35 C 7/2023-20 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se domáhal předmětné částky s tím, že dne [datum] s žalovaným uzavřel smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které mu poskytl úvěrový rámec 15 000 Kč. Žalovaný načerpal celkově částku 17 033,36 Kč a uhradil žalobci na uvedený úvěr částku 16 030,50 Kč. Žalobce se proto domáhal vrácení dlužné jistiny 13 186,04 Kč, poplatků 245 Kč, nákladů na vymáhání 500 Kč a smluvních pokut 2 083 Kč, úroku a úroku z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Dne [datum] uzavřeli účastníci smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěrový rámec 15 000 Kč s úrokem 26,28 % ročně (prokázáno předmětnou smlouvou včetně podmínek). Žalovaný načerpal celkově částku 17 033,36 Kč a uhradil žalobci na uvedený úvěr částku 16 030,50 Kč (prokázáno přehledem plnění), avšak přes výzvy ničeho dalšího neuhradil (prokázáno zesplatňujícím dopisem a předžalobní výzvou včetně podacích archů). 4. Po právní stránce soud uzavřel, že strany uzavřely smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. v limitech daných zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon“). Soud se ve smyslu § 84 - 89 zákona zabýval tím, zda věřitel zkoumal schopnost žalovaného dluh splnit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek neplatnost takové smlouvy, a to neplatnost absolutní, když takovýto postup věřitele je v rozporu se zákonem a zjevně v rozporu s veřejným pořádkem dle § 588 o. z. (vizte rozsudek ESD ve věci C [číslo] v řízení OPR- [právnická osoba] proti GK, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 201/2018). 5. Žalobce tvrdil a prokazoval, že zkoumal schopnost žalovaného dluh splnit nahlédnutím do příslušných registrů a zkoumáním jeho příjmové a výdajové stránky, což potvrzoval potvrzením o zkoumání bonity a samotnou smlouvou. Z té poté zjistil příjem žalovaného 70 000 Kč a příjmy dalších osob v domácnosti 30 000 Kč. Z provedeného dokazování však nevyplývá, že by tyto údaje jakkoliv ověřoval. Je při tom povinností poskytovatele úvěru se nespoléhat pouze na tvrzení úvěrovaného, ale jím uváděné skutečnosti alespoň rámcově ověřit, tedy vyžádat si alespoň doklad osvědčující pravdivost ohledně tvrzených příjmů. Věřitel tak nedostál povinnostem daným § 84 – 89 zákona, čímž způsobil neplatnost smlouvy. 6. Soud následně žalobci přiznal část žalovaných prostředků z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z., tedy částku odpovídající poskytnuté jistině ponížené o již zaplacených 16 030,50 Kč (když tato částka nemohla být placena na neplatně sjednané úroky a poplatky, ale toliko na jistinu). Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v prodlení se zaplacením takto vzniklého zbytku jistiny, přiznal z ní soud žalobci též úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 o. s. ř. 8. Následně soud zamítl již uhrazenou jistinu včetně požadovaného úroku z prodlení a dále neplatně sjednané úroky a poplatky. 9. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěšnosti účastníků v řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovaný byl v řízení úspěšnější, avšak náklady řízení mu nevznikly.