9 C 45/2020 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se žalobou podanou u nadepsaného soudu dne 7.5.2020 domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 77 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 15.4.2020 do zaplacení. Tvrdila, že na základě příklepu soudního exekutora Mgr. Martina Horáka, Exekutorský úřad Tábor, č. j. 178 EX 507/18-38 ze dne 16. 6. 2019 se stala vlastníkem podílu ve výši id. 5/6 k pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] dále podílu o velikosti id. 1/3 ke stavbě č. ev. [anonymizováno] v k. ú. a obci [obec] (dále jen„ Nemovité věci“). Žalovanému náleží spoluvlastnický podíl ve výši id. 1/6 na předmětných Nemovitých věcech. Žalobkyni je přes její vlastnické právo stále znemožněno Nemovité věci užívat. Nemovité věci užívá pouze žalovaný, který v nich navíc provozuje autoservis (bez jakéhokoliv souhlasu žalobkyně), a má tedy ze svého jednání majetkový prospěch. Podle § 1117 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), má však každý ze spoluvlastníků právo k celé věci, které je omezeno stejným právem dalších spoluvlastníků. V daném případě je však žalobkyně z užívání věci zcela vyloučena, a to i přesto, že žalovaného vyzvala k předání klíčů od Nemovitých věcí (na což žalovaný nereagoval, jen sdělil, že nic nedluží). Jednání žalovaného tak lze kvalifikovat jako bezdůvodné obohacení podle § 2291 a násl. o. z. V tomto žalobkyně odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 2616/99, sp. zn. 31 Cdo 503/2011, sp. zn. 28 Cdo 3460/2016), podle níž je užívání nemovitosti nad rámec spoluvlastnického podílu bezdůvodným obohacením. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3460/2016, zveřejněného pod R 17/2013, je pak třeba rozlišovat situace, kdy spoluvlastník je vyloučen z užívání svého podílu na základě řádného právního důvodu a kdy zde takový důvod není. Každý ze spoluvlastníků má totiž právo užívat věc v rozsahu svého spoluvlastnického podílu; pokud mu to není umožněno, náleží mu za to adekvátní náhrada, ledaže mezi spoluvlastníky byla uzavřena dohoda o bezúplatném užívání nemovitosti. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4018/2017 žalobkyně upozorňuje, že není rozhodné, proč některý ze spoluvlastníků nemovitost v plném rozsahu svého podílu neužívá, zda se tak stalo dobrovolně, či nikoliv. Výše bezdůvodného obohacení pak odpovídá částce 19 000 Kč, tedy obvyklému nájemnému, za každý měsíc, kdy je žalobkyni znemožněno užívání nemovitosti. Jako počátek tohoto stavu žalobkyně považuje den 16. 6. 2019, kdy jí byl udělen příklep a stala se tak vlastnicí nemovitosti. Bezdůvodné obohacení tak žalobkyně požaduje od měsíce následujícího po udělení příklepu, tedy od července 2019. 2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Namítal, že žalobkyni nijak v užívání nemovitosti nebrání. Žalovaný nemovitosti užívá na základě dohody s předchozími spoluvlastníky, podle níž právě on se má o Nemovité věci starat. Tato dohoda nemohla zaniknout dražbou. Tato práva totiž nebyla uvedena v dražební vyhlášce jako práva, která mají být tvrzena či prokazována. V letech 2016 -2018 chtěl jeden ze spoluvlastníků, pan [příjmení] žalovanému [příjmení] věci prodat, nicméně prodej se nezrealizoval, protože smlouvy nebyly dostatečné pro vklad do katastru nemovitostí, příp. ke vkladu nedošlo kvůli dražbě; přesný důvod žalovanému není znám. Následně byla uzavřena nájemní smlouva se třetí osobou, která sama o sobě užívání Nemovitých věcí žalobkyní vylučuje. Žalovaný se neobohacuje bez spravedlivého důvodu, přičemž právě to je podmínkou pro bezdůvodné obohacení. Žalovaný nemovité věci navíc téměř užívat nemůže, v letech 2019 a 2020 byl převážně v pracovní neschopnosti. Tvrzená výše bezdůvodného obohacení navíc neodpovídá stavu nemovitosti. Jde cca o 10 % výnosové ceny nemovitosti, nájemné by mělo představovat cca 3- 6 %. 3. V průběhu řízení žalobkyně doplnila tvrzení, že není povinna respektovat dohodu předchozího vlastníka předmětných nemovitých věcí ohledně jejich užívání. Nabytí vlastnictví veřejnou dražbou je nabytím způsobem originárním, tedy na předchozím vlastníkovi nezávislým. Žalobkyně tak nemá právního předchůdce a nemůže tak být povinna jeho rozhodnutí respektovat. Stejně tak by nemělo na nárok vliv případné užívání nemovitostí třetí osobou na základě nájemní smlouvy. V tomto odkazuje na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2008, sp. zn. 33 Odo 103/2006, podle nějž pokud některý ze spoluvlastníků pronajme společnou věc bez souhlasu druhého spoluvlastníka, nadužíval tím věc nad rámec svého spoluvlastnického podílu a i v tomto případě pak náleží druhému spoluvlastníku náhrada za bezdůvodné obohacení. 4. V průběhu řízení žalobkyně nejprve vzala žalobu částečně zpět co do částky 7 000 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z této částky od 15.4.2020 do zaplacení a soud v tomto rozsahu svým usnesením ze dne 29.5.2020 č.j. 9C 45/2020-32 řízení zastavil. Následně žalobkyně rozšířila žalobu na částku 146 300 Kč s příslušenstvím, jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku; tato změna žaloby byla připuštěna usnesením vyhlášeným při jednání dne 11.3.2021. 5. Soud ve věci provedl následující důkazy a zjistil z nich tyto rozhodné skutečnosti: 6. Z výpisu z katastru nemovitostí, [list vlastnictví], k. ú. [obec], ze dne 7. 5. 2020 soud zjistil, že jako vlastník pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] je zapsána žalobkyně s podílem id. 5/6 a žalovaný s podílem ve výši id. 1/6. 7. Z výpisu z katastru nemovitostí, [list vlastnictví], k. ú. [obec], ze dne 7. 5. 2020 soud zjistil, že jako vlastník stavby č. e. [anonymizováno] v k. ú. je zapsána žalobkyně s podílem id. 1/3, žalovaný s podílem id. 1/6 a [obec] [anonymizováno] s podílem id. 3/6. [obec] [anonymizováno] nabyl spoluvlastnický podíl na základě smlouvy kupní ze dne 14.9.1999. 8. Z usnesení o příklepu vydaného soudním exekutorem Mgr. Martinem Horákem, Exekutorský úřad Tábor, č. j. EX 507/18-139, soud zjistil, že žalobkyni byl udělen příklep na spoluvlastnický podíl o velkosti id. 5/6 ve vztahu k celku pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] na spoluvlastnický podíl o velkosti id. 1/3 ve vztahu k celku budovy č. e. [anonymizováno], vše v k. ú. a obci [obec]. Usnesení bylo vydáno v exekuční věci povinného [jméno] [příjmení], který byl též vlastníkem předmětných Nemovitých věcí. 9. Z dohody o užívání věcí nemovitých ze dne 23. 3. 2007 (její úředně ověřené kopie) soud zjistil, že žalovaný a [jméno] [příjmení] se dohodli, že žalovaný je oprávněn užívat id. 5/6 pozemku parc. [číslo] id. 5/6 pozemku parc. [číslo] id. 1/3 budovy č.e. [anonymizováno] na pozemku parc. [číslo] jejichž vlastníkem (podílovým spoluvlastníkem) je [jméno] [příjmení]. Užívání bylo dohodnuto jako bezplatné (článek 2 smlouvy). Dohoda byla sjednána na 10 let s možností prodloužení, nejdéle pak na 30 let. Z dodatku [číslo] k dohodě o užívání věcí nemovitých ze dne 17. 3. 2017 soud zjistil, že doba trvání smlouvy byla prodloužena o 10 let. 10. Z nájemní smlouvy uzavřené dne 6. 1. 2019 (její ověřené kopie) soud zjistil, že stavba e. [číslo] v [obec] byla pronajata [jméno] [příjmení]. Jako pronajímatelé jsou uvedeni žalovaný a [obec] [anonymizováno]. Stavba byla předána s vybavením pro opravu vozů a garáž. 11. Z kupní smlouvy bez uvedení data uzavřené mezi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako prodávajícími a žalovaným a [jméno] [příjmení] jako kupujícími, soud zjistil, že podle této smlouvy mělo dojít k převodu vlastnického práva ke spoluvlastnickému podílu prodávajících na předmětných Nemovitých věcech na žalovaného a [jméno] [příjmení], v důsledku nichž by se žalovaný a [jméno] [příjmení] stali výlučnými vlastníky předmětných Nemovitých věcí. 12. Svědek [jméno] [příjmení] při svědecké výpovědi uvedl, že je zaměstnancem žalobkyně na pozici terénního pracovníka. Jeho úkolem je objíždět nemovité věci ve vlastnictví žalobkyně a kontrolovat, zda je vše v pořádku. V rámci své pracovní činnosti navštívil několikrát i žalovaného. Místo dobře zná, protože tam jezdí na kole. V domě je dílna, ta je tam asi 30 let, žalovaný tam opravuje auta, před domem na ulici parkují auta BMW. Se žalovaným se znal již dříve, byl u něj na návštěvě, pracovně u něj byl asi třikrát nebo čtyřikrát v roce 2019 a 2020, tehdy kupoval nějaké baterie a pořizoval fotografie. Po předložení fotografií označených žalobkyní k důkazu (odst. 17 odůvodnění tohoto rozsudku) svědek potvrdil, že jde o fotografie, které u žalovaného pořizoval. Je na nich zachycena dílna. Když fotil, nikdy nešel dovnitř, vždy byl jen venku. Když kupoval autobaterii, byl v dílně jen žalovaný, když byl u žalovaného na návštěvě, byl tam ještě nějaký automechanik. Se žalovaným se bavil o tom, že žalobkyně požaduje klíče od nemovitých věcí. Žalovaný to odmítal, uváděl, že Nemovité věci koupil, ale společník ho ošidil, jinak by se to bylo zapsalo do katastru nemovitostí. Svědek chtěl jít i dovnitř, ale žalovaný to odmítl s tím, že žalobkyně není zapsaná v katastru, tedy dokud nebude mít nějak doloženo, že je skutečně vlastn