§ 156 občanský zákoník – Vznik zástavního práva
Občanský zákoník · 40/1964 Sb. · účinné od 20. 7. 2009 · Občanské právo
Stručně: Paragraf 156 občanského zákoníku stanovuje, jakými způsoby může vzniknout zástavní právo, a specifikuje náležitosti zástavní smlouvy, zejména pro určité typy zástav. Zástavní právo nejčastěji vzniká na základě písemné smlouvy, ale může vzniknout i rozhodnutím soudu (např. při vypořádání dědictví), správního úřadu nebo přímo ze zákona. (§ 156 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, znění účinné od 20. 7. 2009)
Klíčová fakta
(1) Zástavní právo vzniká na základě písemné smlouvy (§ 552) nebo rozhodnutí soudu o schválení dohody o vypořádání dědictví. Za podmínek stanovených zákonem může zástavní právo vzniknout na základě rozhodnutí soudu nebo správního úřadu. Zástavní právo může vzniknout také ze zákona.
(2) Zástavní smlouva musí obsahovat označení zástavy a pohledávky, kterou zástava zajišťuje.
(3) Jsou-li zástavou nemovité věci, které se neevidují v katastru nemovitostí, věci hromadné, soubory věcí nebo movité věci, k nimž má zástavní právo vzniknout, aniž by byly odevzdány zástavnímu věřiteli nebo třetí osobě (§ 157 odst. 2 a 3), musí být zástavní smlouva sepsána ve formě notářského zápisu.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Zástavní právo nejčastěji vzniká na základě písemné smlouvy, ale může vzniknout i rozhodnutím soudu (např. při vypořádání dědictví), správního úřadu nebo přímo ze zákona.
- Zástavní smlouva musí vždy jasně určit, co je předmětem zástavy (např. auto, nemovitost) a jakou pohledávku (dluh) tato zástava zajišťuje.
- Pokud se zástava týká nemovitostí, které nejsou evidovány v katastru, nebo movitých věcí, které zůstávají u dlužníka, musí být zástavní smlouva sepsána formou notářského zápisu.
Na co si dát pozor
- Při sjednávání zástavní smlouvy je klíčové přesné označení zástavy a zajišťované pohledávky, aby nevznikly pochybnosti o rozsahu zástavního práva.
- U specifických typů zástav (např. nemovitosti mimo katastr, movité věci bez odevzdání) je nutná forma notářského zápisu, což je formální požadavek pro platnost smlouvy.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 156
Jak soudy aplikují § 156
Obvodní soud – vycházeje z ustanovení § 35 odst. 2, § 37 odst. 1 a § 156 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), z ustanovení § 436 odst. 1 a 2 a z § 564 obch. zák. a z ustanovení § 37 odst. 1, § 40 odst. 1 a § 40a insolvenčního zákona – dospěl po provedeném dokazování k následujícím závěrům:
Na výše uvedeném základě insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 200 odst. 5 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), z ustanovení § 37 odst. 1, 2, § 38 odst. 1 a § 156 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), z ustanovení § 13 odst. 1, § 261 odst. 1 a § 323 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, a z ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) – dospěl po provedeném dokazování k následujícím závěrům:
Zástavní smlouva nemusela být uzavírána ve formě notářského zápisu, neboť podle ustanovení § 156 odst. 3 občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb. „v rozhodném znění“) se tato forma vyžadovala jen u nemovitostí, které se nezapisovaly do katastru nemovitostí, předmětné nemovitosti však v katastru nemovitostí evidovány jsou a vždy byly.
Související
§ 1371 Výkon zástavního práva při více zástavních vě (Zákon občanský zákoník)§ 160 Vznik zástavního práva (Zákon o právních vztazích v mezinárodním)§ 159 Vznik zástavního práva (Zákon o právních vztazích v mezinárodním)§ 42 (Zákon o přeměnách obchodních společností)§ 151b (Zákon, kterým se mění, doplňuje a upravu)