21 C 417/2023-74 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne [datum] domáhala zaplacení částky 16.568 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo]. Tvrdila, že předmětnou smlouvu uzavřela s žalovaným dne [datum] distančním způsobem. Na základě předmětné smlouvy žalovaný čerpal úvěr jiný než na bydlení ve výši 13.000 Kč, který měl být splacen nejpozději do [datum]. Úvěruschopnost žalovaného ověřovala žalobkyně podle interní metodiky schválené ČNB a zcela v souladu se zákonnými požadavky. Žalobkyně nejprve nahlédla do databází vedených [právnická osoba], insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že žalovaný je schopen platit své závazky. Dále žalobkyně vycházela z informací získaných prostřednictvím [anonymizována dvě slova], případně ze žalovaným předloženého výpisu z účtu, který obsahoval příjmové transakce. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 34.047 Kč, což dokládá výpisem o posouzení úvěruschopnosti. Žalobkyně je dále oprávněna v souladu se smlouvou o úvěru v případě prodlení žalovaného požadovat úhradu zůstatku smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení stávajícího dluhu, přičemž žalobkyně požaduje smluvní pokutu pouze za prvních 90 dnů prodlení. Žalovaný do dnešního dne žalovanou částku neuhradil, a to ani přes zaslání předžalobní upomínky ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Vzhledem k tomu, že k nařízenému jednání dne [datum] se žalovaný ani žalobkyně a její zástupce bez omluvy nedostavili, soud projednal a rozhodl věc v jejich nepřítomnosti postupem dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). 4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 13.000 Kč a žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit tuto částku spolu s příslušenstvím nejpozději do [datum] (viz smlouva o spotřebitelském úvěru, údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru a všeobecné obchodní podmínky). Žalovaný požádal žalobkyni o odklad splatnosti úvěru celkově o 30 dní, čemuž žalobkyně vyhověla a splatnost úvěru nastala dne [datum]. Pro případ, že žalovaný částku nezaplatí včas, bylo sjednáno právo žalobkyně požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení (viz smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, Sazebník a všeobecné obchodní podmínky). Částku 13.000 Kč žalobkyně poskytla žalovanému převodem na účet dne [datum] (viz smlouva o spotřebitelském a přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli). Dále žalovaný při sjednávání smlouvy zvolil následující služby žalobkyně: služba“ [anonymizována dvě slova] za poplatek ve výši [částka], služba“ [anonymizováno] za poplatek ve výši [částka], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] za poplatek ve výši [částka] (viz smlouva o spotřebitelském úvěru a sazebník). K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván dne [datum] předžalobní upomínkou (viz předžalobní upomínka včetně poštovního podacího archu). Žalovaný ve smlouvě uvedl adresu trvalého pobytu, která představuje ohlašovnu OÚ ([příjmení] [anonymizována dvě slova], [PSČ] [anonymizována dvě slova] [příjmení] - [příjmení] [jméno]). Při posouzení úvěruschopnosti žalobkyně vycházela z toho, že žalovaný žije sám. Pravidelné měsíční výdaje na půjčky má žalovaný ve výši 2.000 Kč, pravidelné měsíční výdaje na bydlení má žalovaný ve výši 8.000 Kč, za další zbytné výdaje vynaloží 2.500 Kč měsíčně. Žalovaný uvedl výši čistého měsíčního příjmu 17.000 Kč (výpis o posouzení úvěruschopnosti). Žalobkyně vyšla z toho, že ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 34.047 Kč (viz identifikované příjmy). Žalobkyně dále vycházela z výpisu z běžného účtu pořízeného automatizovaným systémem [anonymizováno] (viz výpis). 5. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 9. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Uzavřenou smlouvu je třeba posoudit nejen podle ustanovení § 2395 o. z., ale s ohledem na její spotřebitelský charakter i podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, s ohledem na to, že předmětná smlouva byla uzavřena dne [datum]. 12. Soud má za to, že obdobně jako za předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platné a účinné do 30. 11. 2016, je namístě se i nyní za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru, z úřední povinnosti soudu zabývat (i bez námitky žalovaného) v případě spotřebitelské smlouvy o úvěru předně otázkou, zda ze strany žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna její zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného). Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr je v zákoně stanovena nikoliv pouze na ochranu zadlužujícího se spotřebitele, ale současně též na ochranu dotčeného věřitele (v jehož prospěch je, aby spotřebitel, jenž se vůči němu úvěrově zavazuje, byl skutečně schopen svým závazkům dostát), i na ochranu všech dalších (i potenciálních) věřitelů dotčeného dlužníka, u nichž by řádné splácení jejich pohledávek daným spotřebitelem v případě jeho předlužení (další závazky), mohlo být ohroženo. Zakotvením ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru do právního řádu došlo k implementaci směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle níž musí věřitel před uzavřením smlouvy posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (článek 8). Z ustálené judikatury Krajského soudu v Praze (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2020 sp. zn. 22 Co 5/2020, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2020 sp. zn. 22 Co 53/2020, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019 sp. zn. 27 Co 143/2019) plyne, že pouze jazykový výklad právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Při výkladu a aplikaci právních předpisů však nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané