46 C 33/2023 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 12 410 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 010 Kč od [datum] do zaplacení a dále zaplacení 2 500 Kč z titulu nesplněné povinnosti plynoucí žalovanému ze smlouvy o zápůjčce (dále také„ smlouvy“) uzavřené mezi účastníky dne [datum]. Žalobu odůvodnila zejména tím, že na základě smlouvy, byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky nejprve ve výši 6 800 Kč a žalovaný se je zavázal žalobkyni vrátit do [datum] spolu s poplatkem ve výši 2 210 Kč. Zápůjčka byla žalovanému poskytnuta na základě jeho žádosti prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na které si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil dle vlastní volby parametry zápůjčky (splatnost a výši) a poté vyplnil formulář – žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje. Před uzavřením smlouvy ověřila žalobkyně totožnost žalovaného jednak z kopie občanského průkazu, jednak ověřovací korunovou bezhotovostní platbou. Smlouva byla následně uzavřena elektronicky prostřednictvím [příjmení], který žalobkyně zaslala na telefonní číslo žalovaného. Před uzavřením smlouvy žalobkyně dále prověřila schopnost žalovaného splácet zápůjčku jednak dotazy na jeho rodinné, pracovní, příjmové a výdajové poměry, které ověřila na základě vyžádaných dokumentů od žalovaného. Žalovaný však ve stanoveném datu poskytnuté peněžní prostředky ani poplatek neuhradil, a to ani přes zaslané upomínky. Žalobkyně dále požaduje náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokutu dle čl. 2 smlouvy ve výši 0,10 % denně z dlužné částky ve výši 3 400 Kč za období od [datum] (od data následujícího po splatnosti zápůjčky) do [datum] (do data vyhotovení návrhu ve věci samé). 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud tedy vyzval účastníky podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci se ve stanovené lhůtě nevyjádřili. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání za podmínek § 115a o.s.ř. 4. Ze smlouvy o zápůjčce bylo zjištěno, že dne [datum], že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku ve výši 6 400 Kč na účet č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal totožnou částku vrátit společně s poplatkem 2 210 Kč do [datum]. Dále byla v čl. 2 smlouvy sjednána smluvní pokuty ve výši 0,10 % denně dlužné částky pro případ prodlení žalovaného s plněním závazků dle smlouvy; současně byly v citovaném článku smlouvy uvedeny sazby za jednotlivé úkony související s prodlením žalovaného. 5. Z všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba], s.r.o., byla zjištěna práva a povinnosti stran smlouvy. 6. Z potvrzení o platbě ze dne [datum] bylo zjištěno, že na účet č. [bankovní účet] bylo ze strany žalobkyně dne [datum] zasláno 6 800 Kč. 7. Z upomínek ze dne [datum], ze dne [datum] a z opakovaných výzev k úhradě ze dne [datum] a ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě svého dluhu. 8. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] včetně podacího lístku a výpisu ze sledování zásilek k podacímu číslu [anonymizováno] bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu; zásilku mu byla odeslána téhož dne. 9. Z detailní informace k zásilkám [anonymizováno] bylo zjištěno, že dne [datum] byla zásilka doručována adrestávi. 10. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu prostřednictvím prostředků na dálku, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky výši 6 800 Kč bezhotovostně na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný se poskytnuté peněžní prostředky zavázal společně s poplatkem ve výši 2 210 Kč vrátit žalobkyně do [datum]. Žalovaný však poskytnuté peněžní prostředky v dohodnutém termínu žalobkyně nevrátil. Před podáním žaloby byl žalovaný k úhradě dluhu opětovně upomínán. 11. Po právní stránce byla věc posouzena podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 12. S ohledem na skutečnost, že žalovaný vystupoval v předmětném vztahu jako spotřebitel, posoudil soud věc rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotř. úvěru“). Podle § 2 odst. 1 zákon o spotř. úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Soudní dvůr Evropské unie přitom ve svém rozhodnutí ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 účastníků OPR- Finance s.r.o. v. GK dovodil, že se jedná o neplatnost nikoliv relativní, ale absolutní, a soudy jsou tak povinny z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. 14. V posuzovaném případě je zřejmé, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce a poskytnutím finančních prostředků žalovanému řádně neposoudila jeho úvěruschopnost. Žalobkyně měla úvěruschopnost žalovaného ověřit dotazy na jeho rodinné, pracovní, příjmové a výdajové poměry, zjištění informace měly být rovněž ověřeny na základě vyžádaných dokumentů od žalovaného a následně vyhodnoceny a zaevidované do zákaznické karty žalovaného. Žalobkyně však žádné z těchto dokumentů nedoložila ani na výzvu soudu. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nemohla disponovat dostatkem informací od žalovaného, aby mohla řádně vyhodnotit jeho majetkové poměry pro účely jeho schopnosti splácet úvěr, což se ukázalo záhy, když žalovaný na svůj dluh ničeho neurhadil. O této skutečnosti svědčí rovněž (distanční) způsob uzavření smlouvy a poskytnutí finančních prostředků ihned po žádosti žalovaného. Důsledkem nedodržení zákonné povinnosti vyplývající z § 86 zákona o spotř. úvěru věřitele proto byla absolutní neplatnost smlouvy. 15. Žalobkyni tak náleží z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy podle § 2991 o.z.) pouze nesplacená jistina ve výši 6 800 Kč (bez smluvních pokut a poplatků). Dále žalobkyni náleží úrok z prodlení podle § 1968 a 1970 o.z. ve spojení s § 1958 odst. 2 o.z., který soud přiznal v zákonné výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po doručení výzvy k úhradě před podáním žaloby, jelikož dřívější doručení výzvy k úhradě dluhu nebylo prokázáno. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení s ohledem na téměř totožný poměr úspěchu vůči neúspěchu obou účastníků řízení ve věci. 17. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.).