18 C 56/2024-27 — Okresní soud Praha-východ

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala zaplacení částky 675 357,13 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 33 905 Kč za období od 5. 5. 2023 do 18. 12. 2023, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 63 373,41 Kč za období od 5. 5. 2023 do 18. 12. 2023, úrokem ve výši 7,99 % ročně z částky 670 028 Kč od 19. 12. 2023 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 670 028 Kč od 19. 12. 2023 do zaplacení. Tvrdila, že dne 29. 6. 2022 uzavřela s žalovaným Smlouvu o úvěru č. , hodnota, a na základě této smlouvy poskytla žalovanému úvěr ve výši 674 190 Kč s úrokem ve výši 7,99 %. Žalovaný měl úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 8 256 Kč splatných k 20. dni v měsíci, které zahrnovaly jistinu, úrok a dohodnuté poplatky. Žalovaný však své povinnosti nedostál, a proto žalobkyně prohlásila celý úvěr za splatný ke dni 4. 5. 2023, když k tomuto dni byl žalovaný v prodlení s více než dvěma splátkami. Žalovaný však dluh z tohoto úvěru nezaplatil, a to ani poté, kdy mu žalobkyně zaslala předžalobní výzvu ze dne 20. 12. 2023.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně vyjádřila s tímto postupem souhlas, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, ač mu byla výzva řádně doručena, soud proto vycházel z toho, že nemá námitek a rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise, z nichž zjistil následující skutkový stav:4. Žalovaný a žalobkyně uzavřeli dne 29. 6. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému téhož dne úvěr ve výši 674 190 Kč, z toho 174 190 Kč bylo použito na konsolidaci předchozího úvěru a 500 000 Kč bylo poskytnuto bez určení účelu. Účastníci si sjednali, že úvěr bude splácen žalovaným v pravidelných měsíčních splátkách po 8 256 Kč do 20. 5. 2032. Součástí smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně (zjištěno ze Smlouvy o úvěru, z výpisu úvěrového účtu za období od 29.6.2022 do 31. 12. 2022, VOP žalobkyně).5. Ke dni 2. 4. 2023 žalovaný dlužil na splátkách částku 29 472 Kč a žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných splátek s tím, že pokud nebude dlužná částka uhrazena v dodatečném termínu do 4. 5. 2023, bude zesplatněn celý úvěr. Protože ani po této výzvě žalovaný tento dluh neuhradil, přistoupila žalobkyně k zesplatnění celého úvěru ke dni 4. 5. 2023 (zjištěno z Poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 2. 4. 2023 a Rozhodnutí o okamžité splatnosti celého dluhu ze dne 7. 5. 2023).6. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužných částek vyplývajících z předmětného úvěru přípisem svého právního zástupce ze dne 20. 12. 2023, který byl téhož dne žalovanému odeslán (zjištěno z Předžalobní výzvy ze dne 20. 12. 2023 a Dokladu o odeslání z téhož dne).7. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru soud zjistil, že žalobkyně si od žalovaného vyžádala potvrzení o příjmech, z něhož vyplynulo, že žalovaný pracuje jako řidič nákladního vozidla, má pracovní smlouvu na dobu neurčitou a za období od listopadu 2021 do května 2022 činila jeho průměrná měsíční mzda částku 16 732 Kč. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu s dalšími dvěma osobami, na nájemném hradí 4 000 Kč měsíčně a ostatní pravidelné výdaje má ve výši 0 Kč (zjištěno z Potvrzení o výši příjmu ze dne 24. 6. 2022 a Žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 29. 6. 2022).8. Z dalších předložených listin soud neučinil žádná skutková zjištění rozhodná pro posouzení věci.9. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).10. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.12. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.16. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně a žalovaný zamýšleli uzavřít smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru.17. Z žalobkyní předložených listin se podává, že žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, když zcela rezignovala na zjištění skutečných životních nákladů žalovaného. Faktické náklady žalovaného na život, alespoň v rozsahu mandatorních nákladů na bydlení, si poskytovatel úvěru nemůže sám domodelovat na základě statistických nebo interních údajů, zvláště pak za situace, kdy je příjmová stránka žalovaného poměrně nízká. Žalobkyni muselo být před poskytnutím úvěru zřejmé, že platební bilance žalovaného není vyvážená a riziko předlužení je u něj poměrně vysoké, a to zejména s ohledem na skutečnost, že po poskytnutí úvěru žalobkyní bude žalovaný na splátky úvěru vynakládat polovinu svého měsíčního příjmu. Za dané situace se žalobkyně neměla spokojit s tím, že žalovaný uvedl náklady na nájemní bydlení 4 000 Kč měsíčně a měla aktivně zjišťovat, jaké jsou jeho skutečné (alespoň ty mandatorní) náklady na život, neboť s ohledem na nízký příjem žalovaného musela mít žalobkyně minimálně pochybnost o tom, že žalovaný bude schopen takto vysoký úvěr splatit. Soud proto uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli pod sankcí neplatnosti smlouvy.18. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti (k tomu blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18).19. Protože je smlouva absolutně neplatná, náleží žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy podle § 2991 o. z.) pouze nesplacená jistina úvěru. Při stanovení výše bezdůvodného obohacení vyšel soud z toho, že žalovanému byla poskytnuta částka 674 190 Kč a na tento domnělý úvěr dle žalobkyní předložených výpisů z úvěrovéh