46 C 123/2023 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 1713 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 445 Kč od [datum] do [datum] ve výši 7,25 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 445 Kč od [datum] do [datum] ve výši 7,5 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 713 Kč od [datum] do [datum] ve výši 8,5 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 713 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,5 % z titulu smlouvy o vedení daňové evidence uzavřené mezi účastníky dne [datum] (dále jen„ smlouvy“) a dále zaplacení 9 028,19 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 028,19 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 15 % z titulu smluvní pokuty sjednané ve smlouvě ve výši 0,5 % denně z dlužné částky, a sice ode dne následujícího po splatnosti faktury, tj. ode dne [datum]. Žalobu odůvodnila tím, že předmětem smlouvy byl závazek žalobkyně zpracovávat, vést a kontrolovat daňovou evidenci, zpracovávat podklady pro sestavení daňového přiznání, zpracovávat podklady pro přehled pro OSSZ a zdravotní pojišťovnu a zpracovávat podklady pro sestavení přiznání k DPH a na druhé straně závazek žalovaného hradit žalobkyni dohodnutou odměnu za každou odpracovanou hodinu dle smlouvy. Za řádně odvedenou práci vystavila žalobkyně žalovanému fakturu č. [anonymizováno] [číslo] znějící na částku 5 445 Kč se splatností dne [datum]. Žalovaný dne [datum] zaplatil částku 1 732 Kč a dne [datum] částku 2 000 Kč. Zbývající část však neuhradil ani po zaslání předžalobní výzvy. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalovaný je státním příslušníkem Ruské federace s pobytem na území České republiky, proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Soud na daný vztah aplikoval – v souladu s § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém – a s ohledem na absenci úpravy závazkových vztahů ve Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních, vyhlášené pod č. 95/1983 Sb. (dále jen„ mezinárodní smlouva“), úpravu obsaženou jednak v nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (čl. 66 nařízení č. 1215/2012, tzv.„ Brusel I bis“), jednak nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 593/2008 (tzv.„ Řím I“), a dospěl k závěru, že podle čl. 7 odst. 1 nařízení č. 1215/2012 je dána jeho pravomoc i příslušnost k rozhodnutí věci a podle čl. 4 odst. 1 nařízení č. 593/2008, je rozhodným právem právní řád České republiky. 4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne [datum] smlouva, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytovat služby související s vedením daňové evidence, zejména její zpracování pro potřeby zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu, podle podkladů dodaných žalovaným počínaje datem [datum], včetně zpracování podkladů pro sestavení daňového přiznání z příjmu fyzických osob, přehledu pro OSSZ a příslušnou zdravotní pojišťovnu a přiznání k DPH v souladu se zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Odměna za poskytnuté služby byla sjednána ve výši 500 Kč za odpracovanou hodinu, která měla být žalovaným hrazena na základě vyúčtování označeného jako„ Faktura – daňový doklad“. Pro případ prodlení s hrazením vyúčtované odměny byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,5 % denně z dlužné částky (zjištěno ze smlouvy o vedení daňové evidence ze dne [datum]). Žalobkyně (pod dřívějším názvem [právnická osoba]) vyúčtovala dne [datum] žalovanému odměnu za sestavení podkladů pro přiznání k dani z příjmu za rok 2020, souvisejících přehledů pro [anonymizováno] a [anonymizováno] a dalších souvisejících služeb ve výši 5 445 Kč, která byla splatná dne [datum] (zjištěno z Faktury – daňového dokladu [anonymizováno] [číslo]). Jelikož žalovaný vyúčtovanou odměnu uhradil pouze částečně, vyzvala žalobkyně před podáním žaloby žalovaného k úhradě svého dluhu včetně smluvní pokuty (zjištěno z výzvy k úhradě dlužné částky ze dne [datum] včetně podací stvrzenky). 5. Po právní stránce byla věc posouzena podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), především pak podle § 1746 odst. 2 o.z., podle kterého mohou strany uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. 6. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 7. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Podle § 513 o.z. Příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. 9. Podle § 2048 odst. 1 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 10. Vycházeje ze shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně, neboť mezi účastníky byla uzavřena tzv. nepojmenovaná smlouva, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytovat služby spočívající zejména ve vedení daňové evidence a žalovaný se za poskytnuté služby zavázal hradit sjednanou a vyúčtovanou odměnu. Žalovaný však nesplnil svoji povinnost vyplývající ze smlouvy, pokud vyúčtovanou odměnu fakturou č. [anonymizováno] [číslo] uhradil pouze částečně, a sice dvěma platbami po splatnosti vystavené faktury (dne [datum] částkou ve výši 1 732 Kč a dne [datum] částkou ve výši 2 000 Kč), a zbývající část ve výši 1 713 Kč neuhradil vůbec. Tím se žalovaný dostal do prodlení, a žalobkyni tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení, který žalobkyně požadovala v zákonné výši. 11. Zákonná výše je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kdy podle jeho § 2 odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Z citovaného ustanovení zároveň plyne, že takto stanovená výše je po celou dobu jednotná a nemění se v průběhu času v závislosti na vývoji repo sazby ani navzdory částečnému plnění, k němuž dochází po splatnosti pohledávky, tedy v průběhu již vzniknuvšího prodlení dlužníka. V souladu s § 2 citovaného nařízení přiznal soud zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 %, tj. ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den prvního pololetí roku 2021 s ohledem na prodlení žalovaného, k němuž došlo dne [datum], zvýšené o 8 procentních bodů. Pokud žalobkyně požadovala vyšší výši zákonného úroku z prodlení ve vztahu k dlužné jistině, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta. 12. Pokud jde o výši požadované smluvní pokuty, žalobkyně zohlednila částečné úhrady žalovaného a smluvní pokutu požadovala do [datum]; s žalobkyní lze souhlasit ohledně výpočtu smluvní pokuty za období od [datum] do [datum] ve výši 4 328,78 Kč a za období od [datum] do [datum] ve výši 185,65 Kč, naopak nelze s žalobkyní souhlasit ohledně výpočtu smluvní pokuty za období od [datum] do [datum], kdy podle žalobkyně měla být smluvní pokuta ve výši 4 513,76 Kč, ačkoliv správně má být ve výši 4 488,05 Kč. Soud proto žalobu částečně zamítl ohledně vzniklého rozdílu ve výši 25,71 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení rovněž neuhrazením smluvní pokuty, proto žalobkyni vznikl nárok na úrok z prodlení i ze smluvní pokuty, který žalobkyně požadovala v zákonné výši z celé částky smluvní pokuty od data [datum]. Splatnost smluvní pokuty však nebyla mezi účastníky ve smlouvě sjednána, proto se stala splatnou až ode dne následujícího po výzvě žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z. Jelikož žalovaný byl v předžalobní upomínce vyzván k úhradě smluvní pokuty pouze ve výši 8 694,15 Kč, přiznal soud úrok z prodlení ve vztahu ke zbývající části smluvní pokuty ve výši 308,33 Kč, k jejíž úhradě nebyl žalovaný žalobkyní vyzván, až ode dne následujícího po dni, ve kterém byla žalovanému doručena žaloba soudem (žaloba byla doručena dne [datum]). Ve zbývajícím rozsahu požadovaného zákonného úroku z prodlení ze smluvní pouty proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, a žalobkyni, jejíž neúspěch byl v poměrně nepatrné části, přiznal plnou náhradu nákladů řízení ve výši 9 905,60 Kč Náklady žalobkyně se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená