8 C 237/2022-67 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 59 831,01 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že pohledávku nabyla od právní předchůdkyně žalobkyně - společnosti [právnická osoba] Původní věřitel uzavřel se žalovanou dne 4. 1. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 45 907 Kč, které měly být spolu s dohodnutým úrokem a poplatky vráceny nejpozději dne 4. 10. 2021. Žalovaný uhradila žalobkyni celkem 20 159,19 Kč. Zůstala však žalobkyni dlužna celkem částku 59 831,01 Kč sestávající z dlužné jistiny, dlužných smluvních úroků, poplatků za výběry a náhrad účelně vynaložených nákladů. Před uzavřením smlouvy zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně schopnost žalované úvěr splácet výpočtem mezi dosažitelnými příjmy a výdaji žalované, které žalobkyně uvedla v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Žalobkyně svou aktivní legitimaci pro řízení odvozuje od smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobkyní a právním předchůdcem žalobkyně dne 27. 1. 2020. 2. Žalovaná ve věci uvedla, že si od právní předchůdkyně žalobkyně zapůjčila částku 40 000 Kč, na kterou uhradila pouze čtyři splátky v celkové výši 20 159 Kč. Žalovaná dále uznala, že dluží částku 40 000 Kč, kterou je schopná splácet pouze ve splátkách ve výši 1 500 Kč měsíčně. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o revolvingovém úvěru a z listiny označené jako Standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne 4. 1. 2021 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na základě které měl být žalované poskytnut úvěrový rámec až do výše 80 000 Kč, přičemž vyčerpanou částku měla žalobkyně vrátit spolu s dohodnutým úrokem nejpozději do 4. 10. 2021. Před uzavření smlouvy porovnala právní předchůdkyně žalobkyně tvrzené příjmy žalované s jejími výdaji a zhodnotila, že žalované zbývá dostatečná rezerva k placení splátek. Ze smlouvy na opakovaném postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 bylo soudem zjištěno, že žalobkyně a společnost [právnická osoba] uzavřely smlouvu, dle které mělo dojít k postupnému prodávání pohledávek společnosti [právnická osoba] žalobkyni. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 11. 2021 bylo soudem zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované, že její pohledávka byla postoupena na žalobkyni 5. Ostatní důkazy předložené žalobkyní neobsahují skutečnosti nové či pro tuto věc relevantní. 6. Po právní stránce soud věc posoudil jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) ve spojení s ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru). <i>7. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>8. Podle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>10. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>11. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>12. Podle ustanovení § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>13. Podle ustanovení § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>14. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 15. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatel spotřebitelského úvěru byla povinna před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru zkoumat s odbornou péčí, zda žalovaná je schopna poskytnutý úvěr splácet. Při posouzení úvěruschopnosti měla právní předchůdkyně žalobkyně vzít zejména v potaz, jaké jsou příjmy a výdaje žalované, tj. jaká je její majetková situace, a jestli jí tato umožní poskytnutý úvěr splácet. Dle předložených důkazů zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované tím způsobem, že porovnala tvrzené příjmy žalované s jejími výdaji. Tyto si však nenechala od žalované ničím doložit. Z učiněných tvrzení žalobkyně tak soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila schopnost žalované úvěr splácet nedostatečně, neboť z tvrzených příjmů a výdajů žalované nemohla mít právní předchůdkyně žalobkyně hodnověrný obrázek o majetkové situaci žalované. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně porušila povinnost jí vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, soud uzavřel, že předmětná smlouva o úvěru je absolutně neplatná. 16. Vzhledem k tomu, že smlouva, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně plnila (poskytla žalované částku 45 907 Kč), je neplatná, vznikl jí nárok na vrácení poskytnuté částky (45 907 Kč) ponížení o platby poskytnuté žalovanou (20 159 Kč), tj. částky ve výši 25 748 Kč (vydání bezdůvodného obohacení). V tomto rozsahu shledal soud žalobu důvodnou. Jelikož je žalovaná v prodlení s plněním peněžitého dluhu, je povinna zaplatit též úrok z prodlení z dlužné částky ve výši 8,5 % ročně od 5. 10. 2021 do zaplacení (výrok I. rozsudku). 17. Na zaplacení zbývající části včetně zákonných úroků z prodlení právní předchůdkyni nárok nevznikl, neboť tato vyplývala z (neplatné) smlouvy o úvěru. Soud tak v tomto rozsahu žalobu zamítl (výrok II. rozsudku). 18. Aktivní legitimaci žalobkyně soud dovozuje ze smlouvy na opakovaném postoupení pohledávek včetně oznámení o postoupení pohledávky. 19. Závěrem soud uvádí, že pokud žalovaná v řízení uznala vůči žalobkyni dluh ve výši 40 000 Kč, nemá toto uznání v řízení relevanci, neboť předmět uznání tak nemá oporu v hmotném právu. V řízení bylo prokázáno, že smlouva o úvěru uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je neplatná. Jelikož lze uznat dluh, který není v rozporu s právními předpisy (srov. § 153a odst. 2 a § 99 odst. 1 o. s. ř.), nemohl soud k takovému uznání přihlížet. 20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému účastníku právo na jejich náhradu, neboť úspěch účastníků v řízení byl v zásadě shodný. 21. Povinnost k plně