35 C 256/2021-54 — Okresní soud Praha-východ

1. Zástavní věřitel se domáhal nařízení soudního prodeje zástavy tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. Uvedl, že dne 15. 11. 2012 uzavřel se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo] na částku 2 000 000 Kč (dále jen„ prvá smlouva“) a dne 8. 1. 2013 uzavřel se stejnou společností smlouvu o úvěru [číslo] na částku 4 000 000 Kč (dále jen„ druhá smlouva“). Obě tyto smlouvy byly zajištěny až do výše stejné jako je hodnota jistiny každé z nich zástavní smlouvou ze dne 20. 11. 2012, kterou zástavní dlužníci zřídili ve prospěch zástavního věřitele zástavní právo na pozemcích [anonymizována dvě slova], jehož součástí je stavba [adresa], [anonymizována dvě slova], [anonymizováno] [číslo] vše k. ú. [obec] u [obec] [územní celek] (dále jen„ nemovitosti“). Původně se domáhal předmětné pohledávky vůči společnosti [právnická osoba] v rámci insolvenčního řízení, avšak společnost skončila v konkurzu a pohledávky nebyly v plném rozsahu uspokojeny. Zástavní věřitel se tak domáhal jejich uspokojení ze zřízeného zástavního práva. 2. Zástavní dlužnice 2) navrhla zamítnutí návrhu. Pokud jde o vznik prvé smlouvy, nepopřela její existenci ani to, že k jejímu zajištění bylo zřízeno zástavní právo předmětnou zástavní smlouvou na nemovitostech. Měla však za to, že pohledávka je promlčena a zástavní právo zajišťovalo toliko přesně stanovené příslušenství. Zástavní věřitel navíc nedodržel smlouvu, když se zavázal nemovitosti prodat toliko ve veřejné dražbě a navíc nevyzval zástavní dlužníky ke složení jistoty. Již jen z těchto důvodů měl být návrh zamítnut. Pokud jde o nároky z druhé smlouvy, tak uvedla, že ty nejsou řádně zajištěny zástavní smlouvou, neboť nedala se vznikem takového zástavního práva svůj souhlas. Z předložených listin je navíc nepochybné, že zástavní věřitel se nechová jako řádný hospodář, když akceptoval, že hodnota nemovitostí se během několika měsíců prakticky zdvojnásobila. Nakonec namítala, že zástavní věřitel by mohl navrhnout soudní prodej zástavy z roku 2003, ale neučinil tak. 3. Zástavní dlužník 1) ve svém vyjádření plně odkázal na vyjádření zástavní dlužnice 2). 4. Vzhledem k tomu, že zástavní dlužník 1) zcela odkazoval v řízení na vyjádření činěná zástavní dlužnicí 2), přistoupil soud k tomu, že dále bude argumentaci zástavní dlužnice 2) považovat za vyjádření obou zástavních dlužníků. 5. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že společnost [právnická osoba] se zástavním věřitelem uzavřela prvou smlouvu dne 15. 11. 2012 na částku 2 000 000 Kč a druhou smlouvu dne 8. 1. 2013 na částku 4 000 000 Kč, přičemž výše úroků byla odvozena od sazby 1M PRIBOR (prokázáno těmito smlouvami včetně podmínek). Citovaná společnost se dostala do konkurzu, přičemž předmětné pohledávky činí spolu s příslušenstvím ke dni rozhodnutí soudu nejméně částky uvedené v návrhu a tyto pohledávky nebyly popřeny (prokázáno z upraveného seznamu pohledávek společně s přihláškou), přičemž výše vymezeného úroku korespondovala se szabou 1M PRIBOR (prokázáno touto sazbou). Zástavní dlužníci uzavřeli dne 20. 11. 2012 se zástavním věřitelem smlouvu o zástavě nemovitostí. Zastaveny byly nemovitosti, a to pro pohledávky za [právnická osoba] [anonymizováno] z titulu prvé smlouvy do výše 2 000 000 Kč se řádně ukončenou splatností 13. 11. 2015, a to včetně nároků z odstoupení ze smlouvy, a z titulu blíže neurčené smlouvy o úvěru, která vznikne v budoucnu (nejdříve tak dne 21. 11. 2012) až do výše 4 000 000 Kč s řádnou konečnou splatností 31. 12. 2017, a to včetně nároků z odstoupení ze smlouvy. Strany si sjednaly výkon práva mimo jiné ve veřejné dražbě a právo zástavních dlužníků složit jistotu ve výši obvyklé ceny zástavy, čímž toto právo zanikne (prokázáno zástavní smlouvou ze dne 20. 11. 2012). Zástava je řádně zapsána v katastru nemovitostí (prokázáno výpisem z tohoto katastru). 6. Zástavní věřitel se již v minulosti domáhal soudního prodeje zástavy nemovitostí z titulu jiné zástavní smlouvy z 10. 1. 2013, přičemž tento prodej byl usnesením zdejšího soudu ze dne 18. 10. 2016, č. j. [číslo jednací], nařízen, avšak výkon rozhodnutí byl zastaven usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 27. 8. 2020, č. j. [číslo jednací], a toto rozhodnutí bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2021, č. j. [číslo jednací], potvrzeno. Důvodem tohoto zastavení byla skutečnost, že soudní prodej zástavy byl nařízen na základě zástavní smlouvy z 10. 1. 2013, když zde existovala platná zástavní smlouva ze dne 20. 11. 2012, přičemž není možné k jedné pohledávce a zástavě zřídit 2 zástavní smlouvy (prokázáno citovanými rozhodnutími). 7. Soud uzavřel, že skutkový stav je dostatečně prokázán, takže nebylo nezbytně nutné doplňovat další navržené důkazy pro nadbytečnost. Vzhledem k tomu, že pro posouzení věci není nezbytně nutné tvrzené skutečnosti prokázat, soud neduplikoval důkazy provedené v rámci předcházejícího exekučního řízení a spokojil se toliko se závěry exekučního soudu. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti. 8. Podle § 358 odst. 1 z. ř. s., soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. Rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy je vykonatelné dnem, kterým nabylo právní moci. 9. Podle § 3028 odst. 3 o. z., není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 10. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“), smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 152 obč. zák., zástavní právo slouží k zajištění pohledávky pro případ, že dluh, který jí odpovídá, nebude včas splněn s tím, že v tomto případě lze dosáhnout uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy. 12. Podle § 155 odst. 1 obč. zák., zástavním právem může být zajištěna pohledávka peněžitá i nepeněžitá. Zástavní právo se vztahuje i na příslušenství této pohledávky. Podle odst. 3, zástavním právem může být zajištěna i pohledávka, která má v budoucnu vzniknout, anebo pohledávka, jejíž vznik je závislý na splnění podmínky. Podle odst. 4, zástavním právem mohou být do sjednané výše zajištěny i pohledávky určitého druhu, které zástavnímu věřiteli vůči dlužníkovi budou vznikat v určité době. 13. Podle § 121 odst. 3 obč. zák., příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení, poplatek z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. 14. Soud posoudil návrh a uzavřel, že z provedeného dokazování je nepochybné, že zástavní věřitel a společnost [právnická osoba] uzavřeli 2 úvěrové smlouvy podle § 497 a násl. obch. zák. (tedy prvou a druhou smlouvu), přičemž součástí nároků jsou nesplacené jistiny, úroky a úroky z prodlení. 15. Dále soud uzavřel, že zástavní dlužníci zajistili explicitně nároky z prvé smlouvy zástavním právem k nemovitostem, a to na základě smlouvy ze dne 20. 11. 2012. Ve smlouvě stanovili maximální výši zastavené pohledávky z této smlouvy, přičemž bylo uvedeno, že řádná konečná splatnost je dána dne 13. 11. 2015. Strany tak ve smyslu § 3028 odst. 3 o. z. a § 152 a násl. obč. zák. uzavřely zástavní smlouvu k nemovitostem Strany si sice dohodly řádnou konečnou splatnost pohledávek, ale z termínu řádná nelze než dovodit, že toto ujednání se vztahuje i na příslušenství vzniklé po tomto datu, přičemž s ohledem na § 155 odst. 1 a § 121 odst. 3 obč. zák. se toto zástavní právo vztahuje i na úroky a úroky z prodlení. 16. Soud tak uzavřel, že ve vztahu k prvé smlouvě zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. 17. Pokud jde o druhou smlouvu, strany v zástavní smlouvě ze dne 20. 1.1 2012 zajistily též další blíže nespecifikované úvěrové smlouvy, které vzniknou v budoucnu. Limitací těchto smluv byla celková částka 4 000 000 Kč a řádná konečná splatnost v termínu 31. 12. 2017. Zástavní dlužníci namítali, že toto zajištění se nevztahuje na druhou smlouvu. Soud však s tímto názorem nesouhlasí. 18. Je obecně přípustné, aby si účastníci zástavní smlouvy sjednali zajištění pohledávek určitého druhu, pokud je dána jejich maximální limitace v hodnotě a zároveň je limitováno období, ve kterém pohledávky budou vznikat. Vzhledem k tomu, že zástavní smlouva hovoří o budoucím úvěru, který bude splatný do 31. 12. 2017, si strany stanovily limitaci nejen obdobím (den následující po uzavření smlouvy až do 31. 12. 2017), ale i hodnotou (4 000 000 Kč). Druhá smlouva zněla právě na částku 4 000 000 Kč splatnou do 31. 12. 2017, proto účastníci naplnili ustanovení § 155 odst. 4 obč. zák. a ve smyslu § 3028 odst