6 C 44/2023-18 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným zdejšímu soudu domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 14 015 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výrokové části tohoto rozhodnutí z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovaným. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, resp. k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání se nevyjádřili, a soud tak dle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 4. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 7 049 Kč skládajícím se z úroku ve výši 2 663 Kč a částky za zpracování ve výši 4 386 Kč, a to ve 45 týdenních splátkách ve výši 379 Kč. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným bylo sjednáno, že nedílnou součástí smlouvy o půjčce jsou mimo jiné Smluvní podmínky. 5. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 včetně seznamů pohledávek soud zjistil, že pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným z titulu smlouvy o zápůjčce byly postoupeny na žalobkyni. 6. Po právní stránce soud posoudil poměr účastníků podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), když k rozhodným právním jednáním došlo za jejich účinnosti. <i>7. Podle ustanovení § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>8. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.</i> <i>9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>11. Podle ustanovení § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>12. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>13. Podle ustanovení § 1879 o.z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>14. Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o.z., nabývá postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená.</i> 15. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána částečně důvodně. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve sjednané výši (10 000 Kč), čímž splnila své závazky ze smlouvy, žalovaný však svou povinnost poskytnuté finanční částky spolu s poplatkem (představujícím úplatu za poskytnutý úvěr) vrátit v plném rozsahu nesplnil. Žalobkyni (jíž aktivní legitimace vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek) vznikl nárok na zaplacení částky 8 360,10 Kč na jistině a taktéž částky 5 654,90 Kč na poplatku (úroku). 16. Jelikož je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, náleží žalobkyni též úrok z prodlení z dlužné částky v rozsahu uplatněném žalobou (podle § 1970 o.z., a to ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 17. Žalobkyně dále požadovala zaplacení smluvního úroku ve výši 26,10 % ročně z dlužné jistiny, soud však v této části shledal žalobu nedůvodnou, neboť smluvní úrok (označený jako„ poplatek“) byl srozumitelným a transparentním způsobem mezi účastníky sjednán v textu samotné smlouvy (na první straně smlouvy). Ve smlouvě samotné je úrok jednoznačně vyjádřen pevnou částkou a„ odvození“ dalšího úroku neodpovídá smluvním ujednáním. Měla-li by být smluvními podmínkami založena další obdobná povinnost nad rámec textu smlouvy samotného, pak (odhlédne-li se od otázky, v jakých případech je takový postup ve spotřebitelském právu vůbec možný) musí být tato nová povinnost vyjádřena zcela jednoznačně a srozumitelně, což v projednávané věci nepochybně není splněno. Soud proto nárok žalobkyně na zaplacení dalšího smluvního úroku z dlužné jistiny zamítl. 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. a přiznal žalobkyni, která byla neúspěšná v relativně nepatrné části (pouze co do části příslušenství) plnou náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 252 Kč, která sestává ze soudního poplatku ve výši 800 Kč, z odměny za zastupování účastníka advokátem podle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 citované vyhlášky po 300 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, výzva k plnění), z částky 300 Kč představují paušální náhradu hotových výdajů za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o.s.ř., neboť zástupce žalobkyně doložil osvědčení o registraci plátce DPH. O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně soud rozhodl podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. 19. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.).