7 C 447/2022-108 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 2 320 750 Kč s příslušenstvím z titulu investic do nemovitosti v podílovém spoluvlastnictví, které měl hradit ze svých výlučných prostředků. Tvrdil, že dne 15.8.2016 uzavřeli účastníci jako kupující kupní smlouvu, kterou nabyli nemovitosti, pozemek parc.č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba, budova č.p. , Anonymizováno, , rodinný dům a pozemek parc.č. , Anonymizováno, , zahradu, obci a kat.úz. , adresa, . Nemovitosti nabyli do podílového spoluvlastnictví, každý o velikosti podílu id. ½, a to za celkovou kupní cenu ve výši 4 870 610 Kč. Následně dne 21.4.2017 uzavřeli účastníci manželství, které bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu Praha východ ze dne 4.8.2022, č.j. , spisová značka, . Žalovaná svůj podíl po rozvodu manželství s žalobce prodala dne 19.9.2022 společnosti , právnická osoba, , IČ: , IČO, , za částku ve výši 3 500 000 Kč.2. Dle tvrzení žalobce byla kupní cena dle kupní smlouvy ze dne 15.8.2016 splatná částečně jako rezervační poplatek ve výši 100 000 Kč, částečně jako první část kupní ceny z vlastních zdrojů žalobce ve výši 470 610 Kč ( částku 570 610 Kč uhradil žalobce převodem z účtu dne 15.8.2016 ) a zbývající část ve výši 4 300 000 Kč byla hrazena z hypotéčního úvěru. Smlouvu o poskytnutí hypotéčního úvěru uzavřeli oba účastníci dne 22.8.2016 s , Anonymizováno, , a.s., IČ: , IČO, . Úvěr byl načerpán dne 13.9.2016, přičemž první splátka proběhla v měsíci říjnu 2016 ve výši 17 984,40 Kč. Tuto splátku a dalších šest splátek ve stejné výši do uzavření manželství účastníků, tj. splátky v období říjen 2016 až duben 2017 v celkové výši 125 890,80 Kč byly hrazeny ze strany žalobce. Za doby trvání manželství obdržel žalobce od své matky , jméno FO, dne 16.9.2020 dar ve výši 2 000 000 Kč zaslaný převod z jejího účtu č. , č. účtu, na jeho účet č. , č. účtu, . Z tohoto daru, tedy ze svých výlučných prostředků uhradil žalobce mimořádnou splátku úvěru, a to dne 15.10.2020 ve výši 610 202,40 Kč a dále dne 30.10.2021 částku ve výši 1 000 000 Kč. Dále byly z tohoto daru hrazeny běžné splátky úvěru, a to od měsíce září 2020 do měsíce července 2021 ( vždy k 20. dni daného měsíce ), tedy celkem 11 splátek po 17 984,40 Kč a dále od měsíce srpna 2021 do měsíce května 2022 ( vždy k 20. dni daného měsíce), tedy celkem 10 splátek po 18 383,50 Kč a v červnu 2022 část splátky ve výši 8 134,50 Kč. Celkem tak žalobce uhradil na splátkách hypotéčního úvěru ze svého výlučného majetku částku 2 000 000 Kč. Následně došlo ze strany žalobce k mimořádné splátce hypotéčního úvěru a jeho úplnému doplacení, a to dne 22.7.2022 v celkové výši 1 944 998,61 Kč. Tuto částku uhradil žalobce z prostředků, které získal v dědictví. Ze svých výlučných prostředků tak žalobce uhradil na nemovitost celkem částku 4 641 499,41 Kč. Jednalo se o plnění za jiného, konkrétně za žalovanou, neboť na základě kupní smlouvy a smlouvy o hypotéčním úvěru byli zavázáni oba účastníci, přičemž nemovitosti nabyli do svého podílového spoluvlastnictví. V tomto smyslu se jednalo o investice vynaložené v souvislosti s pořízením věci, která byla ve spoluvlastnictví účastníků a které byly vynaloženy se souhlasem žalované jako druhého spoluvlastníka. Dle § 1148 odst. 1 o.z. při zrušení spoluvlastnictví si spoluvlastníci vzájemně vypořádají pohledávky a dluhy, které souvisejí se spoluvlastnictvím nebo se společnou věcí. Předmětné plnění do výše jedné poloviny z vynaložených prostředků tak podle žalobce představuje jeho investici do společnýchpokračování - 4 - 7 C 447/2022věcí, konkrétně na pořízení společné věci, žádal proto úhradu částky 2 320 750 Kč. Vzhledem k tomu, že se jednalo o investice nutné k pořízení věci a byly vynaloženy se souhlasem žalované, byly splatné již po jejich vynaložení. Žalobce proto požadoval rovněž úrok z prodlení jdoucí vždy ode dne následujícího po vynaložení konkrétních investic. K zaplacení žalované částky vyzval žalobce žalovanou předžalobní výzvou. K námitce rozporu s dobrými mravy vznášené žalovanou podotkl v rámci řízení před soudem žalobce, že on vidí v rozporu s dobrými mravy to, že žalovaná poté, co nemovitost již nebyla zatížena zástavním právem, prodala svůj podíl třetí osobě bez vědomí žalobce, aniž by s ním o tom nějak jednala. Doplnil také, že prvotní záměr účastníků nebyl ani, že by byla nemovitost nabývána do podílu, účastníci se dohodli na tom, že žalobce koupí nemovitost, ale v dané době byl v zahraničí, udělil žalované plnou moc k jednání a žalovaná uzavřela ty smlouvy tak, že byla účastna jak podílem v nemovitosti, tak i v té úvěrové smlouvě.3. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Podle ní není v prvé řadě nárok žalobce validní, neboť již od září 2022, kdy svoji polovinu nemovitostí převedla na třetí osobu, mezi účastníky neexistuje podílové spoluvlastnictví. Žalobcem tvrzený nárok však může obstát pouze mezi aktuálními spoluvlastníky a lze jej uplatnit při řízení o zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání. Nemůže obstát ani žalobcova konstrukce, že platil za trvání manželství účastníků splátky hypotéčního úvěru ze svých výlučných prostředků. Zohlednění takových prostředků, pokud by se prokázalo, že skutečně šlo o výlučné prostředky žalobce, musí být provedeno nikoli v rámci žaloby o zaplacení, nýbrž v rámci žaloby na vypořádání společného jmění manželů. Žalobce tedy předně není dle žalované k podání projednávané žaloby věcně legitimován. Žalovaná dále sporovala, že by veškeré prostředky, které žalobce uhradil, byly jeho výlučnými prostředky získanými z daru, či dědictví. Podle žalované se nejednalo pouze o výlučné prostředky žalobce, ale také o prostředky spadající do masy společného jmění manželů. Konečně namítala, že žalobce žádá o úroky z prodlení se zaplacením žalované částky, přitom však žalovanou k její platbě nevyzval a neuvědomuje si také, že se mezi manželi peněžní pohledávky neúročí. Zcela na závěr uvedla žalovaná, že si není vědoma udělení souhlasu žalobci s úhradou hypotéčního úvěru, tedy žalobce doplatil úvěr zcela svévolně. Takové jednání, kterým se žalobce snaží těžit ze svého lepšího finančního postavení a zajistit si tak „ větší podíl „ na nemovitostech, považuje za jednání rozporné s dobrými mravy, které by nemělo požívat právní ochrany. V rámci řízení před soudem doplnila žalovaná, že otázku dobrých mravů vidí jako podstatnou, neboť žalobce sám se rozhodl vstoupit do podílového spoluvlastnictví, nebyla dohoda o tom, jak se to bude hradit. Je nemravné si zajišťovat lepší postavení tím, že žalobce hradil mimo sjednané splátky a zejména poukazovala na to, že doplacena byla hypotéka sice s jejím vědomím, ale bez jejího souhlasu. Trvala na tom, že v rozporu s dobrými mravy je postup žalobce při splácení hypotéčního úvěru, a to u veškerých mimořádných splátek, kdy již první mimořádná splátka byla činěna v době významných vztahových problémů účastníků. Je jasné, že žalobce si zajišťoval výhodnější postavení s úmyslem poškodit žalovanou, aby mu musela najednou vyplatit celé prostředky, než aby se například domluvil na převzetí hypotéky, což by také žalovaná mohla v té době učinit. Tvrdila rovněž, že žalobce disponoval značnými finančními prostředky ( náležícími do společného jmění manželů ), kterými mohl doplatit hypotéku a nemusel platit z případného daru, čímž získal výhodnější postavení pro vypořádání.4. Žalobce v průběhu řízení doplňoval svá tvrzení. V podání ze dne 9.10.2023 ( č.l. 50 - 55 ) se žalobce podrobně vyjádřil k finančním tokům u jednotlivých splátek a úhrady rezervačního poplatku a kupní ceny. K rezervačnímu poplatku uvedl, že ten byl uhrazen dne 14.6.2016 z jeho bankovního účtu č. , č. účtu, , na který pravidelně vkládal své finanční prostředky a v průběhu května a června 2016 byly na něm prostředky zajišťující úhradu celého poplatku. Z téhož účtu byla uhrazena dne 15.8.2016 částka 470 610 Kč, když předtím bylo na tento účetpokračování - 5 - 7 C 447/2022vloženo 601 700 Kč z jiných účtů žalobce. Konkrétně částka 201 700 Kč z účtu žalobce č. , č. účtu, a částka ve výši 400 000 Kč z podnikatelského účtu žalobce č. , č. účtu, , na který mu byly připisovány úhrady faktur za provedené práce. Splátky hypotéky do doby uzavření manželství byly hrazeny z bankovního účtu č. , č. účtu, , který byl veden na jméno žalované a byl založen právě za účelem úhrady hypotéčních splátek. Na tento účet přicházely ode dne 11.8.2016 do doby uzavření manželství platby ze strany žalobce, případně od jeho zaměstnavatele. Celkem v tomto období byla na účet z příjmů žalobce připsána částka 454 864,40 Kč, kterážto několikanásobně převyšuje výši splátek v daném období. Dne 8.10.2020 uhradil žalobce mimořádnou splátku úvěru ve výši 610 202,40 Kč, a to z prostředků darovaných matkou. Ta mu dne 16.9.2020 poskytla převodem na jeho účet č. , č. účtu, částku ve výši 2 000 000 Kč. Z výpisu z účtu je zřejmé, že mezi příjmem daru od matky a mimořádnou splátkou nedošlo na účtu k přijetí žádných jiných finančních prostředků. Dle později doplněných tvrzení žalobce nebylo