9 C 57/2019 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobou podanou u nadepsaného soudu dne 30.11.2018 se žalobce domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru dané mu 31.7.2018 a dále uhrazení dlužné mzdy ve výši průměrného výdělku spolu se zákonným úrokem z prodlení. 2. Usnesením vyhlášeným při jednání dne 11.7.2019 byl nárok na zaplacení dlužné mzdy včetně zákonného úroku z prodlení vyloučen k samostatnému projednání (dále vedeno pod sp.zn. 9C 57/2019) a žalobce byl usnesením ze dne 20.8.2019 č.j. 9C 57/2019-13 vyzván odstranění vad podání spočívající v nedostatečné specifikaci výši dlužné mzdy, kterou žalobce požaduje včetně uvedení období, za kterou je dlužná mzda požadována. Podáním doručeným soudu dne 5.9.2019 žalobce upřesnil, že požaduje náhradu mzdy za období od 1.10.2018 do 31.12.2018, a to vždy částku 39 340 Kč za každý z měsíců říjen, listopad a prosinec 2018. Dále žalobu rozšířil o nárok na zaplacení částky 39 412 Kč představující neproplacené přesčasové hodiny včetně příplatku ve výši 25%, a to za celkem 135,25 hodin neproplacených přesčasů, tedy 31 530 Kč + 25% ve výši 7 882 Kč, celkem tedy 39 412 Kč. 3. Usnesením ze dne 24.5.2021 č.j. 9C 57/2019-53 soud vyzval žalobce, aby odstranil vady návrhu na rozšíření žaloby ze dne 5.9.2019 spočívající v absenci tvrzení, za jaké měsíce požaduje příplatky za práci přesčas, které uplatnil v celkové výši 39 340 Kč. Podáním doručeným soudu dne 30.5.2021 žalobce doplnil svá tvrzení, že příplatky v uvedené výši (celkem za 135,25 hodin) požaduje za měsíc červenec 2017, říjen 2017, listopad 2017, prosinec 2017, leden až květen 2018 a za červenec 2018. Usnesením ze dne 24.6.2021 č.j. 9C 57/2019-70 soud připustil rozšíření žaloby (vedle nároku na náhradu mzdy ve výši 118 020 Kč) o nárok na zaplacení příplatků za přesčasové hodiny v celkové výši 39 412 Kč. 4. Při jednání dne 5.8.2021 žalobce po výzvě soudu k odstranění vad podání (dle § 43 odst. 1 o.s.ř.) upřesnil, že pokud požaduje zákonné úroky z prodlení z náhrady mzdy (v celkové výši 118 020 Kč), požaduje je ve výši 8,75% ročně z částky 39 340 Kč od 13.11.2018 do zaplacení, ve výši 8,75% ročně z částky 29 340 Kč od 13.12.2018 do zaplacení a ve výši 8,75% ročně z částky 39 340 Kč od 13.1.2019 do zaplacení. Dále při tomto jednání (dne 5.8.2021) rozšířil žalobu, pokud jde o nárok na zaplacení přesčasových hodin na celkovou částku 83 162 Kč, kdy tato částka se sestává z dlužných příplatků za práci přesčas za 7/ 2018 ve výši 9 654 Kč, za 8/ 2018 ve výši 6 891 Kč, za 9/ 2018 ve výši 23 400 Kč, dále nezaplacené přesčasy za měsíce květen 2017, říjen 2017, listopad 2017 a prosinec 2017, leden až květen 2018 v celkové částce 43 217 Kč, a dále nezaplacenou dovolenou za měsíce červen a červenec 2018 v celkové výši 4 713 Kč; zároveň vzal žalobu částečně zpět co do dlužné náhrady mzdy za měsíce říjen, listopad a prosinec 2018 v celkové částce 118 020 Kč. 5. Usnesením ze dne 11.11.2021 č.j. 9C 57/2019-131 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 18.1.2022 č.j. 23 Co 9/2022-147 bylo řízení co do částky 118 020 Kč zastaveno a bylo připuštěno rozšíření žaloby (co do dlužných příplatků za práci přesčas) ve výši 83 162 Kč. 6. Žalobce v průběhu řízení doplnil tvrzení (ve vyjádření ze dne 28.2.2022), že u žalované pracoval v nepřetržitém provozu, kdy zákonná pracovní doba činí 37,5 hodin týdně. V říjnu 2017 odpracoval 168,75hodin, dle fondu pracovní doby měl odpracovat 165 hodin, přesčasy tak činí 3,75 hodin; v listopadu 2017 odpracoval 180 hodin, dle fondu pracovní doby měl odpracovat 165 hodin, přesčasy tak činí 15 hodin; v prosinci 2017 odpracoval 180 hodin, dle fondu pracovní doby měl odpracovat 157,5 hodin, nezaplacené přesčasy tak činí 22,5 hodin; v lednu 2018 odpracoval 180 hodin, dle fondu pracovní doby měl odpracovat 172,5 hodin, nezaplacené přesčasy tak činí 7,5hodin; v únoru 2018 odpracoval 157,5 hodin, dle fondu pracovní doby měl odpracovat 150 hodin, nezaplacené přesčasy tak činí 7,5 hodin; v březnu 2018 odpracoval 202,5 hodin, dle fondu pracovní doby měl odpracovat 165 hodin, přesčasy tak činí celkem 68,25 hodin, přičemž v rozsahu 37,5 hodiny mu byly zaplaceny, nezaplacené přesčasy činí 30,75 hodin; v dubnu 2018 odpracoval 180 hodin, dle fondu pracovní doby měl odpracovat 157,5 hodin, přesčasy tak činí 22,5 hodin; v květnu 2018 odpracoval 180 hodin, dle fondu pracovní doby měl odpracovat 172,5 hodin, přesčasy tak činí 7,5 hodin; v červnu 2018 odpracoval 157,5 hodin, dle fondu pracovní doby měl odpracovat 157,5 hodin, přesčasy tak činí 0 hodin. Dle dohody měly být tyto přesčasové hodiny (v celkovém rozsahu 117 hodin) zaplaceny ve mzdě v měsíci červnu 2018; měla být tedy vyplacena mzda ve výši 101 980 Kč hrubého, dluh tak činí 49 391 Kč. V červenci 2018 odpracoval žalobce 180 hodin, dle fondu pracovní doby měl odpracovat 150 hodin, přesčasy tak činí 30 hodin; v srpnu 2018 byla vyplacena náhrady mzdy, neboť žalobce pro překážky v práci na straně zaměstnavatele práci nevykonával – bylo mu zaplaceno za 167,75 hodin v průměrném hodinovém výdělku ve výši 233,12 Kč, ačkoliv se náhrada měla počítat z průměrného výdělku za II. kvartál 2018, kdy průměrný hodinový výdělek činil 269,31 Kč, celkem tedy na náhradě mzdy za srpen 2018 žalovaná žalobci dluží částku 7 821 Kč; za září 2018 pak byla žalobci vyplacena náhrada mzdy pro překážky na straně zaměstnavatele dle průměrného hodinového výdělku ve výši 233,13 Kč, ačkoliv správně měl průměrný hodinový výdělek činit 269,31 Kč/hodina, a tudíž rozdíl v náhradě mzdy, která vyplacena byla a která vyplacena býti měla, činí 31 116 Kč. Dále žalobce uvedl, že mu nebyla zaplacena dovolená, kterou čerpal 3.6.2017 a 4.6.2017, a rovněž mu nebyla zaplacena nevyčerpaná dovolená ve mzdě za září 2018; celkové na dovolené žalovaná dluží žalobci 8 120 Kč. Celkový nárok tak činí 108 669 Kč. Dále svým podáním ze dne 21.4.2022 doplnil, že se původně domáhal částky za přesčasy ve výši 39 412 Kč, přičemž svým podáním ze dne 28.2.2022 rozšířil žalobu o částku 108 669 Kč. 7. Usnesením ze dne 30.6.2022 č.j. 9C 57/2019-219 soud připustil změnu žalobu navrženou žalobcem při jednání dne 5.8.2021 o nárok na nezaplacenou dovolenou za měsíc červen a červenec 2018 ve výši 4 713 Kč; zároveň nepřipustil shora uvedenou změnu žaloby z podání ze dne 28.2.2022 ve znění doplnění ze dne 21.4.2022, neboť taková změna by byla v rozporu s hospodárností a ekonomičností řízení. Tento návrh žalobce učinil v reakci na výzvu soudu k doplnění tvrzení ohledně jednotlivých nároků (usnesením ze dne 10.2.2022 č.j. 9C 57/2019-165). Z obsahu tohoto návrhu je zřejmé, že žalobce opětovně požaduje jiné nároky, než které učinil předmětem řízení na jeho počátku. Tvrdí, že mu nebyly proplacené hodiny za měsíce říjen 2017 až květen 2018, kdy mu za toto období dluží žalovaná celkem částku 49 391 Kč; za červenec 2018 mu žalovaná má dlužit za 30 přesčasových hodin. Pokud jde o nároky za měsíce srpen a září 2018, změnil žalobce tvrzení a nově se domáhal zaplacení náhrady mzdy s poukazem na to, že ta, která mu byla vyplacena, byla špatně vypočtena. Rovněž pak změnil i uplatněný nárok na dovolenou, kterou jednak čerpal 3. a 4.6.2017, a dále pak v září 2018 (bez uvedení délky), přičemž výše nároku činí 8 120 Kč. Z podání, kterým se žalobce změny žaloby domáhá, tedy z tvrzení v nich obsažených, nikterak nevyplývá důvod takové změny. Soud se domnívá, že žalobce sám si nebyl jistý výši nároku, jakož i důvodností, a proto opakovaně přistoupil k návrhu na změnu žaloby, kdy uplatňuje jiný nárok, případně stejný nárok, ale za jiné období a v jiné jiné výši. Tím se stává zcela nepřehledné, čeho se žalobce svoji žalobou vlastně domáhá. Nelze ani přehlédnout, že se nejedná o nároky, které by snad žalobce nemohl uplatnit již na začátku řízení, když jde o nároky, které měly vzniknout v roce 2017 a 2018, žalobce se jich domáhá a upravuje jejich výši podáními doručenými soudu v roce 2022. Byť v řízení nebylo ke dni podání návrhu na tuto další změnu žaloby dosud provedeno dokazování, přesto takový návrh soud shledal v rozporu s hospodárností řízení, když tento návrh mohl žalobce uplatnit již na začátku řízení, a zejména znepřehledňuje uplatněný nárok. 8. Předmětem řízení se tak staly tyto nároky: (a) nárok na zaplacení úroků z prodlení z požadované náhrady mzdy ve výši 8,75% ročně z částky 39 340 Kč od 13.11.2018 do zaplacení, ve výši 8,75% ročně z částky 29 340 Kč od 13.12.2018 do zaplacení a ve výši 8,75% ročně z částky 39 340 Kč od 13.1.2019 do zaplacení, (b) nárok na zaplacení příplatků za práci přesčas za měsíce květen 2017, říjen 2017, listopad 2017 a prosinec 2017, leden-květen 2018 v celkové částce 43 217 Kč, (c) nárok na zaplacení příplatků za práci přesčas za 7/ 2018 ve výši 9 654 Kč, za 8/ 2018 ve výši 6 891 Kč, za 9/ 2018 ve výši 23 400 Kč, a (d) nárok na zaplacení neproplacené dovolené za měsíc červen a červenec 2018 v celkové výši 4 713 Kč. 9. Pokud jde o nárok označený pod písmenem (b) – tedy nárok na zaplacení příplatků za práci přesčas za měsíce květen 2017, říjen 2017, listopad 2017 a prosinec 2