8 C 118/2022-61 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 79 350,65 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výrokové části tohoto rozhodnutí z titulu smlouvy o úvěru č. 6682993843 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba]) a žalovaným dne 9. 11. 2018. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným smlouvu, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu s úrokem ve výši 13,90 % ročně a poplatky dle Ceníku právní v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 757 Kč. Před uzavřením smlouvy zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr zjištěním příjmů a výdajů žalovaného, přičemž jeho příjmy si nechala doložit potvrzením zaměstnavatele a jeho výdaje navýšila dle interního ekonomického modelu předpokládaných životních a normativních nákladů na částku 8 624 Kč. S ohledem na výši doložených příjmů žalovaného, předpokládanou výši jeho výdajů a výši splátky uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, že je žalovaný schopen sjednané splátky řádně hradit. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou sjednaných splátek, a tak právní předchůdkyně žalobkyně v souladu se smlouvou prohlásila úvěr za splatný ke dni 6. 8. 2021. Pohledávku za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru čítající dlužnou jistinu ve výši 79 350,65 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 272,70 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 281,03 Kč, smluvního úroku ve výši 139 % ročně z částky 79 350,65 Kč od 2. 10. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 79 350,65 Kč od 2. 10. 21 do zaplacení nejprve právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na [právnická osoba] [anonymizováno], která ji následně postoupila na žalobkyni. 2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Předně namítl, že předmětná smlouva o úvěru je neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy neposoudila řádně schopnost žalovaného splácet úvěr. Dle žalovaného nelze pouze z poskytnutého potvrzení zaměstnavatele o výši příjmů žalovaného řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného. Na základě tohoto potvrzení právní předchůdkyně žalobkyně nemohla mít záruku o budoucím vývoji příjmů a výdajů žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nemohla postupovat s odboru péčí, jak vyžadují příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný dále z procesní opatrnosti namítl promlčení žalovaného nároku. S ohledem na uvedené tak navrhl žalobu v plném rozsahu zamítnout. 3. Z provedeného dokazování zjistil soud následující skutečnosti. 4. Z listiny označené jako smlouva o úvěru ze dne 9. 11. 2018 bylo soudem zjištěno, že dne 9. 11. 2018 podepsali právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný smlouvu o úvěru, na základě které měla právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému částku 100 000 Kč a žalovaný ji měl vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 757 Kč. 5. Z potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance a o výši vyplacených náhrad ze dne 8. 11. 2018 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] podepsala potvrzení, ve kterém bylo mimo jiné uvedeno, že žalovaný byl v době podpisu potvrzení od 1. 6. 2018 zaměstnán jako řidič nákladních automobilů u společnost [právnická osoba] na dobu neurčitou s průměrným měsíčním příjmem za posledních 5 měsíců ve výši 12 405 Kč. 6. Ze záznamu banky o zaplacených splátkách úvěru soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 9. 11. 2018 částku 100 000 Kč. Dále bylo ze záznamu zjištěno, že žalovaný v období od 9. 11. 2018 do 16. 9. 2021 uhradil žalobkyni celkem částku 71 540 Kč. 7. Další navržené důkazy soud neprováděl, neboť neobsahují skutečnosti nové či pro tuto věc relevantní. 8. Po skutkové stránce vyšlo v řízení najevo, že právní předchůdkyně žalobkyně před podpisem smlouvy o úvěru si vyžádala od žalovaného pouze vyplněné potvrzení o výši jeho příjmů. Následně poskytla žalovanému částku 100 000 Kč. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně vrátil celkem částku 71 540 Kč. 9. Po právní stránce soud věc posoudil jako nárok z bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále je„ zákona o spotřebitelském úvěru“). <i>10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>11. Podle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>12. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 13. Podle rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. března 2020 (Věc C -679/18, 62018CJ0679):„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. <i>14. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>15. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>16. Podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>17. Podle ustanovení § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>18. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>19. Podle ustanovení § 1879 o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>20. Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z., nabývá postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená.</i> 21. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatel spotřebitelského úvěru byla povinna před uzavřením smlouvy o (spotřebitelském) úvěru zkoumat s odbornou péčí, zda žalovaný je schopen poskytnutý ú