7 C 233/2020-53 — Okresní soud Praha-východ

1. Zástavní věřitel se návrhem podaným dne 26. 6. 2020 domáhal nařízení soudního prodeje zástavy, a to nemovitostí označených výše ve výrokové části tohoto rozhodnutí. Zástavní věřitel uvedl, že s [jméno] [jméno] a se zástavní dlužnicí jako zástavci uzavřel Smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitostem č. 0588/11/4210, kterým byla zajištěna pohledávka zástavního věřitele za [jméno] [jméno] vyplývající ze Směnečného platebního rozkazu a Dohody o uznání závazků a způsobu jeho splácení ze dne 30. 6. 2011. [jméno] [celé jméno žalované] nehradil sjednané splátky řádně a včas, v důsledku čehož zástavní věřitel navrhl nařízení exekuce k uspokojení své pohledávky, kdy tato pohledávka byla následně přihlášena do insolvenčního řízení vedeného proti [jméno] [jméno]. Pohledávka zástavního věřitele ve výši 1 498 256,60 Kč s příslušenstvím nebyla do podání návrhu uhrazena. 2. Zástavní dlužnice ve svém vyjádření ze dne 13. 8. 2020 uvedla, že zástavní smlouvu podepsala kdysi na nátlak svého bývalého manžela k zajištění jeho dluhu. Nebyla účastníkem úvěrové smlouvy, ani nečerpala úvěr. Bývalý manžel, [jméno] [celé jméno žalované] ji ujišťoval, že zajistí úhradu svých závazků a domu a jejího podílu na něm se to nedotkne. Dále uvedla, že zástavní věřitelka ji neinformovala o splatnosti celého dluhu a nekontaktovala ji ani před podáním žaloby. Postup zástavního věřitele považuje v rozporu s dobrými mravy a za pokus obejít přednostní právo zástavního věřitele zapsaného v katastru nemovitostí na prvním místě. Doplnila později, že na základě zpeněžení poloviny nemovitosti ve vlastnictví [jméno] [jméno] v insolvenčním řízení došlo k uspokojení části předmětné pohledávky zástavního věřitele. 3. Podáním ze dne 3. 12. 2021 vzal zástavní věřitel návrh částečně zpět, když uvedl, že částku ve výši 525 957,35 Kč obdržel z prodeje nemovitostí v insolvenčním řízení sp. zn. [insolvenční spisová značka] vedeného proti spoludlužníkovi zástavní dlužnice, [jméno] [jméno]. Dále uvedl, že neměl povinnost zástavní dlužnici vyzývat před podáním žaloby a že existence dluhů jejího bývalého manžela musela být zástavní dlužnici známa. S ohledem na skutečnost, že zbývající dlužná částka byla zajištěna zástavním právem k uvedeným nemovitým věcem, navrhl zástavní věřitel nařízení soudního prodeje zástavy, tj. spoluvlastnického podílu zástavní dlužnice na předmětných nemovitostech. 4. Podle ustanovení § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), může žalobce (navrhovatel) vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. 5. V projednávané věci zástavní věřitel vzal svůj návrh na zahájení řízení částečně zpět. Soud proto řízení v uvedené části zastavil (výrok II.). 6. Z listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. [jméno] [celé jméno žalované] se jako aval za výstavce [právnická osoba] zavázal dne 30. 5. 2010 zaplatit za směnku 1 988 256,60 Kč zástavnímu věřiteli (ze Směnky ze dne 6. 9. 2006). Nárok ze směnky na výše uvedený směnečný peníz byl zástavnímu věřiteli pravomocně přiznán Směnečným platebním rozkazem (ze Směnečného platebního rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2010, č. j. 30 Cm 205/2010-8). [jméno] [celé jméno žalované] následně uznal výše uvedenou dlužnou částku a zavázal se jí uhradit ve splátkách dle sjednaného splátkového kalendáře (z Dohody o uznání závazku a způsobu jeho splacení ze dne 30. 6. 2011). K zajištění pohledávky zástavního věřitele za [jméno] [jméno] pak zástavní věřitel, [jméno] [celé jméno žalované] a zástavní dlužnice uzavřeli dne 30. 6. 2011 zástavní smlouvu k výše uvedeným nemovitostem (ze Smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem č. 0588/11/4210) a toto zástavní právo bylo zapsáno do katastru nemovitostí (ze Zprávy Katastrálního úřadu ze dne 18. 8. 2011). Z výpisu z katastru nemovitostí ke dni 31. 8. 2018, ke dni 24. 6. 2020 a rovněž ke dni 30. 11. 2021 soud zjistil, že spoluvlastnický podíl o velikosti ½ na pozemku parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba [adresa] v části [územní celek] a spoluvlastnický podíl o velikosti ½ na pozemku parc. [číslo] to vše zapsáno na [list vlastnictví] v k.ú. a obci [obec] vlastní zástavní dlužnice, a že k těmto pozemkům bylo zřízeno zástavní právo z titulu výše označené zástavní smlouvy. Dlužník [jméno] [celé jméno žalované] však nehradil dlužnou částku dle sjednaných splátek, proto navrhl zástavní věřitel nařídit proti němu exekuci směnečného platebního rozkazu (z Návrhu na nařízení exekuce ze dne 29. 11. 2012). Pohledávka zástavního věřitele byla následně přihlášena do insolvenčního řízení vedeného proti [jméno] [jméno] (z Oznámení Exekutorského úřadu ze dne 21. 8. 2018, z Přihlášky pohledávky ze dne 13. 9. 2018 a Soupisu majetkové podstaty). Z emailové korespondence z listopadu roku 2018, září roku 2019 a říjnu roku 2019 má soud za prokázané zástavní dlužnice si byla vědoma dluhu [jméno] [jméno]. Ke dni 24. 6. 2020 činila pohledávka zástavního věřitele částku 2 541 913,10 Kč a ke dni 30. 11. 2021 pak částku 2 131 827,25 Kč (z listiny o úhradách na směnečný peníz vyčíslených k 24. 6. 2020 a k 30. 11. 2021). Výtěžek zpeněžení spoluvlastnického podílu [jméno] [jméno] k výše uvedeným nemovitostem byl vydán zástavnímu věřiteli (ze Zprávy insolvenčního správce o vydání výtěžku zajištěnému věřiteli ze dne 1. 7. 2021). 7. Soud dále v řízení provedl další důkazy, a to Dohodu ze dne 25. 6. 2011 a Smlouvu o vypořádání vzájemných majetkových vztahů ze dne 20. 3. 2013, které zástavní dlužnice navrhovala k prokázání tvrzení, že jí manžel přislíbil, že všechny závazky zaplatí a že se jí to netýká. Vzhledem k tomu předložené listiny nejsou pro posouzení soudu o nařízení soudního prodeje zástavy relevantní, soud k nim při svém posuzování nepřihlédl. 8. Podle § 156 odst. 1 zák.č. 40/1964 Sb., občanského zákona ve znění ke dni uzavření zástavní smlouvy (dále jen„ obč.zák.„) zástavní právo vzniká na základě písemné smlouvy (§ 552) nebo rozhodnutí soudu o schválení dohody o vypořádání dědictví. Za podmínek stanovených zákonem může zástavní právo vzniknout na základě rozhodnutí soudu nebo správního úřadu. Zástavní právo může vzniknout také ze zákona. 9. Podle § 157 odst. 1 obč.zák. zástavní právo k nemovitým věcem a k bytům nebo nebytovým prostorům ve vlastnictví podle zvláštního právního předpisu vzniká vkladem do katastru nemovitostí, nestanoví-li zákon jinak. 10. Podle ustanovení § 1309 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) při zajištění dluhu zástavním právem vznikne věřiteli oprávnění, nesplní-li dlužník dluh řádně a včas, uspokojit se z výtěžku zpeněžení zástavy do ujednané výše, a není-li tato ujednána, do výše pohledávky s příslušenstvím ke dni zpeněžení zástavy. 11. Podle ustanovení § 1368 odst. 1 o. z. se z výtěžku zpeněžení zástavy hradí pohledávka včetně příslušenství a nákladů, na jejichž náhradu má zástavní věřitel právo. Byl-li zajištěn nepeněžitý dluh, má se za to, že věřiteli náleží peněžité plnění do výše obvyklé ceny pohledávky v době vzniku zástavního práva; to platí i tehdy, je-li příslušenství zajištěného dluhu nepeněžité. 12. Podle ustanovení § 358 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. ř. s.“) soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. Rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy je vykonatelné dnem, kterým nabylo právní moci. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení pravomocné rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy je závazné pro každého, proti němuž působí podle jiných právních předpisů zástavní právo k této zástavě. Podle odstavce 3 citovaného ustanovení podle vykonatelného rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy lze na návrh zástavního věřitele nařídit výkon rozhodnutí prodejem zástavy. 13. V řízení o soudním prodeji zástavy jako první fázi soudního prodeje zástavy soud zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a osobu zástavního dlužníka. Jiné skutečnosti, jak vyplývá z ustanovení § 358 odst. 1 z. ř. s., nejsou v tomto řízení významné. Uvedené rozhodné skutečnosti nemusí být v řízení o soudním prodeji zástavy prokázány (postaveny najisto), pro nařízení prodeje zástavy postačuje, budou-li listinami nebo jinými důkazy osvědčeny, tedy jeví-li se z předložených listin nebo jiných důkazů alespoň jako pravděpodobné. K uplatnění jiných skutečností nebo ke zpochybnění jejich osvědčení nemůže dojít v řízení o soudním prodeji zástavy, ale až ve druhé fázi soudního prodeje zástavy, tedy v rámci řízení o výkon rozhodnutí prodejem zástavy, a to zejména prostřednictvím návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí nebo vylučovací žaloby podané po nařízení výkonu rozhodnutí podle § 267 o. s. ř. (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu