7 C 149/2020-104 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 7.5.2020 se žalobce domáhal určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru. Žalobu odůvodnil zejména tím, že dne 3. 7. 2017 byla mezi žalovanou na straně zaměstnavatele a žalobcem na straně zaměstnance uzavřena pracovní smlouva na dobu neurčitou se sjednaným druhem práce vedoucí šicí dílny a s datem nástupu do práce dne 3. 7. 2017. Dne 1. 4. 2020 bylo žalobci doručeno okamžité zrušení pracovního poměru ze strany žalované s tím, že žalobce následujícího dne doručil žalované nesouhlas s ukončením pracovního poměru. Sdělil tedy žalované, že nadále trvá na tom, aby mu byla přidělována práce dle pracovní smlouvy. Z opatrnosti poté žalobce podal výpověď a na přidělování práce dle pracovní smlouvy trval po dobu trvání výpovědní doby. Okamžité zrušení bylo ze strany žalované učiněno z důvodu tvrzeného porušení celkem čtyř pracovních povinností žalobce. První porušení povinnosti dle žalované spočívalo v neinformování žalované o založení [právnická osoba] [anonymizováno] žalobcem i přesto, že byl žalobce povinen tuto skutečnost žalované oznámit v souladu s čl. 6 pracovní smlouvy. Podle žalobce však citovaný článek pracovní smlouvy směřuje na jiné skutečnosti, především na změnu osobních údajů, a nikoliv na osobní aktivity žalobce. Založení společnosti žalobcem se nepromítlo do jeho plnění pracovních povinností a žalovaná to ani netvrdila. Druhým porušením pracovních povinností a důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru měla být shoda předmětu podnikání žalobce s předmětem podnikání žalované. Podle žalobce však tato skutečnost byla žalované známa již dávno před okamžitým zrušením pracovního poměru, aniž by žalovaná v této době žalobci cokoliv vytýkala. O tom svědčí i to, že žalobce pro žalovanou na základě smlouvy o dílo zhotovoval čalounické výrobky v době od 1. 11. 2016 do 31. 12. 2016. Současně má žalobce za to, že shoda v pouhém jednom oboru činnosti v předmětu podnikání nemůže založit porušení pracovních povinností ve smyslu § 304 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zák. práce“). Upozornil přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 21 Cdo 1714/2001, s poukazem na skutečnost, že jej nelze považovat za podnikatele v oboru Výroba a opravy čalounických výrobků, když za celou existenci pracovněprávního vztahu k žalované neexistují u něj známky o provozu takové činnosti, její soustavnosti, případně prokazatelném zisku či úmyslu jej získat. Jako třetí důvod porušení pracovních povinností byla uvedena skutečnost, že žalobce nepravdivě vykazoval svoji docházku do zaměstnání v průběhu měsíců listopadu 2019 a ledna 2020, kdy podle žalované měl žalobce oproti vykázaným hodinám skutečně v měsíci listopadu 2019 odpracovat o 27,60 hodin méně a v měsíci lednu 2020 o 17,20 hodin méně. Podle žalobce však byl za kontrolu a správnost docházky žalobce zodpovědný jeho přímý nadřízený pan [jméno] [příjmení]. Za celou dobu trvání pracovního poměru žalobce nebyl na nesrovnalosti v docházce upozorněn a poprvé se o nich dozvěděl až v okamžitém zrušení pracovního poměru. Žalobce rovněž namítl, že ve vztahu k výkazu za měsíc listopad 2019 i leden 2020 již uběhla zákonná dvouměsíční lhůta, ve které mohl být tento důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru uplatněn. Každý list docházky kontroloval pan [příjmení] před odevzdáním k evidenci výplat. Žalovaná tedy dle žalobce mohla tento důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru uplatnit jen do konce ledna 2020, příp. března 2020. Není současné zřejmé, na základě čeho žalovaná nesrovnalosti v docházce žalobce dovozuje. Doložené záznamy docházky jsou totiž založeny pouze na příjezdech a odjezdech vozidla, které žalobce užíval, nedokládají však nic o skutečně vykonávané práci žalobce. Nadto žalobce dále uvedl, že se souhlasem žalované vykonával práci i mimo své pracoviště (vyřizováním zakázek, ježděním na nákupy aj.). Poslední porušení pracovních povinností shledala žalovaná v nedodržení uložené povinnosti žalobci v podobě zaučení zaměstnankyně paní [příjmení] na pozici kvalitářka šicí dílny a operátorka skladu šicí dílny. Zmíněné porušení žalobce zcela popírá, zaučení paní [příjmení] proběhlo v souladu s projednaným postupem a dle jejích časových dispozic, prostřednictvím pracovníků, které žalobce vybral. Ani zde by dle názoru žalobce nebyla dodržena dvouměsíční lhůta daná žalované dle § 58 odst. 1 zák. práce, neboť paní [příjmení] byla zaučována v průběhu měsíce října 2019. Podle názoru žalobce jsou především důvody třetí a čtvrtý zcela účelové a jsou reakcí žalované na snahu žalobce rozvázat svůj pracovní poměr u žalované formou výpovědi, jelikož míra závažnosti tvrzeného porušení pracovních povinností ze strany žalované nedosahuje takové závažnosti, pro kterou by mohl být okamžitě zrušen pracovní poměr. K pozdějšímu doplnění důvodů pro okamžité zrušení pracovního poměru uváděnému žalovanou v průběhu řízení před soudem, a sice v podobě ztráty důvěry žalované vůči žalobci a v podobě útoku žalobce na majetek žalované (zejména neoprávněným odčerpáním mzdy, když žalovaná poukazovala na obsah pracovního počítače žalobce), žalobce namítl jeho nepřípustnost s odkazem na § 60 zák. práce. Podle žalobce důvody, které žalovaná počala uvádět jako důvody pro okamžité zrušení pracovního poměru s ním, nebyly uvedeny v okamžitém zrušení pracovního poměru. Žalovaná dle žalobce nepřípustně a v rozporu s § 60 zák. práce rozšiřuje skutkový stav uvedený v okamžitém zrušení pracovního poměru, když ve svých vyjádřeních poprvé zmiňuje jiný skutkový stav a konstruuje další důvody pro okamžité zrušení pracovního poměru, které však v něm nebyly uvedeny. 2. Žalobce závěrem odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 3.3.2015, sp.zn. 21 Cdo 1229/2014, podle něhož,„ má-li být porušení pracovní kázně právně postižitelné jako důvod k rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, musí být porušení pracovních povinností ze strany zaměstnance zaviněno (alespoň z nedbalosti) a musí dosahovat určitý stupeň intenzity. Zákoník práce rozlišuje mezi soustavným méně závažným porušením pracovní kázně, závažným porušením pracovní kázně a porušením pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem. Porušení pracovní kázně nejvyšší intenzity (zvlášť hrubým způsobem) je - jak vyplývá z ustanovení § 53 odst. 1 písm. b) a § 46 odst. 1 písm. f), části věty před středníkem, zák. práce - důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru nebo k výpovědi z pracovního poměru; okamžité zrušení pracovního poměru je přitom odůvodněno tehdy, jsou-li tu takové okolnosti, ze kterých vyplývá, že po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance zaměstnával až do uplynutí výpovědní doby„. Poukazoval přitom na skutečnost, že byl zaměstnán u žalované přes dva a půl roku a za celou dobu s ním nebyly řešeny kázeňské problémy ani pochybení při plnění pracovních úkolů. Nebyl nikdy písemně, či jinak, upozorněn na porušení pracovní kázně. Řádně plnil veškeré pracovní povinnosti a jemu přidělené činnosti, a to i nad rámec pracovní smlouvy. Jednotlivé důvody okamžitého zrušení pracovního poměru jsou založeny na nepravdivých tvrzeních žalované, avšak i za situace, kdy by se zakládaly na pravdě, nenaplňovaly by jednotlivě, ani kumulativně, míru porušení pracovních povinností zvlášť hrubým způsobem. Vytýkaná porušení pracovních povinností by teoreticky dosahovala maximálně méně, či více závažná porušení, nikoli však intenzitu zvlášť hrubého porušení nutného pro užití institutu okamžitého zrušení pracovního poměru. 3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhovala její zamítnutí. Setrvala na oprávněnosti okamžitého zrušení pracovního poměru s žalobcem; dlouhodobé jednání žalobce v rozporu s pracovními povinnostmi vyplývajícími mu z pracovní smlouvy považuje za mnohočetný důvod, který ve svém souhrnu vedl ke ztrátě důvěry žalované vůči žalobci, jakož i ke zjevnému útoku na majetek žalované. Podle žalované byl žalobce dlouhodobě problémovým zaměstnancem, byť o porušení pracovní kázně nebyl ze strany žalované nikdy písemně uvědomen. Problémy s ním však řešeny byly. Žalovaná dále rozvedla jednotlivé důvody uvedené v okamžitém zrušení pracovního poměru. Majetková účast žalobce ve [právnická osoba] [anonymizováno]., jakož i jeho výkon funkce statutárního orgánu ve jmenované společnosti, jsou dle žalované rozhodné okolnosti, které mají vliv na daňové přiznání, zdravotní a sociální pojištění a rovněž vliv na výkon práce žalobce a jeho povinnosti mu vyplývající z pracovního poměru u žalované. Kontrolou pracovních povinností žalobce ze strany žalované bylo v březnu 2020 zjištěno, že stolní počítač svěřený žalobci k práci u žalované využíval žalobce ke zpracování a ukládání soukromé dokumentace (jednalo se o cca 1 000 soukromých souborů o objemu 1,48 GB dat) přímo související s výkonem funkce žalobce jako jednatele ve [právnická osoba] [anonymizováno]. Přičemž z časových údajů ukládání zmíněné dokumentace je zřejmé, že tuto zpracovával v průběhu pracovní doby, čímž byly jednak ze strany žalobce porušeny pracovní po