21 C 178/2024-52 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 30. 4. 2024 domáhala zaplacení částky 67.042 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , sídlem , adresa, , dne 18. 2. 2022. Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50.000 Kč. Žalovaný se dále zavázal uhradit částku ve výši 22.625 Kč sestávající z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 14.748 Kč, poplatek za zpracování půjčky ve výši 1.500 Kč, částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4.055 Kč a částku doplňkového pojištění ve výši 2.322 Kč. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byl sjednán úrok ve výši 24,36 % ročně. Půjčku a poplatek se žalovaný zavázal uhradit v 18ti měsíčních splátkách po 4.035 Kč. Poslední splátka měla být uhrazena ke dni 18. 8. 2023. Žalovaný poslední splátku zaplatil dne 28. 3. 2022 a celkem uhradil 4.035 Kč. Neuhrazená jistina tak činí 47.725,90 Kč a dlužný poplatek činí 19.316,10 Kč. Pohledávka byla dne 21. 9. 2023 postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno doporučeně zaslaným dopisem. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes předžalobní upomínku. Ke dni postoupení pohledávky, tj. k 21. 9. 2023 činila výše dlužné jistiny 47.725,90 Kč, výše dlužného poplatku 19.316,10 Kč, výše kapitalizovaného úroku 1.291,78 Kč a výše kapitalizovaného úroku z prodlení 8.068,99 Kč, dále žalobkyně požaduje uhradit smluvní i zákonný úrok z prodlení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Vzhledem k tomu, že žalovaný se k nařízenému jednání dne 27. 6. 2024 bez omluvy nedostavil, soud projednal a rozhodl věc v jeho nepřítomnosti postupem dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).4. Vzhledem k tomu, že žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky s trvalým pobytem v České republice, soud se zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Soud na daný vztah aplikoval v souladu s ustanovením § 2 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém úpravu obsaženou jednak v nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (čl. 66 nařízení) a jednak v nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy. Soud tak dospěl k závěru, že podle čl. 1 a čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1215/2012 je dána jeho pravomoc i příslušnost k rozhodnutí dané věci a podle čl. 3 bod 1 nařízení č. 593/2008 je rozhodným právem právní řád České republiky.5. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav.6. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně je akciovou společností, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru.7. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr bylo zjištěno, že žalovaný dne 15. 2. 2022 požádal právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 30.000 Kč s měsíční splatností. Žalovaný v žádosti uvedl, že žije na ubytovně, jeho nejvyšší dosažené vzdělání je základní, je svobodný a účelem spotřebitelského úvěru jsou neočekávané výdaje. Nemá vyživovací povinnost. Je majitelem auta. Je zaměstnaný na plný úvazek jako řidič VZV u společnosti , právnická osoba, , IČO: , IČO, . Jeho čistý příjem činí 27.162 Kč měsíčně. Žalovaný odhadl měsíční výdaje na částku 3.000 Kč. Uvedl, že nemá spotřebitelský úvěr u jiné společnosti a nemá kreditní kartu.8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vč. smluvních podmínek bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 18. 2. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50.000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v 18 měsíčních splátkách po 4.035 Kč s tím, že poslední splátka měla být ve výši 4.030 Kč. Za poskytnutí úvěru se dále žalovaný zavázal právní předchůdkyni uhradit poplatek ve výši 22.625 Kč skládající se z úroku ve výši 14.748 Kč, poplatku za zpracování půjčky ve výši 1.500 Kč, poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 4.055 Kč a doplňkového pojištění ve výši 2.322 Kč; celkem se tak žalovaný zavázal uhradit 72.625 Kč. V souladu se smlouvou činí úroková sazba 34,50 % ročně.9. Ze zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne 18. 2. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný přistoupil ke skupinové pojistné smlouvě č. , hodnota, ze dne 8. 2. 2019.10. Z tabulky umoření k datu 2. 10. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný uhradil celkem 4.035 Kč.11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 a seznamu postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni.12. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2023 vč. podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaný byl informován o postoupení pohledávky a byl vyzván k úhradě dluhu ve výši 89.903,77 Kč.13. Z výzvy ze dne 28. 3. 2024 vč. podacího lístku, bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky.14. Z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. , spisová značka, bylo zjištěno, že Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací potvrdil prvostupňový rozsudek Okresního soudu v Písku, č.j. , spisová značka, v řízení o zaplacení částky ve výši 52.353 Kč vedeného žalobkyní z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 25. 3. 2016, jímž soud uložil žalovanému uhradit částku 7.907,10 Kč s příslušenstvím. Své rozhodnutí krajský soud odůvodnil tak, že právní předchůdce žalobkyně řádně s odbornou péči, náležitě a úplně přezkoumal úvěruschopnost žalovaného. Uvedl, že stačilo, že listiny, z nichž poskytoval zápůjčky vycházel, měl tyto jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, přičemž jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaným svým podpisem na zákaznické kartě, kdy doložil průkaz totožnosti žalovaného, dále pracovní smlouvu a tři výplatní pásky, z nichž byla zjištěna průměrná měsíční čistá mzda za poslední tři měsíce). Nárok žalobkyně ze zápůjčky tak oba soudy shledaly důvodným.15. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno mimo jiné na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), neboť všechny rozhodné skutečnosti nastaly již za jeho účinnosti (§ 3028 odst. 1 o. z.).16. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.19. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.20. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.21. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůt