm. e) trestního zákoníku) nabídl úplatek, aby vyhověli jeho požadavku a nechali ho odjet, tedy aby konali v rozporu s řádným, nestranným a zákonným obstaráváním věci obecného zájmu. 6. Pokud jde o uložený trest, soud v prvé řadě přihlédl ke skutečnosti, že obžalovaný se ke svému činu doznal, prohlásil svou vinu a svého jednání upřímně litoval, což bylo z jeho chování před soudem evidentní. Nutno také zdůraznit, že se trestnímu řízení nijak nevyhýbal a i přesto, že se nacházel po podání obžaloby na Ukrajině, se soudem přes svou dceru komunikoval a na území České republiky se kvůli hlavnímu líčení dostavil, což není v obdobných případech vůbec obvyklé. Jedná se o osobu, která se na území České republiky pohybovala přes 30 let, a za tu dobu proti němu nebylo vedeno žádné další trestní stíhání. V evidenci přestupků má pouze jeden záznam, navíc za nedbalostní jednání, za které mu byla uložena symbolická pokuta ve výši 100 Kč. Je tak evidentní, že i přes závažnost jeho počínání, se jednalo o exces z jinak řádně vedeného života. Ke všem těmto skutečnostem soud přihlédl při ukládání trestu a dospěl k závěru, že v případě obžalovaného postačí uložení podmíněného trestu odnětí svobody a to pod spodní hranicí trestní sazby, která činí jeden rok. Jak již soud shora uvedl, svého protiprávního jednání si je obžalovaný plně vědom, opakovaně se omluvil, litoval ho a z jeho chování před soudem bylo zcela zřejmé, že již samotné probíhající trestní řízení na něj silně zapůsobilo. Trestní řízení žádným způsobem neztěžoval, prohlásil svou vinu a uvědomil si, že potrestání je zcela na místě. Podmíněný trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců je tak dle názoru soudu dostatečný a na obžalovaného bude působit preventivně. Zkušební dobu stanovil soud v trvání 18 měsíců, což je dostatečně dlouhá doba, po kterou může obžalovaný prokázat, že se skutečně v jeho případě jednalo o exces. Vzhledem k tomu, že obžalovaný spáchal dva trestné činy, navíc jeden z nich v dopravě, bylo zcela na místě, aby byl také postihnut finančně. Soud při stanovení výše peněžitého trestu vycházel z toho, že obžalovaný je aktuálně nezaměstnaný a bez příjmu. Zároveň však vycházel z toho, že je práce schopný a dokonce již nějakou pracovní nabídku obdržel. Soud k těmto skutečnostem při stanovení výše peněžitého trestu a zároveň způsobu jeho placení přihlédl. Peněžitý trest byl stanoven v 80 denních sazbách, což odpovídá závažnosti jím spáchaných trestných činů, přičemž výše denní sazby odpovídá aktuálním majetkovým poměrům obžalovaného. Zároveň soud rozhodl o splácení peněžitého trestu i s přihlédnutím k tomu, že příjem v době rozhodování nebyl jistý. Jednotlivé splátky byly stanoveny tak, že obžalovaný je povinen tyto zaplatit vždy k poslednímu dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po nabytí právní moci tohoto rozsudku. V případě, že by obžalovaný tento peněžitý trest nezaplatil, rozhodoval by soud o přeměně peněžitého trestu na trest odnětí svobody, přičemž při nezaplacení žádné splátky by byl obžalovanému nařízen trest odnětí svobody v trvání 160 dnů. Vzhledem k tomu, že obžalovaný řídil motorové vozidlo pod vlivem alkoholu, uložil mu soud také trest zákazu činnosti ve výměře 16 měsíců s ohledem na naměřené množství alkoholu.