6 C 237/2021 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 70 200 Kč s příslušenstvím z titulu smluvní pokuty. Tvrdila, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo [číslo] ze dne 14. 12. 2015 (dále jen„ smlouva o dílo“), jejímž předmětem bylo provedení díla - stavby rodinného domu na pozemku p. [číslo] v k. ú. [obec], a to v rozsahu dle soupisu sjednaných prací a dodávek, který byl její nedílnou součástí. Žalobkyně dílo provedla a žalovaným předala na základě protokolu o předání a převzetí díla ze dne [datum] vč. přílohy - odsouhlasených více/méně prací. Současně žalobkyně vystavila fakturu [číslo] ze dne [datum] na částku 193 199 Kč se splatností k [datum], kterou byly zúčtovány zaplacené zálohy a zohledněny více/méně práce dle předávacího protokolu a jeho přílohy. Na vystavenou konečnou fakturu žalovaní uhradili dne [datum] pouze částku 12 749 Kč. Nedoplatek ceny díla tak činil 180 450 Kč. Pro případ prodlení s úhradou konečné faktury si účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 450 Kč denně. Žalovaní oproti nedoplatku ve výši 180 450 Kč započetli nárok na smluvní pokutu ve výši 180 450 Kč, který vyúčtovali výzvou k úhradě ze dne 10. 6. 2019 se splatností 10 dní od doručení (správně 10. 6. 2020), doručenou žalobkyni dne 11. 6. 2020. Nárok na smluvní pokutu se stal splatným dne 21. 6. 2020, následně byla smluvní pokuta započtena dopisem ze dne 24. 6. 2020, doručeným žalobkyni dne 29. 6. 2020. Nárok žalovaných z titulu smluvní pokuty a následně započtení považuje žalobkyně za nedůvodný. Nárok žalobkyně z titulu nedoplatku ceny díla stejně jako nárok žalovaných na smluvní pokutu byl předmětem řízení ve věci vedené před Okresním soudem Praha-východ pod sp. zn. 34 C 247/2019, které bylo pravomocně skončeno rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2021, sp. zn. 23 Co 136/2021, proti kterému podala žalobkyně dovolání. Žalovaní se dostali do prodlení s úhradou konečné faktury v trvání 540 dní, tj. od 30. 12. 2018 do 21. 6. 2021, když pohledávka žalobkyně z titulu nedoplatku ceny díla zanikla až ke dni 22. 6. 2021 v důsledku shora citovaného započtení ze strany žalovaných. Dopisem ze dne 16. 9. 2021 vyúčtovala žalobkyně žalovaným smluvní pokutu ve výši 243 000 Kč (540 dní x 450 Kč) za prodlení s úhradou konečné faktury a vyzvala žalované k její úhradě ve lhůtě 7 dní od doručení. Předmětem žaloby je však pouze částečný nárok na smluvní pokutu ve výši 70 200 Kč (156 dní x 450 Kč) za období od 30. 12. 2018 do 4. 6. 2019. 2. Žalovaní nárok žalobkyně neuznali, když sporovali splatnost konečné faktury žalobkyně, okamžik započtení a samotnou existenci smluvní pokuty. Ač pro účely řízení vedeného u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 34 C 247/2019 žalovaní uvedli, že fakturu č. 201803096 a její splatnost k 29. 12. 2018 nesporují, nyní splatnost konečné faktury napadli, když žalovaným není zřejmé, jak byla splatnost konečné faktury určena. Taktéž je otázkou, zda byla faktura žalovaným řádně žalobkyní doručena. Žalovaní odkázali na článek IV. smlouvy o dílo s tím, že faktura mohla být vystavena až po předání díla bez vad a nedodělků, k čemuž došlo až dne 30. 12. 2018. Navíc splatnost faktury dle přesvědčení žalovaných nemohla nastat, pokud žalovaní v 15-ti denní lhůtě fakturu reklamovali, což se stalo telefonicky a dále emailem ze dne 3. 1. 2019, 8. 1. 2019 a 10. 1. 2019. Žalovaní se tak nemohli ocitnout v prodlení s úhradou konečné faktury, když reklamace žalovaných byla uznána jako relevantní v řízení vedeném u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 34 C 247/2019. Dále žalovaní namítli, že ke splatnosti smluvní pokuty z titulu prodlení s předáním díla a zápočtu jejich pohledávky došlo nikoliv až dne 22. 6. 2021, jak uvádí žalobkyně, nýbrž již v lednu 2019, když žalovaní ve svých projevech žádali o kompenzaci průtahů a ponížení faktury žalobkyně. Další projev vůle směřující k započtení zazněl v emailové komunikaci ze dne 18. 3. 2019, 7. 5. 2019 a 10. 6. 2019, dále pak v odporu proti platebnímu rozkazu vydanému v řízení vedeném pod sp. zn. 34 C 247/2019 ze dne 23. 9. 2019. Z uvedeného plyne, že k zániku pohledávky žalobkyně došlo již na začátku ledna 2019, nejpozději pak v září 2019. Úkony žalovaných ze dne 10. 6. 2019 (správně 10. 6. 2020) a 24. 6. 2020 ohledně zápočtu jejich pohledávky na fakturu žalobkyně byly činěny z opatrnosti, když žalovaní mají za to, že jako spotřebitelé v právním vztahu s žalobkyní dostatečně vyjevili svůj názor na to, že oproti pohledávce žalobkyně mají svou pohledávku na smluvní pokutu, a že tuto započítávají, mnohem dříve. Žalovaní poukázali i na výši smluvní pokuty, která se ve srovnání s výší zajištěné konečné pohledávky jeví jako nepřiměřená a neodpovídající spravedlivému nastavení práv a povinností obou účastníků. 3. Žalobkyně v replice uvedla, že se s argumenty žalovaných neztotožňuje a jejich jednání považuje za rozporné se základními zásadami, na kterých spočívá civilní právo ve smyslu ust. § 6 o. z. Ačkoli žalobkyně nebyla úspěšná v řízení vedeném u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 34 C 247/2019, bylo v předmětném řízení postaveno najisto, že k předání díla došlo dne 3. 12. 2018, po předání díla došlo dne 13. 12. 2018 k vystavení závěrečné faktury se splatností k 29. 12. 2018 na částku 193 199 Kč z titulu nedoplatku ceny díla, k odstranění vad a nedodělků došlo k 31. 12. 2018, dopisem ze dne 10. 6. 2019 (správně 10. 6. 2020) žalovaní vyúčtovali nárok na smluvní pokutu ve výši 180 450 Kč se splatností 10 dnů od doručení, které připadlo na 11. 6. 2020, na nedoplatek ceny díla byla žalovanými zaplacena dne 19. 3. 2019 částka 12 749 Kč, kdy na rozdíl představující částku 180 450 Kč žalovaní započetli dopisem ze dne 24. 6. 2020 smluvní pokutu ve výši 180 450 Kč za prodlení s dokončením díla. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaní byli v prodlení s úhradou závěrečné faktury od 30. 12. 2018 do 21. 6. 2020. Žalovaní v souvisejícím řízení výši a splatnost závěrečné faktury nikterak nesporovali a částečně i na fakturu plnili, čímž ve svém důsledku dluh uznali co do důvodu a výše, čemuž svědčí i jejich následné jednostranné započtení smluvní pokuty na zbývající část nedoplatku ceny díla. Ohledně doručení závěrečné faktury odkázala žalobkyně na emailovou zprávu žalované 2) ze dne 3. 1. 2019, ve které bylo doručení faktury potvrzeno. K předmětné emailové komunikaci mezi účastníky žalobkyně doplnila, že žalovaní řešili pouze prodlení s dokončením díla a kompenzaci s tím spojenou a nejde tedy o reklamaci předmětné faktury. Pokud jde o okolnosti vystavení faktury, tak odkázala na čl. IV odst. 2 smlouvy o dílo. K polemice ohledně data zápočtu ze strany žalovaných poukázala žalobkyně na protokol o jednání ve věci vedené pod sp. zn. 34 C 247/2019 ze dne 2. 6. 2020, kdy žalovaní k výzvě soudu předložili k důkazu vyúčtování smluvní pokuty ze dne 10. 6. 2019 (správně 10. 6. 2020) a stejně tak následně provedli započtení dopisem ze dne 24. 6. 2020. Ač se žalovaní snažili tvrdit, že k vyúčtování smluvní pokuty došlo před převzetím právního zastoupení JUDr. [jméno] [příjmení], po poučení soudu žádné důkazy k prokázání tohoto tvrzení nepředložili, což vyvrací i jejich aktuální obranu v projednávané věci. K účinnému započtení způsobilého (splatného) nároku žalovaných tak došlo až na základě dopisu ze dne 24. 6. 2020. Pokud žalovaní argumentovali tím, že úkony z 10. 6. 2020 a 24. 6. 2020 činili z opatrnosti, považuje soud takové jednání za účelové. Jde-li o námitku nepřiměřenosti dohodnuté smluvní pokuty, tak ani s touto námitkou žalobkyně nesouhlasila a odkázala na četnou judikaturu Nejvyššího soudu, z níž vyplývá, že smluvní pokuta požadovaná žalobkyní byla sjednána v míře přiměřené. K otázce projevu vůle ve vazbě na námitky žalovaných, kteří se bránili dřívějším vyvoláním splatnosti smluvní pokuty a započtením, odkázala žalobkyně na několik rozhodnutí Nejvyššího soudu, konkrétně sp. zn. 23 Cdo 3854/2011, 26 Cdo 1348/2008, 25 Cdo 3718/2008. 4. Žalovaní v návaznosti na repliku žalobkyně doplnili, že výroky žalobkyně ohledně nepoctivého či účelového jednání žalovaných považují za nepravdivé a popsali situace, z nichž lze dovodit nepoctivý záměr na straně žalobkyně. Ohledně závěrečné faktury zdůraznili, že sporné není její doručení, ale okamžik doručení a zejména soulad jejího vystavení se smluvními ujednáními. Žalovaní fakturu reklamovali jak telefonicky, tak následně i v písemné formě, faktura se tak nemohla stát splatnou. Jestliže žalobkyně sporovala splatnost pohledávky žalovaných na smluvní pokutu argumentem, že údajně nepředložili v řízení vedeném pod sp. zn. 34 C 247/2019 vyúčtování smluvní pokuty před převzetím právního zastoupení, tak se žalobkyně mýlí, neboť patřičná korespondence soudu předložena byla a plyne z ní, že zesplatnění a zápočet byly učiněny několikrát. 5. Ze smlouvy o dílo [číslo] ze dne 14. 12. 2015 soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanými byla uzavřena smlouva o dílo, na základě které se žalobkyně zavázala za sjednanou cenu na své nebezpečí provést stavbu rodinného domu na pozemku