24 C 226/2021-29 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni [částka] s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že s žalovaným uzavřela dne [datum] úvěrovou smlouvu, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka] a žalovaný se zavázal splatit žalobkyni jistinu spolu s úrokem ve výši 25,36% p.a. ve [anonymizováno] pravidelných měsíčních splátkách po [částka], se splatností první splátky k [datum]. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka], kterou se žalovaný zavázal uhradit spolu s úroky ve výši [anonymizováno] p.a. ve [anonymizováno] pravidelných měsíčních splátkách po [částka], se splatností první splátky k [datum]. Žalovaný úvěr čerpal, na úhradu dluhu zaplatil celkem [částka], které žalobkyně v souladu s úvěrovými podmínkami započítala na úrok, jistinu a poplatky. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení se splácením, žalobkyně úvěr ke dni [datum] zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě zbytku dluhu sestávajícího z jistiny ve výši [částka], dlužných poplatků ve výši [částka], poplatků za pojištění ve výši [částka] a nákladů na vymáhání ve výši [částka]. 4. Soud posoudil vztah účastníků jako vztah ze smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., který je limitován zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon“). 5. Soud se nejprve zabýval tím, zda věřitel řádně zkoumal schopnost žalované dluh splnit, neboť nesplnění této povinnosti způsobuje absolutní neplatnost úvěrové smlouvy dle § 588 o. z. pro rozpor se zákonem a zcela zjevně s veřejným pořádkem (viz § 84 – 89 zákona o spotřebitelském úvěru). Aby žalobce splnil povinnosti mu uložené citovanými ustanoveními, musí postupovat způsobem, kterým s náležitou péčí zjistí poměry žadatele, tedy zejména jaké má příjmy, majetek a výdaje, aby byl poskytovatel schopen posoudit, zda je žalovaný schopen dluh splnit. Nepostačuje při tom, pokud vychází toliko z údajů sdělených mu dlužníkem, ale musí si nechat tyto údaje doložit a vyvarovat se jakýchkoliv pochybností o jejich pravdivosti. Vychází-li toliko z údajů, které žadatel uvede a které se jeví jako pochybné, musí postupovat takovým způsobem, aby tato pochybnost byla rozptýlena. Žalobkyně sice v žalobě uvedla, že byla před poskytnutím úvěru prověřena úvěryschopnost žalovaného a to„ prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. Výstupem je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k jeho předlužení“, avšak uvedené zůstalo toliko v rovině tvrzení, žádné konkrétní skutečnosti, natožpak důkazy ohledně toho, jak konkrétně byla prověřena úvěryschopnost žalovaného (výše příjmů, výdajů, jakým způsobem údaje uvedené úvěrovaným žalobkyně prověřovala atd.) žalobkyně soudu nepředložila. Pokud tedy žalobkyně nijak neprověřila úvěryschopnost žalovaného (resp. neprokázala, že by tomu tak bylo) a bez dalšího vycházela z údajů, které jí žalovaný sdělil, nedostála dle názoru soudu svým povinnostem ve smyslu ustan. § 84 – 89 zákona o spotřebitelském úvěru, v důsledku čehož je úvěrová smlouva absolutně neplatná pro rozpor se zákonem a zcela zjevně s veřejným pořádkem. 7. Soud proto žalobci přiznal toliko bezdůvodné obohacení dle § 2991 a násl. o. z. ve výši poskytnutého plnění (jistina) a úrok z prodlení z této částky dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., z dlužné jistiny za období od [datum] do zaplacení, (od 15. dne od zesplatnění úvěru) do za placení a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítnul (tedy co do dlužných poplatků ve výši [částka], poplatků za pojištění ve výši [částka], nákladů na vymáhání ve výši [částka] a obchodního úroku ve výši [anonymizováno] p.a. od [datum] do zaplacení). 9. Povinnost k plnění uložil soud žalované v obecné pariční lhůtě dle ustan § 160 o. s. ř., neboť neshledal důvody ke stanovení lhůty delší. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná jen v zanedbatelné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].