18 C 46/2024 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s tím, že s žalovaným uzavřela dne 27. 1. 2020 Smlouvu o úvěru číslo , Anonymizováno, , na základě které poskytla dne 27. 1. 2020 žalovanému úvěr ve výši 45 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou jistinu a sjednaný úrok ve výši 14,90 % splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 801 Kč splatných vždy k 12. dni měsíce. Před poskytnutím úvěru posoudila žalobkyně schopnost žalovaného splácet úvěr porovnáním jeho příjmové a výdajové stránky, když při tom vycházela z žádosti o úvěr, výpisu z osobního účtu žalovaného a bankovních registrů. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátkového kalendáře, prohlásila žalobkyně úvěr za okamžitě splatný ke dni 12. 7. 2023. Přes opakované upomínky žalovaný na zesplatnění zůstatek úvěru ničeho neuhradil. Ke dni podání žaloby tak žalobkyni dluží na jistině částku 38 399, 46 Kč a na nákladech vymáhání pohledávky představující tři upomínky po 500 Kč, celkem částku 1 500 Kč. Žalobkyně dále požadovala úhradu sjednaného úroku ve výši 14,9 % ročně a , Anonymizováno, úrok z prodlení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Účastníci se k této výzvě nevyjádřili, ač jim byla oběma řádně doručena, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise, z nichž zjistil následující skutkový stav:4. Účastníci uzavřeli dne 27. 1. 2020 Smlouvu o úvěru číslo 012193534R (dále také jen „smlouva“), na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 45 000 Kč na jeho úvěrový účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal úvěr splácet v 96měsíčních splátkách splatných vždy k 12. dni měsíce ve výši 801 Kč (prokázáno Smlouvou a výpisem z účtu žalovaného ze dne 27. 1. 2024).5. Dne 28. 4. 2020 byl žalovanému povolen odklad splátek o 3 měsíce, a to v době od 12. 5. 2020 do 11. 8. 2020 (prokázáno Oznámením o změně ze dne 28. 4. 2020).6. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru, když nezaplatil splátku splatnou , právnická osoba, . 2023 (prokázáno 1. upomínkou). Na to mu žalobkyně zaslala první upomínku dne 19. 2. 2023 (prokázáno 1. upomínkou), dále první výzvu dne 26. 2. 2023 (prokázáno 1. výzvou), druhou výzvu dne 19. 3. 2023 (prokázáno 2. výzvou) a dále poslední výzvu k zaplacení dne 19. 4. 2023 (prokázáno poslední výzvou včetně vrácené obálky). Přípisem ze dne 14. 7. 2023 pak žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 12. 7. 2023 (prokázáno oznámením o zesplatnění úvěru ze dne 12. 7. 2023 včetně vrácené obálky).7. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že žalovaný o úvěr zažádal dne 22. 1. 2020 a v žádosti uvedl, že má příjem 25 000 Kč měsíčně, je zaměstnán jako manuálně pracující na dobu neurčitou u zaměstnavatele IČ , IČO, , splácí z předchozí úvěrů částku 5 300 Kč měsíčně, je svobodný a bydlí sám v nájemním bytě, jeho pravidelné měsíční výdaje bez splátek úvěrů činí 1 000 Kč měsíčně (prokázáno žádostí o úvěr ze dne 22. 1. 2020). V lednu 2020 bylo žalovanému vyplaceno od jeho zaměstnavatele 22 753 Kč a z této částky byla částka 18 885,10 Kč bezprostředně použita na splátku úvěru. Účet žalovaného u žalobkyně č. , č. účtu, byl žalovaným užíván převážně k čerpání úvěru a jejich následnému splácení. Náklady žalovaného související s bydlením z tohoto účtu hrazeny v lednu 2020 nebyly (prokázáno výpisem z účtu žalovaného u žalobkyně č. , č. účtu, za leden 2020). Žalobkyně zjistila, že žalovaný má další úvěr s nesplacenou jistinou 471 077 Kč, na který splácí měsíčně částku 5 293 Kč a dále čerpá kontokorent s úvěrovým rámcem 20 000 Kč, kde byla ke dni 31. 12. 2019 vyčerpaná částka 16 193 Kč (prokázáno informacemi z Credit Burea).8. Z dalších předložených listin soud neučinil žádná skutková zjištění rozhodná pro posouzení věci.9. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).10. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.12. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, v účinném znění (dále jen „směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.16. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně a žalovaný zamýšleli uzavřít smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru.17. Z žalobkyní předložených listin se podává, že žalobkyně nesplnila svou povinnost řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zejména v otázce jeho výdajů, když zcela rezignovala na zjištění skutečných výdajů žalovaného alespoň v rozsahu jeho mandatorních výdajů na bydlení. Žalobkyni mělo být na první pohled zřejmé, že tvrzení žalovaného, že jeho měsíční životní výdaje (krom splácení úvěrů) činí 1 000 Kč, zcela zjevně neodpovídá reálným nákladům jedné samostatně žijící osoby s nájemním bydlením. Faktické náklady žalovaného na život, alespoň v rozsahu mandatorních nákladů na bydlení, si poskytovatel úvěru nemůže sám domodelovat na základě statistických nebo interních údajů, zvláště pak za situace, kdy je příjmová stránka žalovaného poměrně nízká, již splácí relativně vysoký úvěr a z výpisu z jeho účtu, který měla žalobkyně k dispozici, se podává, že po vyplacení mzdy je tato v převážné její části použita na splátku úvěru. Žalobkyni tedy muselo být před poskytnutím úvěru zřejmé, že platební bilance žalovaného není vyvážená a riziko předlužení je u něj poměrně vysoké. Soud proto uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou povinnost řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní.18. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti (k tomu blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18).19. Protože je smlouva absolutně neplatná, náleží žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na