35 C 125/2022-62 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se s ohledem na připuštěnou změnu žaloby, kterou soud učinil usnesením ze dne 29. 8. 2022, č. j. 35 C 125/2022-57, domáhal předmětné částky s tím, že žalobce a žalovaný uzavřeli nájemní smlouvu k bytu – jednotky [číslo] na adrese [adresa žalovaného] (dále jen byt), který žalovaný převzal 30. 5. 2021 Smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 30. 5. 2022, přičemž nájemné bylo sjednáno v částce 7 500 Kč měsíčně a zálohy na služby v částce 2 500 Kč měsíčně. Platby byly splatné vždy do 10. dne v měsíci. Pro případ prodlení si strany sjednaly smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně. Žalovaný uhradil předmětné platby za měsíce červen a červenec vždy 15. dne příslušného měsíce, za měsíc srpen a září uhradil postupně částky 1 900 Kč dne 7. 9. 2021, 3 100 Kč dne 8. 9. 2021, 3 600 Kč dne 7. 10. 2021, 2 000 Kč dne 8. 10. 2021 a 1 000 Kč dne 10. 11. 2021. Za říjen a listopad 2021 neuhradil ničeho. Dne 24. 5. 2022 pak žalobce vyúčtoval žalovanému poskytnuté služby. Žalobce se domáhal zaplacení dlužného nájemného 20 900 Kč a dlužných služeb dle vyúčtování v částce 8 910,27 Kč a nakonec se domáhal úroků z prodlení z těchto částek a úroků z prodlení ze splatných a nezaplacených záloh. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobce a žalovaný uzavřeli nájemní smlouvu k bytu, který žalovaný převzal dne 30. 5. 2021 Smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 30. 5. 2022, přičemž nájemné bylo sjednáno v částce 7 500 Kč měsíčně a zálohy na služby v částce 2 500 Kč měsíčně. Platby byly splatné vždy do 10. dne v měsíci. Pro případ prodlení si strany sjednaly smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně (vše prokázáno smlouvou o nájmu bytu ze dne 30. 5. 2021). Žalovaný uhradil předmětné platby za měsíce červen a červenec vždy 15. dne příslušného měsíce, za měsíc srpen a září uhradil postupně částky 1 900 Kč dne 7. 9. 2021, 3 100 Kč dne 8. 9. 2021, 3 600 Kč dne 7. 10. 2021, 2 000 Kč dne 8. 10. 2021 a 1 000 Kč dne 10. 11. 2021. Za říjen a listopad 2021 neuhradil ničeho (prokázáno přehledem plateb). Dne 24. 5. 2022 pak žalobce vyúčtoval poskytnuté služby v částce 20 792,09 Kč (prokázáno vyúčtováním služeb). Žalovaný přes upomínky a předžalobní výzvu ničeho neuhradil (prokázáno upomínkami a předžalobní výzvou). 4. Z dalších předložených důkazů nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti a provádění dalšího dokazování bylo nadbytečné. 5. Soud posoudil vztah účastníků tak, že účastníci uzavřeli nájemní smlouvu k bytu dle § 2235 a násl. o. z., dle které se žalobce zavázal žalovanému přenechat byt k užívání a žalovaný se zavázal hradit nájemné a další platby s užíváním spojené. Žalovaný tak byl povinen žalobci uhradit nájemné dle § 2246 o. z. a náklady spojené s užíváním bytu dle § 2247 o. z. a dle § 7 zákona č. 67/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že žalovaný nájemné za měsíce srpen – listopad 2021 zcela neuhradil a neuhradil ani odebrané služby, uložil soud žalovanému uhradit tyto platby spolu s úrokem z prodlení dle § 1970 o. z., a to ode dne následujícího po splatnosti splátky nájemného a v případě dlužných služeb pak ode dne následujícího po splatnosti vyúčtování. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v minulosti v prodlení se splatností některých plateb (červen a červenec 2021), vznikl žalobci i nárok na úrok z prodlení za toto prodlení. 6. Žalobce též uplatnil nárok na úrok z prodlení ze záloh na služby spojených s užíváním bytu. 7. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. 8. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Předpokladem nároku na úhradu úroku z prodlení je existence a splatnost pohledávky, se kterou je dlužník v prodlení. Zanikne-li nárok na samotnou pohledávku, zaniká tím právo požadovat úrok z prodlení za období počínající dnem, kdy pohledávka zanikla (dlužník v ten okamžik není v prodlení), avšak nezaniká nárok na ty úroky z prodlení, které již do tohoto okamžiku vznikly. Nárok na uhrazení záloh na služby pak zaniká okamžikem, kdy vznikla pronajímateli povinnost vyúčtovat podle § 7 zákona 67/2013 Sb. tyto zálohy (vizte rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2016, sp. zn. 25 Cdo 1977/2015). V daném případě je tímto dnem 30. 4. 2022. Je tak nepochybné, že žalobci počínaje 1. 5. 2022 zanikl nárok na uhrazení záloh a od tohoto data již proto nebyl žalovaný v prodlení s jejich placením. 10. Žalobce však úrok z prodlení neuplatňoval v zákonné výši, ale ve výši smluvní. 11. Podle § 2239 o. z., nepřihlíží se k ujednání ukládajícímu nájemci povinnost, která je vzhledem k okolnostem zjevně nepřiměřená. 12. I když je obecně právní úprava dle o. z. úpravou primárně dispozitivní a citovaný předpis je postaven na smluvní volnosti stran, tak tato zásada neplatí u nájmu bytu, neboť jde o právní úpravu, která je postavena na relativní kogentnosti. Zákonodárce při svých úvahách považoval nájemníka za relativně slabší smluvní stranu, které je potřeba poskytovat zvláštní ochrany. Tuto svoji vůli promítl např. právě do § 2239 o. z. 13. V případě smluvní volnosti ohledně úroků z prodlení pak je nutné toto ustanovení vykládat tak, že strany se nemohou vychýlit ohledně výše sjednaných úroků z prodlení v neprospěch nájemníka. Ostatně ke stejnému závěru dospěl též Nejvyšší soud České republiky (vizte rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2059/2018). 14. Pokud žalující strana namítá neaplikovatelnost tohoto rozsudku v dané věci, když v mezidobí došlo k novele příslušného předpisu např. v tom, že v současné právní úpravě je možné například sjednat i smluvní pokutu, tak tato argumentace je nepřiléhavá. Je sice obecně pravdou, že zákonodárce změnil právní úpravu ve prospěch pronajímatele, ale tato úprava je toliko dílčí a pouze posouvá zákonné smluvní limity. Nelze však z ní dovodit úplné prolomení kogentnosti právní úpravy. Citovaná novela se navíc týká smluvní pokuty, která není předmětem tohoto řízení, a dává jí přísné hranice ohledně její maximální výše. Žalobcem uplatňované smluvní úroky z prodlení ve smlouvě žádné limity neaplikují. Jedná se tedy o zcela nepřiměřené ujednání, které nepožívá ochrany, a proto se k němu dle § 2239 o. z. nepřihlíží. 15. Soud za této situace uzavřel, že žalobci náleží dlužné nájemné, hodnota spotřebovaných služeb, úrok z prodlení z nájemného, záloh a vyúčtování za dobu, kdy žalovaný byl v prodlení, a to v zákonné výši dle § 1970 o. z. a dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud tyto prostředky žalovanému uložil uhradit (maximálně však ve výši žalobou uplatněné) ve lhůtě dle § 160 o. s. ř. 16. Soud pak zamítl žalobu ohledně rozdílu mezi smluvními úroky z prodlení a úroky z prodlení v zákonné výši a ohledně celého úroku z prodlení za dobu, kdy žalovaný již pro zánik pohledávky nebyl v prodlení. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v principu v řízení zcela úspěšný (míra neúspěchu je zcela zanedbatelná), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 624 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 136 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 28 400 Kč sestávající z částky 2 260 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 800 Kč ve výši 2 688 Kč.