9 C 30/2020-237 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se žalobou podanou u nadepsaného soudu dne 23. 3. 2020 domáhal poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve formě omluvy za nemajetkovou újmu, jež mu vznikla nesprávným úředním postupem ze strany žalované, který spočíval v opakovaném porušení právních norem upravujících postup žalované, jakožto povinného subjektu, pro poskytnutí informace dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, v platném znění (dále jen„ InfZ“). Domáhal se, aby žalovaná zajistila zveřejnění omluvy v obecním periodiku Zpravodaj [územní celek] ve znění uvedeném ve výroku I. Žalobce tvrdil, že je spolu se svoji manželkou [jméno] [příjmení] vlastníkem pozemku parc. [číslo] k.ú. [obec], jenž sousedící s čističkou odpadních vod [obec] (dále jen„ ČOV“), a rovněž se na tomto pozemku nachází vyústní objekt ČOV, jímž je přečištěná odpadní voda odváděna do [anonymizováno] potoka. Žalobce a jeho manželka jsou rovněž vlastníky rodinného domu [adresa], který se nachází rovněž v blízkosti ČOV. Dne 11. 6. 2018 podal žalobce žádost o poskytnutí informace týkající se provozu ČOV, zejména složení přečištěné odpadní vody vypouštěné z ČOV do [anonymizováno] potoka a stavu elektroinstalace v ČOV. Žalovaná dne 25. 6. 2018 poskytla žalobci část požadovaných informací, dále mu předložila dokumentaci, o níž žalobce nežádal, a prodloužila lhůtu pro poskytnutí informací o 10 dnů. Dále žalovaná reagovala dne 4. 7. 2018 neformálním informováním o neposkytnutí požadovaných informací (protokolů o akreditovaném odběru vzorků) na základě předpokladu, že se na ně nevztahuje působnost zákona o svobodném přístupu k informacím, neboť se jedná o informace poskytované soukromými laboratořemi. Dne 9. 7. 2018 podal žalobce proti uvedenému postupu žalované stížnost dle § 16a InfZ. Spisový materiál byl žalovanou předložen nadřízenému orgánu (Krajský úřad [územní celek], dále jen„ KÚ“) až dne 31. 7. 2018 na základě výzvy, tedy po lhůtě k tomu stanovené v § 16a odst. 5 InfZ. O stížnosti rozhodl KÚ, který dne 3. 8. 2018 vydal rozhodnutí, jímž žádosti vyhověl a přikázal žalované poskytnout žalobci požadované informace. Následně dne 15. 8. 2018 žalovaná zaslala žalobci oznámení, že požadované informace budou žalobci zaslány prostřednictvím poštovních služeb. Dne 20. 8. 2018 žalobce převzal doporučenou zásilku, jejímž obsahem byly dokumenty, o jejichž poskytnutí žalobce nežádal a dále část požadovaných informací. Žalovaná však opět nevyhověla žádosti v plném rozsahu. Proti popsanému postupu žalované podal žalobce dne 22. 8. 2018 stížnost dle § 16a InfZ, když o této stížnosti rozhodl nadřízený orgán – KÚ, který stížnosti opět vyhověl a přikázal žalované žádosti vyhovět, případně částečně zamítnout, jestliže požadovanými informacemi nedisponuje. Žalovaná v návaznosti na výše uvedené žádost částečně odmítla (rozhodnutím ze dne 1. 10. 2018), proti čemuž podal žalobce odvolání dne 13. 10. 2018, avšak spisový materiál byl KÚ předložen až na jeho výzvu dne 8. 11. 2018 KÚ svým rozhodnutím ze dne 23. 11. 2018, sp. zn. SZ_089749/ 2018 KUSK/15, č. j. 154890/2018/KUSK napadené rozhodnutí zrušil a uložil žalované poskytnout žalobci zbývající informace, tedy informace o stavu elektroinstalace ČOV. Protože tak žalovaná neučinila, žalobce podal k KÚ podnět k vydání opatření proti nečinnosti dle § 80 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění. KÚ vydal dne 9. 1. 2019 opatření proti nečinnosti (sp. zn. SZ_089749/ 2018, č. j. 004541/2019/KÚ), kterým uložil žalované povinnost poskytnout požadované informace. Žalovaná byla povinna poskytnout požadované informace do 11. 12. 2018, nicméně v rozporu s touto svou povinností je poskytla až dne 28. 1. 2019. Požadované informace pak žalobce obdržel až po znovu podané stížnosti, a to dne 26. 3. 2019. Žalovaná se tak dopustila opakovaného nesprávného úředního postupu spočívajícího v : (1) porušení povinnosti provést úkon v zákonné lhůtě, a to celkem 4x, což v součtu činilo celkem 94 dní; a (2) porušení povinnosti vydat rozhodnutí o odmítnutí žádosti dle § 15 InfZ, a to 2x. Žalobce dále doplnil, že žalovaná měla požadované informace – (1) protokoly o akreditovaném odběru vzorků vody vypouštěné z ČOV (2) protokoly o akreditovaném rozboru této vody a (3) informace o stavu elektroinstalace – po celou dobu k dispozici, tedy jejich převážnou část, a byla tudíž povinna je žalobci poskytnout, což ostatně potvrdil ve svém posledním zrušujícím rozhodnutí též KÚ. 2. V průběhu řízení žalobce doplnil svá tvrzení, že předmětnou stavbu [adresa], která je součástí pozemku st.p. [číslo] pozemek parc. [číslo] k.ú. [obec], nabyl žalobce a jeho manželka do společného jmění manželů ve stavu hrubé stavby se zakonzervovanou přístavbou; záměrem žalobce bylo dům dostavět. Na pozemku náležejícímu k rodinnému domu se nachází sloup elektrického vedení, na němž je umístěna přípojková skříň SPP, ve zděném plotě vedle vjezdové branky k rodinnému domu pak žalobce objevil elektrický rozvaděč s neoznačeným elektroměrem. Žalobce měl za to, že se jedná o elektroměr náležející k zakoupenému rodinnému domu, nicméně posléze se dozvěděl, že z tohoto rozvaděče je napájena ČOV [obec] ve vzdálenosti cca 80 m od rodinného domu; v době koupě domu byl samotný dům od elektřiny odpojen. Přes pozemek parc. [číslo] k. ú. [obec] prochází koryto [anonymizováno] potoka, do něhož (na pozemku žalobce a jeho manželky) jsou vypouštěny odpadní vody z ČOV [obec]. Z tohoto důvodu je žalobce, případně jeho manželka [jméno] [příjmení] účastníkem správních řízení týkající se provozu ČOV – např. řízení o prodloužení povolení k vypouštění odpadních vod z ČOV do [anonymizováno] potoka, kde [jméno] [příjmení] podávala odvolání s odkazem na dlouhodobé porušování podmínek prodlužování povolení žalovanou, čemuž odvolací orgán přisvědčil. Žalobce požadoval informace týkající se stavu elektroinstalace ČOV [obec], a to s cílem zjistit stav připojení mezi ČOV a rozvaděčem v plotě rodinného domu na pozemku žalobce. Skutečnost, že se jedná o elektroměr sloužící pro ČOV [obec], se žalobce dozvěděl až dne 18. 10. 2017 z dopisu společnosti [právnická osoba] Dále žalobce od žalované zjistil (ve sdělení ze dne 9. 1. 2018 č. j. 0049/18/OU), že souhlas s umístěním elektroměru do rozvaděče byl dán ústně předchozím vlastníkem rodinného domu. Žalobce následně nahlédl do správního spisu pro stavební a kolaudační řízení stavby ČOV [obec] z roku 2001, kde z části projektové dokumentace (označené jako C-1) zjistil, že dle této dokumentace měl být elektroměr umístěn ve zděném sloupku v oplocení ČOV. Z výchozí revizní zprávy ze dne 30. 12. 1999 pak zjistil, že v době realizace napájení ČOV [obec] byla tato napájena kabelem z rozvaděče v plotu žalobce a podstatné součásti elektrické přípojky (přípojková skříň SPP a rozvaděč měření) se nacházejí na pozemku žalobce, přičemž tento stav trval ještě ke dni 9. 1. 2018. Pro účely získání informace o způsobu napájení ČOV podal žalobce dne 11. 6. 2018 předmětnou žádost o poskytnutí informací dle InfZ, která nebyla řádně a včas vyřízena. Následně žalobce zjistil, že došlo bez jeho vědomí k odplombování rozvaděče v plotě rodinného domu a byl z něj odmontován elektroměr pro ČOV [obec], avšak ostatní součásti elektroměrného zařízení (zejména přívodní kabel) v rozvodné skříni zůstaly, což bylo nebezpečné pro žalobce a jeho rodinu a mohlo též vzbudit podezření z neoprávněného zásahu žalobce do vlastního odběrného zařízení. Tuto skutečnost oznámil ČEZ, která potvrdila, že elektroměr pro ČOV [obec] byl bez vědomí ČEZ přemístěn, a dále sdělila, že došlo k odpojení přívodního kabelu pro ČOV v pojistkové skříni. Protože žalobce neměl žádné informace o tom, zda a jakým způsobem došlo k odpojení kabelu spojujícího rozvaděč v plotě rodinného domu s ČOV i na jeho druhém konci, jakož ani o tom, zda neměl uvedený kabel následně sloužit v rámci plánované intenzifikace ČOV jako záložní zdroj připojení, chtěl tyto informace získat právě ze zprávy o revizi elektroinstalace ČOV. Tuto zprávu obdržel dne 26. 3. 2019, datovaná byla ke dni 22. 4. 2017, avšak z jejího obsahu bylo zřejmé, že třetí a čtvrtá strana je kopií zprávy z roku 2007. Ačkoliv zpráva z roku 2017 uváděla, že elektroinstalace ČOV je bez zjevných závad, revizní zpráva z roku 2019 (ze dne 29. 4. 2019) uváděla, že ČOV není schopna bezpečného provozu. Žalobce tak fakticky od žalované požadované informace neobdržel, což vedlo k podání žádosti o prodloužení rozhodnutí stavebního úřadu povolující stavební úpravy rodinného domu žalobce a jeho manželky, neboť bez těchto informací nemohl posunout plot, v němž se nacházel předmětný rozvaděč, což znemožňovalo přístup těžké stavební techniky až na pozemek žalobce. Pokud jde o žádost o informace týkající se obsahu vypouštěných vod z ČOV do [anonymizováno] potoka, žalobce žádal protokoly o odběrech a rozborech vzorků za roky 2016 a 2017, z nichž zjistil, že při zkoušce dne 7. 9. 2017 a dne 12. 12. 2016 nebyly plněny emisní limity stanovené v povolení pro provoz ČOV ze dne 10. 4. 2006 č. j. 100/45798/2005. To ostatně potvrd