8 C 301/2021-62 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným zdejšímu soudu domáhala zaplacení celkové částky 128 862,68 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výrokové části tohoto rozhodnutí. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela tato s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 134 000 Kč, žalovaný se naproti tomu zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 12,5 % p.a. v 70 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 680 Kč počínaje dnem 20. 10. 2019 s tím, že další splátky jsou splatné vždy 20. dne v měsíci a poslední splátka odpovídá zbývající dlužné jistině a úroku. Účastníci řízení si ve smlouvě o úvěru dále sjednali pojištění schopnosti splácet, za což se žalovaný zavázal hradit měsíční pojistné ve výši 134 Kč, splatné spolu se splátkami úvěru. Žalovaný uhradil prvních 8 splátek úvěru a následně se dostal do prodlení. Žalobkyně v souladu s obchodními podmínkami prohlásila celý úvěr za splatný ke dni 7. 1. 2021, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 22. 12. 2020. Žalovaný po zesplatnění neuhradil ničeho a zůstal tak dlužen na jistině úvěru částku 124 738,35 Kč, na poplatcích za úvěr 2 706 Kč, na dlužném pojistném 402 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že dne 28. 7. 2016 uzavřela se žalovaným smlouvu o bankovních službách pro bankovní účet č. [bankovní účet], na jejímž základě se žalobkyně zavázala pro žalovaného zřídit a vést bankovní účet s uvedeným číslem a žalovaný se ve smlouvě, resp. v obchodních podmínkách zavázal nevykazovat na účtu debetní zůstatek. Žalovaný se následně dostal na účtu do záporného zůstatku a přes opakovaná upozornění žalobkyně situaci nenapravil. Žalobkyně tak v souladu s obchodními podmínkami ukončila smlouvu o poskytování bankovních služeb a požadovala po žalovaném zaplacení debetního zůstatku ve výši 1 016,33 Kč. Žalovaný neuhradil ničeho. Před podáním návrhu byl žalovaný k úhradě žalované částky vyzván předžalobní upomínkou. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, resp. k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání se nevyjádřili, a soud tak dle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 18. 9. 2019 smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 134 000 Kč včetně pojištění, a žalovaný se zavázal poskytnutou částku žalobkyni vrátit spolu s úrokem ve výši 12,5 % ročně a hradit pojistné v měsíční výši 134 Kč (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne 18. 9. 2019, [číslo]). Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly také všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, úvěrové podmínky a sazebník (viz všeobecné obchodní podmínky, úvěrové podmínky a sazebník). Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 680 Kč, splatných 20. dne v měsíci, první splátka byla stanovena pouze ve výši 93,06 Kč a byla splatná dne 20. 9. 2019, v dalších měsících měly být splátky hrazeny v pravidelné výši. Spolu se splátkami bylo splatné také sjednané pojistné (prokázáno smlouvou o úvěru). Úvěr byl žalovaným čerpán dne 19. 9. 2019 (prokázáno historickým výpisem úvěru [číslo]). O tom, jak žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr, byla učiněna následující zjištění: Žalovaný při žádosti o poskytnutí úvěru uvedl, že jeho čistý měsíční příjem z podnikání po odečtení všech výdajů z podnikání činí 91 667 Kč, žádné další příjmy nemá a jeho osobní výdaje odpovídají částce 8 500 Kč měsíčně (prokázáno žádostí o poskytnutí půjčky). Žalobkyně příjmy a výdaje tvrzené žalovaným převzala jako podklad pro její rozhodnutí o návrhu na poskytnutí půjčky (prokázáno návrhem na rozhodnutí o poskytnutí - [anonymizováno] půjčka). Žalovaný uhradil prvních 8 splátek úvěru, následně však přestal sjednané splátky hradit (prokázáno historickým výpisem). V čl. 8 a 9.1 písm. f) úvěrových podmínek si účastníci ujednali oprávnění žalobkyně prohlásit celý úvěr za splatný pro případ prodlení žalovaného s úhradou dluhu vzniklého na základě úvěrové smlouvy. Žalobkyně využila sjednaného oprávnění a prohlásila celý dluh za splatný dopisem ze dne 22. 12. 2020, ve kterém stanovila žalovanému lhůtu k úhradě do 7. 1. 2021 (prokázáno dopisem ze dne 22. 12. 2020). Žalovaný však neuhradil ničeho a ke dni 7. 1. 2021 tak zůstal žalobkyni dlužen na jistině úvěru částku 124 738,35 Kč, na poplatcích za úvěr 2 706 Kč a na pojistném 402 Kč (prokázáno historickým výpisem). Oprávnění žalobkyně požadovat po žalovaném úhradu poplatků v souhrnné výši 2 706 Kč vyplývá ze smlouvy o úvěru a sazebníku. Účastníci uzavřeli dne 28. 7. 2016 také smlouvu o bankovních službách pro bankovní účet č. [bankovní účet], na jejímž základě se žalobkyně zavázala pro žalovaného zřídit a vést bankovní účet s uvedeným číslem a žalovaný se ve smlouvě, resp. v obchodních podmínkách zavázal nevykazovat na účtu debetní zůstatek, nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky (prokázáno smlouvu o bankovních službách pro bankovní účet č. [bankovní účet] ze dne 28. 7. 2016). Žalovaný se na uvedeném účtu dostal do debetního zůstatku a byl tak žalobkyní upomenut k úhradě (prokázáno historickým výpisem úvěru [číslo] dopisem žalobkyně). Vzhledem k tomu, že žalovaný debetní zůstatek neuhradil, odstoupila žalobkyně v souladu s čl. 18 obchodních podmínek od smlouvy a požadovala v souladu s čl. 13 úhradu debetního zůstatku (prokázáno smlouvou o bankovních službách, všeobecnými obchodními podmínkami, ukončením smlouvy ze dne 28. 7. 2020). Žalovaný však nadále zůstal žalobkyni dlužen částku debetního zůstatku, odpovídající 1 016,33 Kč (prokázáno historickým výpisem). Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužných částek předžalobními upomínkami ze dne 1. 2. 2021 (prokázáno upomínkami ze dne 1. 2. 2021). 5. Ostatní důkazy předložené žalobkyní neobsahují skutečnosti nové či pro tuto věc relevantní. 6. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 7. Po právní stránce je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným smlouvou o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). <i>8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen„ zákon o spotř. úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>10. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotř. úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotř. úvěru, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlče