9 C 100/2021 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobou podanou u nadepsaného soudu dne 28.4.2021 se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 9 850 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 926,64 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 50 Kč a 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 6 570 Kč od 29.8.2020 do zaplacení. Tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [anonymizováno]“) uzavřela s žalovaným dne 29.1.2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 9 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit, a to v částce 11 070 Kč s příslušenstvím. Nedílnou součástí smlouvy byly Obchodní podmínky Smlouvy o úvěru. Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, žalovaný projevil svoji vůli uzavřít smlouvu verifikační platbou, kterou převedl na účet [anonymizováno] částku v rozmezí 0,01 Kč až 1 Kč. Žalovaný nejprve vyplnil registrační údaje ve formuláři, jehož součástí bylo též zadání čísla občanského průkazu a následně zaslal verifikační platbu; ta slouží k ověření totožnosti žadatele, ochraně osobních údajů před zneužitím a k završení žádosti o půjčku. Poté žalovaný obdržel předsmluvní informace o půjčce se všemi parametry půjčky. Následně právní předchůdce žalobkyně zahájil schvalovací proces včetně prověřování bonity žalovaného, na základě kterého mu byl úvěr ve výši 9 000 Kč poskytnut na účet, z něhož odeslala verifikační platbu. Žalovaný úvěr řádně a včas nevrátil. Tím mu vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně též smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky za každý den prodlení a paušální náhradu výdajů za upomínání ve výši 50 Kč. Na základě smlouvy o postoupení ze dne 19.8.2020 postoupil právní předchůdce žalobkyně předmětnou pohledávku na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 8.9.2020. Výše dlužné částky ke dni postoupení činila 6 570 Kč na nesplacené jistině, částku 3 280 Kč na smluvní pokutě, dlužné paušální náklady na upomínání ve výši 50 Kč. 2. V průběhu řízení žalobkyně vzala žalobu částečně zpět co do částky 3 330 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 50 Kč a smluvní pokutu ve výši 3 280 Kč. Dále doplnila tvrzení, že žalovaný na poskytnutý úvěr plnil celkem částku 4 500 Kč, která byla započtena na smluvní úrok ve výši 2 070 Kč a ve zbytku na jistinu. 3. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby, kterou žalobkyně učinila před prvním jednání ve věci, soud v rozsahu zpětvzetí v souladu s ustanovením § 96 odst. 2 o.s.ř. řízení zastavil, aniž zjišťoval stanovisko žalovaného (usnesení ze dne 2.9.2021 č.j. 9C 100/2021-22). 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání nařízeném na 4.11.2021 se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán (předvolání bylo doručeno dne 7.10.2021, žaloba pak 25.6.2021). Žalobkyně a její zástupce se z jednání nařízeném na den 4.11.2021 omluvili a souhlasili, aby bylo jednáno v jejich nepřítomnosti. Soud tedy v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti účastníků a zástupce žalobkyně. 5. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující rozhodné skutečnosti: Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 4.7.2018 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně [příjmení] se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 9 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit do 28.2.2019 spolu s úrokem ve výši 2 070 Kč, tedy celkem 11 070 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s vrácením dlužné částky byl sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% z jistiny za každý den prodlení a dále poplatek za každou zaslanou upomínku ve výši 5é Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Obchodní podmínky [právnická osoba] pro poskytování úvěrů splatných jednorázově ([anonymizováno] [rok] [číslo]). Jak prokazuje výpis z účtu [číslo] byla na tento účet z účtu označeného jménem žalovaného č.ú. [bankovní účet] zaslána dne 29.11.2016 částka ve výši 1 Kč. Z výpisu z téhož účtu ze dne 4.7.2018 bylo zjištěno, že na účet označený jménem žalovaného č.ú. [bankovní účet] byla odeslána částka 9 000 Kč. Ze smlouvy ze dne 29.1.2019 bylo zjištěno, že došlo ke změně původní smlouvy, a to co do výše sjednaných úroků (z původních 279,83% do zaplacení, na 35,13%). Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 17.8.2020 bylo zjištěno, že předmětnou smlouvou o postoupení pohledávek byla postoupena pohledávka za žalovaným z právního předchůdce žalobkyně [příjmení] na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 8.9.2020, který byl odeslán prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb dne 9.9.2020, a zároveň byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky (prokázáno tímto dopisem spolu s poštovním podacím archem). Jak prokazuje předžalobní výzva ze dne 12.4.2021, byl žalovaný před podáním žaloby vyzván k zaplacení dlužné částky; výzva byla odeslána prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb dne 15.4.2021 (prokázáno poštovním podacím archem). Z interního přehledu výše pohledávky bylo zjištěno vyčíslení žalované pohledávky, tedy jistina 6 570 Kč, smluvní pokuta ve výši 3 280 Kč a dále poplatek ve výši 50 Kč. 6. Z výše provedených důkazů nemá soud za prokázané, že žalovaný předmětnou smlouvu o úvěru uzavřel. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronických prostředků na dálku, kdy k odsouhlasení smluvních podmínek a tedy završení kontraktačního procesu mělo dojít zasláním tzv. verifikační platby ve výši 0,1 Kč až 1 Kč. V řízení byla doložena smlouva datovaná dnem 4.7.2018, avšak předložená verifikační platba byla z účtu označeného jménem žalovaného odeslána již dne 29.11.2016, tedy rok a půl před datem údajném uzavření smlouvy. Žalobkyně na výzvu soudu (danou usnesením ze dne 9.8.2021 č.j. 9C 100/2021-17) nikterak tento rozpor nevysvětlila, k jednání se nedostavila, a tudíž jí soud nemohl poučit o neunesení důkazního břemene ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. Soud tedy po stránce skutkové uzavřel, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně toho, že žalovaný pro potvrzení akceptace návrhu smlouvy zaslal tzv. verifikační platbu na účet právního předchůdce žalobkyně. Dále soud nemá za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně tvrdila, že před schválením úvěru a odesláním částky 9 000 Kč byly zkoumány registry, a to insolvenční rejstřík, bankovní registr klientských informací, nebankovní registr klientských informací. K výzvě soudu (danou usnesením ze dne 9.8.2021 č.j. 9C 100/2021-17) však žádný důkaz k prokázání těchto tvrzení nepředložila, k jednání se nedostavila, a tudíž jí soud nemohl poučit o neunesení důkazního břemene ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. Soud tedy i v tomto směru uzavřel, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno, že před poskytnutím úvěru byla řádně zkoumána schopnost žalovaného úvěr splatit. 7. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“). 8. Dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) (1) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené