6 C 235/2021-17 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 8 266,51 Kč s příslušenstvím (úrok + úrok z prodlení) z titulu Smlouvy o půjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo]) a žalovaným dne 12. 11. 2007 (č. 318808444). 2. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli předmětné usnesení mu bylo řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 4. Ze smlouvy o půjčce ze dne 12. 11. 2007 soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) smlouvu o půjčce, na jejímž základě mu byla poskytnuta půjčka ve výši 15 000 Kč, kterou se zavázal spolu s úrokem ve výši 10 440 Kč uhradit v 53 pravidelných týdenních splátkách po 480 Kč. Pro případ prodlení se splácením bylo mezi smluvními stranami ujednáno, že právní předchůdce žalobkyně je oprávněn požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené částky. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] a žalobkyní dne 18. 12. 2020 (včetně seznamu postupovaných pohledávek) soud zjistil, že došlo k postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. 6. Podle ustanovení § 3028 odst. 1 a 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanovena jinak, řídí se právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 7. Věc byla po právní stránce s ohledem na shora citovaná přechodná ustanovení posouzena jako spor ze smlouvy o půjčce podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“). 8. Podle § 657 OZ smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 9. Podle § 658 odst. 1 OZ lze při půjčce peněžité dohodnout úroky. 10. Podle § 39 OZ je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 11. Vzhledem k tomu, že žalovaný dluh vůči žalobkyni, která se v důsledku postoupení pohledávky stala jeho novým věřitelem, spočívající v navrácení zbytku půjčené jistiny (částka 8 266,51 Kč) doposud neuhradil, rozhodl soud tak, že v tomto rozsahu žalobě vyhověl, neboť z předložených listinných důkazů (smlouvy o půjčce) vyplývá, že v této výši žalovanému závazek vůči žalobkyni vznikl. 12. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení s plněním peněžitého dluhu, náleží žalobkyni též požadovaný zákonný úrok z prodlení z nárokované jistiny dle prováděcího předpisu - § 2 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. (platného do 31. 12. 2013), a to s přihlédnutím k nastalému datu prodlení jakožto rozhodnému okamžiku dle přechodného ustanovení aktuálně platného nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 13. Jiná situace ovšem nastává při posouzení důvodnosti požadovaného úroku. 14. Předně soud uvádí, že za sjednaný úrok považuje i jakékoli poplatky, které svou povahou funkci úroku plní („ odměna za poskytnutí půjčky“). Opačný výklad by se nepochybně dostal do rozporu se smyslem spotřebitelského práva, které ohledně sjednání nepřiměřené výše úroku (ceny půjčených peněz) spotřebitele chrání (viz dále). 15. K nepřiměřeným úrokům při poskytnutí peněžité půjčky se vyslovil Nejvyšší soud ČR v usnesení sp. zn. 21 Cdo 2898/2005 ze dne 8. 11. 2006, ve kterém uzavřel, že nepřiměřenou je zpravidla taková výše úroků z půjčky sjednaná ve smyslu ust. § 658 odst. 1 OZ, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce odporují obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu. Ujednání (dohoda), kterým byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je neplatné, a to buď pro rozpor se zákonem (představuje-li současně naplnění skutkové podstaty trestného činu lichvy podle ustanovení § 253 trestního zákona, popřípadě jiného trestného činu) nebo pro rozpor s dobrými mravy (v ostatních případech) – viz 21 Cdo 1484/2004. 16. V projednávaném případě činil v době uzavření smlouvy úrok (jeho vymezení viz výše) 10 440 Kč. Splatnost závazku k vrácení půjčky a zaplacení takto sjednaného úroku pak činila 53 týdnů (rozvržení do 53 týdenních splátek). Lze tedy shrnout, že roční úroková sazba dosahovala výše přes 70 %. Ve srovnatelném období však banky poskytovaly spotřebitelské úvěry zpravidla za roční úrok kolem 13 % ročně, jak vyplývá z veřejně dostupných informací ČNB (http://www.hypoindex.cz/kolik-platime-za-uvery-podle-cnb). Vycházeje z této statistiky, o níž soud nemá důvodu pochybovat, přesáhla výše sjednaného úroku v daném případě průměrnou úrokovou sazbu bank více než pětinásobně. Soud má za to, že sjednaný úrok s přihlédnutím k obecně známé skutečnosti (která nemusí být podrobena dokazování) spočívající ve veřejně dostupných informacích o průměrných úrokových sazbách při poskytování spotřebitelských úvěrů od bank byl v projednávaném případě zjevně nadsazen oproti obvyklým úrokovým sazbám v rozhodné době, a celé ujednání o takto zjevně nepřiměřeném úroku je třeba vyhodnotit jako absolutně neplatné pro rozpor se zákonem či dobrými mravy ve smyslu ust. § 39 OZ. 17. S ohledem na shora rozvedené argumenty soud žalobu co do požadovaného úroku a zákonného úroku z prodlení počítaného z úroku zamítl. 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. a přiznal žalobkyni, která byla neúspěšná pouze co části požadovaného příslušenství, plnou náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč, která sestává ze soudního poplatku ve výši 400 Kč (počítáno z tarifní hodnoty odpovídající dlužné jistině), z odměny za zastupování účastníka advokátem podle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 citované vyhlášky po 200 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, výzva k plnění), z částky 300 Kč představují paušální náhradu hotových výdajů za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o.s.ř., neboť zástupce žalobkyně doložil osvědčení o registraci plátce DPH. O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně soud rozhodl podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. 19. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.). 20. Jelikož žalobkyně zaplatila na soudním poplatku více, než kolik činila její poplatková povinnost (400 Kč), rozhodl soud dle § 10 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, o vrácení přeplatku soudního poplatku ve výši 400 Kč.