7 C 296/2023-29 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným zdejšímu soudu domáhala zaplacení celkové částky 48 101,94 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výrokové části tohoto rozhodnutí. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba]) s žalovaným smlouvu o kontokorentním úvěru, na základě které umožnila žalovanému přečerpání spočívající ve zpřístupnění peněžních prostředků žalovanému nad rámec aktuálního zůstatku na jeho účtu u právní předchůdkyně žalobkyně ve sjednané výši 43 000 Kč, a žalovaný se naproti tomu zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svých smluvních závazků, a tak právní předchůdkyně žalobkyně využila svého oprávnění a předmětnou pohledávku zesplatnila. Žalovaná neuhradila jistinu ve výši 48 101,94 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se na výzvu soudu k této otázce ve stanovené lhůtě nevyjádřili, ačkoli jim bylo předmětné usnesení řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o.s.ř. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o sporožirovém účtu, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala zřídit žalovanému sporožirový účet [číslo] (zjištěno ze smlouvy o sporožirovém účtu ze dne 17. 7. 2001). Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dále uzavřeli smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, jejíž součástí jsou i Všeobecné obchodní podmínky, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr (kontokorent) ve výši 43 000 Kč, jehož čerpání se bude účtovat na sporožirovém účtu shora uvedeném, a žalovaný se zavázal splatit dluh z kontokorentu včetně úroků a cen za služby (zjištěno ze smlouvy o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu ze dne 20. 11. 2002 včetně Všeobecných obchodních podmínek). Žalovaný čerpal finanční prostředky celkem ve výši 48 101,94 Kč, avšak k vyrovnání nepovoleného přečerpání nedošlo, a proto byla pohledávka z účtu převedena na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. Jelikož žalovaný nehradil své závazky řádně a včas, zesplatnila právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 1. 11. 2021 a vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné jistiny (zjištěno z dopisu ze dne 3. 11. 2021). Právní předchůdkyně žalobkyně následně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 7. 2022 včetně přílohy [číslo]), o čemž byl žalovaný informován (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 8. 2022). Zaslání předžalobní upomínky má soud za prokázané výzvou k uhrazení závazku – předžalobní upomínkou ze dne 15. 8. 2022 včetně dodejky. 5. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala schopnost žalovaného dluh splnit, když vyšla z jeho příjmů, které stanovila na základě potvrzení jeho zaměstnavatele o výši jeho příjmu na částku 18 253 Kč (zjištěno z potvrzení vystaveného [právnická osoba] s.r.o.) a výdajů, které stanovila na základě dat sdělených klientem v kombinaci s interními informacemi banky na 6 685 Kč s tím, že žalovaný měl již v době uzavření smlouvy spotřebitelský úvěr u právní předchůdkyně žalobkyně se splátkou ve výši 3 720 Kč a splátka nového úvěru (kontokorentu) by činila 3 584 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně dále provedla lustraci registry jako je insolvenční rejstřík nebo rejstřík [příjmení], a to bez negativních záznamů (zjištěno z interního dokladu právní předchůdkyně žalobkyně – posouzení úvěruschopnosti klienta). 6. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. <i>7. Podle ustanovení § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Podle § 1751 odst. 1 o.z., lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.</i> <i>9. Podle ustanovení § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>10. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 11. Po právní stránce soud uzavřel, že strany uzavřely smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. v limitech daných zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon“). Soud se ve smyslu § 84 - 89 zákona zabýval tím, zda žalobkyně (její předchůdkyně) zkoumala schopnost žalovaného dluh splnit, a uzavřel, že svým povinnostem daných jí zákonem dostála, když zhodnotila, že by žalovanému po zaplacení stávajícího i nového úvěru zbývalo 10 949 Kč k pokrytí životních nákladů. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky, čímž splnila svůj závazek ze smlouvy, žalovaný však svou povinnost poskytnutou finanční částku vrátit nesplnil. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Za prokázanou tak má soud i aktivní legitimaci žalobkyně, neboť na ni byla pohledávka, která je předmětem tohoto řízení převedena v souladu s § 1879 o. z. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu žalobou nárokované částky s příslušenstvím. 12. Jelikož je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, náleží žalobkyni též úrok z prodlení z dlužné částky v rozsahu uplatněném žalobou (podle § 1970 o. z., a to ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 13. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 151 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 4 103 Kč Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1925 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „a. t.“), náleží odměna ve výši 500 Kč, dle § 14b odst. 5 a. t., náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní upomínku a písemné podání nebo návrh ve věci samé) a dále daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ve výši 378 Kč. 15. K výpočtu nákladů řízení podle § 14b a. t. soud přistoupil z důvodu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech a tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč (6 C 35/2022, 7 C 66/2022, 6 C 27/2022). 16. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).