7 C 221/2021-71 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal určení, že rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením pracovního poměru dané žalovanou žalobci písemností ze dne 31. 3. 2021, je neplatné. Tvrdil, že na základě pracovní smlouvy z dne 1. 11. 2017 pracoval u žalované na pozici přejímajícího technika. Dne 11. 3. 2021 odmítl na pracovišti podstoupit provedení testu na SARS-CoV-2 a v důsledku toho, ho žalovaná odmítla vpustit na pracoviště. Následně písemností ze dne 31. 3. 2021 zrušila žalovaná se žalovaným okamžitě pracovní poměr pro hrubé porušení povinností vyplývajících z právních předpisů. Okamžité zrušení pracovního poměru odůvodnila žalovaná tím, že k datu 31. 3. 2021 dosáhla absence žalobce v práci, kterou považovala za neomluvenou, 10 pracovních dnů. Žalobce opíral důvod neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru zejména o Stanovisko Ministerstva práce a sociálních věcí k povinnému testování zaměstnanců a jeho pracovněprávním souvislostem ze dne 5. 3. 2021. Přestože neotestovanému zaměstnanci nemůže zaměstnavatel dovolit vstup na pracoviště, může se se zaměstnancem dohodnout na výkonu práce z domova, čerpání dovolené, poskytnutí neplaceného volna, či změně harmonogramu rozvržení směn. Nedojde-li dle žalobce k dohodě se zaměstnavatelem, lze takovou situaci hodnotit jako jinou důležitou osobní překážku v práci na straně zaměstnance dle § 199 odst. 1 zák. práce. K tomuto závěru se lze uchýlit, mimojiné, proto, že při testování dochází k zásahu do tělesné integrity zaměstnance a mělo by se tak k absenci neotestovaného zaměstnance přistupovat jako k omluvenému pracovnímu volnu. Žalobce dále uváděl, že trvá na dalším pokračování pracovního poměru a přísluší mu náhrada mzdy. 2. Žalobce dále ve svých vyjádřeních uvedl, že nebyly splněny podmínky pro okamžité rozvázání pracovního poměru rovněž z toho důvodu, že ode dne 17. 3. 2021 bylo aplikovatelné upravené znění mimořádného opatření ze dne 15. 3. 2021, které ukládalo zaměstnavatelům, v případě že zaměstnávají 10 až 49 osob, nevpustit neotestovaného zaměstnance až od 26. 3. 2021. Jelikož u zaměstnavatele na jeho pobočce není zaměstnáno více jako 50 zaměstnanců, nebyla v případě žalobce splněna dostatečná doba neomluvené absence k odůvodnění okamžitého zrušení pracovního poměru, když jeho absenci by bylo možno počítat až od 26.3.2021. Dále popírá, že by byl ze strany zaměstnavatele řádně seznámen s rozsahem a účelem evidování osobních údajů. Nebyl rovněž poučen o tom, že výjimku z testování mají zaměstnanci, kteří se již nechali očkovat, nemohl ji tedy využít. Při jednání dne 12. 4. 2022 dále žalobce doplnil svá tvrzení a uvedl, že má za to, že v době od 9. 3. 2021 již byl očkován. 3. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a namítala, že odmítnutí zaměstnance k testování nespadá do okruhu důležitých osobních překážek v práci. Podstoupit testování byli zaměstnanci povinni dle Mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 1. 3. 2021 a s touto povinností byli zaměstnanci seznámeni a jedná se o povinnost ve smyslu § 301 písm. c) zák. práce, kterou byli povinni dodržet. Žalobce se odmítl podrobit testování již dne 11. 3. 2021 a následně 15. 3. 2021 předložil žalované potvrzení o provedení PCR testu. Žalovaná si z důvodu pochybností plynoucích z použití různých textových fontů v potvrzení ověřila platnost tohoto potvrzení u příslušné laboratoře, kde ji řekli, že„ nikdo takový v daný den a laboratoři PCR test neabsolvoval“. Žalovaná proto informovala žalobce, že na základě předloženého potvrzení nebude na pracoviště vpuštěn, pokud neabsolvuje antigenní test. Dle žalované nespadá odmítnutí testu žalobcem do okruhu překážek v práci zaměstnance stanového nařízením vlády č. 590/2006 Sb., jeho absence v práci tak byla neomluvená. Dále uváděla, že žalobce se nedostavil do práce více než 10 dnů, čímž porušil své povinnosti zaměstnance nejpozději ve stanovený počátek pracovní doby být na svém pracovním místě připraven na výkon své pracovní činnosti. dle judikatury, konkrétně rozsudku NS ČR ze dne 21.5.2008, sp.zn. 21 Cdo 2542/2007, již neomluvené zmeškání práce v trvání pěti dnů představuje – obecně vzato – samo o sobě porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem a odůvodňuje rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením. Doplnila též, že testování zaměstnanců bylo prováděno neinvazivním způsobem testováním ze slin, kdy tak nedochází k zásahu do tělesné integrity osob. Testování mohlo být prováděno laickou osobou, nejednalo se tak ani o zdravotnický úkon. 4. Žalovaná ve svých vyjádřeních dále uvedla, že k březnu roku 2021 činí celkový počet jejích zaměstnanců 142 osob. Celkový počet zaměstnanců má být dle žalované posuzován souhrnně na zaměstnavatele a nelze ho posuzovat pouze s ohledem na jednotlivé regionální pobočky. 5. Ze shodných tvrzení účastníků a provedených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalobce s žalovanou uzavřel dne 1. 11. 2017 pracovní smlouvu, podle které byl žalobce zaměstnán jako přejímající technik s místem výkonu práce v [obec]. V době rozvázání pracovní poměr mezi stranami trval (pracovní smlouva ze dne 1. 11. 2017 a shodná tvrzení účastníků). Dne 10. 3. 2021 žalovaná emailem informovala žalobce - spolu s ostatními zaměstnanci, že následujícího dne proběhne antigenní testování, přílohou hromadně rozesílaného e-mailu byl příbalový leták k testovací sadě ze slin, informace o zpracování osobních údajů a informace o pracovněprávních souvislostech ohledně testování (emailová komunikace ze dne 10. 3. 2021 s přílohami, print screen obrazovky počítače – stránka [email] složka doručené a odeslané, rozbor situace ze strany občanské policie – národní bezpečnost s datem 22. 3. 2021). Žalobce, což je nesporné, test odmítl a předložil dne 15.3.2021 žalované protokol o absolvování vyšetření na covid u společnosti [právnická osoba] s negativním výsledkem. Žalovaná vzhledem k odlišnostem použitého fontu pojala podezření a na tuto společnost učinila dotaz, zda se žalobce skutečně vyšetření zúčastnil. Dle e-mailové odpovědi ze dne 17.3.2021 žalobce na testu u dané společnosti nebyl. Tuto skutečnost ověřoval v řízení později i soud, který učinil dotaz žalobce absolvoval ve dnech 12.3.2021 – 16.3.2021 PCR test a pokud ano, s jakým výsledkem. [právnická osoba] zopakovala, že u nich žalobce v dané období test neabsolvoval. Stejný závěr měla též vyžádaná zpráva od Ústavu zdravotnických informací a statistiky České republiky, podle níž není k žalobci a danému období evidován žádný PCR test (výsledkový list ze dne [datum], e-mail ze dne [datum], zpráva [právnická osoba] na č.l. 58, zpráva [anonymizováno] na č.l. 44). 6. Dne 17. 3. 2021 byl žalobce telefonicky informován, že nebude vpuštěn na pracoviště, neboť dne 11. 3. 2021 odmítl absolvovat antigenní test ze slin na pracovišti a dále k 15. 3. 2021 nedoložil důvěryhodné potvrzení o provedení PCR testu. Žalobce reagoval tak, že překážka nevznikla na jeho straně a má zájem do zaměstnání chodit. Žalovaná poukázala na skutečnost, že žalobcem předkládané potvrzení o absolvování testu je falzifikát a nabídla žalobci ukončení pracovního poměru dohodou. Žalobce navrhoval, že buďto bude do vyřešení věci doma na home office při plném platu, nebo bude do zaměstnání vpuštěn bez absolvování testu, nebo bude vše řešeno občanskoprávní cestou. Žalovaná v odpovědi zmínila, že práci přejímacího technika z její povahy bohužel nelze vykonávat formou home office a pokud žalobce nadále odmítá antigenní testování, nemůže mu přítomnost na pracovišti umožnit (e-mailová komunikace ze dne 24.3.2021, 23.3.2021, 19. 3. 2021, 18. 3. 2021 a 17. 3. 2021). 7. Žalovaná k dotazu žalobce, zda má zůstávat doma z nařízení zaměstnavatele za plat nebo bez platu sdělila dne 26.3.2021, že dle spolupracující právní kanceláře se v dané věci nejedná důležitou osobní překážku v práci a ze strany žalobce tak jde o neomluvenou absenci, tedy bez mzdy. Žalobce dále požadoval vydání písemného stanoviska o nevpuštění jeho osoby na pracoviště a opětovně žádal, aby byl buďto doma za mzdu, nebo doma bez mzdy, pak podá na žalovanou žalobu, nebo aby byl jeho pracovní poměr ukončen s nárokem na odstupné. Zmiňoval též trestní řízení, pokud bude žalovaná pokračovat v nátlaku, spekulacích a manipulacích (e-mailová komunikace ze dne 26. 3. 2021 a 31. 3. 2021). 8. Dne 31. 3. 2021 žalovaná žalobci oznámila, že s ním okamžitě zrušuje pracovní poměr z důvodu jeho neomluvené absence v práci delší než 10 pracovních dnů. V okamžitém zrušení pracovního poměru uváděla, že žalobce měl dne 11. 3. 2021 odmítnout na výzvu zaměstnavatele absolvovat antigenní test ze slin na pracovišti a rovněž se nepotvrdilo, že by žalobce absolvoval PCR test, který žalované předložil dne 15.3.2021, pročež nebyl v souladu s Mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví vpuštěn na pracoviště. Následná absence nespadá dle žalované do zákonem předpokládaných překážek v práci, absenci žalobce v práci ode dne 17.3.2021 tedy považovala za neomluvenou a vzhledem k tomu, že ke dni 31.3.2021 dosáhla tato absence 10 dnů, hodno