35 C 364/2022-33 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se domáhal předmětné částky s tím, že s žalovanou uzavřel dne 16. 11. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které jí poskytl částku 30 000 Kč s tím, že částku 2 500 Kč vyplatil jako provizi zprostředkovateli. Žalovaná se zavázala dluh uhradit v 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč, tedy zavázala se uhradit spolu s jistinou částku 7 500 Kč. Strany si dále ujednaly úrok ve výši 21,55 % ročně, smluvní pokutu 499 Kč za prodlení s každou splátkou a smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky po zesplatnění. Žalovaná nehradila dluh řádně a včas a dostala se přes upomínku ze dne 2. 7. 2022 do prodlení s uhrazením 6 splátek, takže byl dluh ke dni 24. 7. 2022 zesplatněn. Žalobce požadoval uhrazení dlužné jistiny 25 016 Kč, úroku do zesplatnění 1 590 Kč, nákladů na vymáhání 200 Kč, smluvní pokuty za prodlení s 6 splátkami 2 994 Kč, smluvní pokutu za období od 25. 7. 2022 do 10. 9. 2022 v částce 1 277 Kč a dále smluvní úrok 21,55 % ročně a zákonný úrok z prodlení z jistiny ode dne následujícího po zesplatnění do zaplacení. 2. Žalovaná žádala uhradit dluh ve splátkách. 3. Žalobce navrhl vyhlásit rozsudek pro uznání. 4. Soud žalobcově procesnímu návrhu nevyhověl, když v dané věci by nebylo možné schválit soudní smír dle § 99 o. s. ř., neboť žalobcovo žádání bylo v části v rozporu s kogentním ustanovením zákona. Vzhledem k tomu, že nebylo možné schválit smír, nemohl soud rozhodnout spor rozsudkem pro uznání dle § 153a odst. 2 o. s. ř., jak navrhoval žalobce. 5. Soud rozhodl bez nařízení jednání, když strany s tímto postupem vyslovily souhlas (§ 115a a 101 odst. 4 o. s. ř.). 6. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobce poté, co zkoumal schopnost žalované dluh splnit (prokázáno jejími výplatními páskami, výpisy z příslušných registrů a jejími čestnými prohlášeními), uzavřely strany dne 16. 11. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (prokázáno úvěrovou smlouvou včetně příloh), na základě které jí poskytl částku 30 000 Kč s tím, že částku 2 500 Kč vyplatil jako provizi zprostředkovateli a zbytek uhradil žalované na účet (prokázáno výpisy z účtu). Žalovaná se zavázala dluh uhradit v 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč, tedy se zavázala uhradit spolu s jistinou částku 7 500 Kč. Strany si dále ujednaly úrok ve výši 21,55 % ročně, smluvní pokutu 499 Kč za prodlení s každou splátkou a smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky po zesplatnění (prokázáno předmětnou smlouvou včetně příloh). Žalovaná nehradila dluh řádně a včas a dostala se přes upomínku ze dne 2. 7. 2022 (prokázáno touto upomínkou včetně čestného prohlášení a seznamu odchozí pošty) do prodlení s uhrazením 6 splátek (prokázáno bonitou dluhu), takže byl dluh ke dni 24. 7. 2022 zesplatněn (prokázáno dopisem o zesplatnění). Žalovaná ke dni zesplatnění dlužila na jistině částku 25 016 Kč, na úrocích částku 1 590 Kč, na nákladech vymáhání částku 200 Kč a byla v prodlení se zaplacením 6 splátek (prokázáno bonitou smlouvy). 7. Soud předmětný vztah hodnotil jako smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2395 a násl. o. z. ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon“). Zatímco žalobce splnil své závazky řádně a včas (a to včetně své povinnosti zkoumat schopnost žalované dluh uhradit dle § 84 a násl. zákona), žalovaná nikoliv, čímž se dostala do prodlení. Žalobce tak má nárok na vrácení poskytnuté jistiny, sjednaného úroku, nákladů na vymáhání a smluvní pokuty, která nepřevyšuje limit daný § 122 odst. 2 a 3 zákona. 8. Podle § 122 odst. 4 zákona, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. 9. Soud s ohledem na citované ustanovení toliko posoudil žalobcem uplatněný nárok na smluvní úrok 21,55 % ročně a uzavřel, že tento nárok je důvodný toliko pod dobu 90 dnů prodlení žalované. Ta se s ohledem na zesplatnění dostala do prodlení dle 25. 7. 2022. Dle citovaného ustanovení pak žalobce má nárok od 25. 10. 2022 (91. dne prodlení) toliko na úrok v maximální výši 15 % ročně. 10. Soud dále posoudil žalobcem uplatněné náklady na vymáhání 100 Kč za odeslané zesplatnění dluhu. Vzhledem k tomu, že to je po obsahové stránce též předžalobní výzvou advokáta, která je zpoplatněna v rámci náhrady nákladů řízení, uzavřel soud, že přiznání této částky by bylo v rozporu s dobrými mravy (vizte § 1 odst. 2 o. z.). 11. Soud s ohledem na tyto závěry zamítl žalobci žalobu v rozsahu požadovaného nezákonného úroku a nemravných nákladů na vymáhání a následně vyhověl žalobě ohledně dlužné jistiny, úroků, nákladů uplatněné pohledávky 100 Kč a smluvních pokut. Vzhledem k tomu, že žalovaná je v prodlení s uhrazením peněžitého dluhu, uložil jí soud uhradit též úroky z prodlení dle § 1970 o. z., ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení v principu zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 358 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 180 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 31 077 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. 13. S ohledem na žádost žalované a souhlas žalobce pak soud přistoupil k nařízení splátkového kalendáře v částce 1 500 Kč měsíčně, přičemž rozhodl, že nesplněním byť jen jediné splátky se celý dluh stane splatným.