21 C 420/2025-73 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 27. 8. 2025 domáhala zaplacení částky 40.348,15 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 5713161763 uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , dne 22. 5. 2024. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 34.000 Kč, a to bezhotovostně, žalovaná se zavázala za tento poskytnutý úvěr zaplatit úrok ve sjednané výši, poplatky a náklady. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, a proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 24. 10. 2024 zesplatnila. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 s účinností k témuž dni, přičemž postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno doporučeným dopisem. Za období od poskytnutí úvěru do postoupení pohledávky uhradila žalovaná na svůj dluh pouze částku 2.102,99 Kč, po postoupení pohledávky pak žalovaná neuhradila ničeho. Žalobkyně tak po žalované požadovala zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 33.648,48 Kč, dlužného poplatku ve výši 900 Kč, dlužného úroku z jistiny do zesplatnění ke dni 24. 10. 2024 ve výši 5.799,67 Kč, kapitalizovaných úroků od 25. 10. 2024 do 28. 4. 2025 ve výši 3.390,09 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení od 25. 10. 2024 do 28. 4. 2025 ve výši 2.275,88 Kč, dále úroků ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 33.648,48 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky ve výši 34.548,48 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky, ale ničeho neuhradila. Žalobkyně dále uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet zejména tak, že vzala v potaz sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů (tj. ověření závazků žalované v bankovním a nebankovním registru klientských informací), zkontrolovala bonitu a udržitelnost příjmů žalované, kterou žalovaná prokázala předložením dokladů, a to zejména doložením výpisu z bankovního účtu nebo zpřístupněním náhledu do bankovního účtu. Podáním doručeným soudu dne 22. 12. 2025 pak žalobkyně doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala a vyhodnocovala transakce na běžném účtu žalované, z nichž získala úplné ucelené informace o finanční situaci žalované, a to za dostatečné období, z uvedených poznatků pak právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaná je schopna hradit úvěr ve výši poskytnutého limitu 34.000 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. K nařízenému jednání se žalovaná bez omluvy nedostavila, ačkoli jí bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Soud tedy projednal a rozhodl věc v nepřítomnosti žalované postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).4. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav.5. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 22. 5. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 5713161763, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 33.000 Kč dne 22. 5. 2024 a ve výši 1.000 Kč dne 27. 5. 2024 s roční úrokovou sazbou 54 %, celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit, tak činila 45.055,27 Kč. Žalovaná se zavázala splácet tento úvěr pravidelně vždy k 26. dni v každém kalendářním měsíci, právní předchůdkyně žalobkyně ověřila totožnost žalované pomocí fotografie obličeje žalované s jejím občanským průkazem (viz smlouvu o úvěru č. 5713161763, potvrzení o provedení transakcí, občanský průkaz žalované včetně fotografie). Žalovaná na dluh uhradila pouze částku 2.102,99 Kč (viz tabulku umoření ze dne 28. 4. 2025). Protože žalovaná nehradila splátky řádně a včas, vyzvala ji právní předchůdkyně žalobkyně dopisem ze dne 19. 9. 2024 k úhradě dlužné částky 4.871,19 Kč ve lhůtě 30 dnů (viz výzvu před zesplatněním ze dne 19. 9. 2024). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou vzniklou z předmětné smlouvy o úvěru na žalobkyni, a to dne 28. 4. 2025, což oznámila žalované dopisem z téhož dne (viz smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 včetně přílohy č. 1 a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 28. 4. 2025 včetně podacího lístku). Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu v celkové výši 48.236 Kč nejpozději do 13. 8. 2025 (viz výzvu k plnění ze dne 29. 7. 2025 včetně podacího lístku).6. Žalobkyně uvedla, že žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 2.102,99 Kč, avšak zaplacení dalších splátek ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.7. Soud věc právně posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále s ohledem na spotřebitelský charakter uzavřené smlouvy také podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.11. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Soud má za to, že obdobně jako za předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platné a účinné do 30. 11. 2016, je namístě se i nyní za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti soudu předně zabývat (i bez námitky žalovaného) v případě spotřebitelské smlouvy o úvěru otázkou, zda ze strany žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna její zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného). Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr je v zákoně stanovena nikoli pouze na ochranu zadlužujícího se spotřebitele, ale současně též na ochranu dotčeného věřitele (v jehož prospěch je, aby spotřebitel, jenž se vůči němu úvěrově zavazuje, byl skutečně schopen svým závazkům dostát), i na ochranu všech dalších (i potenciálních) věřitelů dotčeného dlužníka, u nichž by řádné splácení jejich pohledávek daným spotřebitelem v případě jeho předlužení (další závazky), mohlo být ohroženo. Zakotvením ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru do právního řádu došlo k implementaci směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, podle níž musí věřitel před uzavřením smlouvy posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (článek 8). Z ustálené judikatury Krajského soudu v Praze (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2020, sp. zn. 22 Co 5/2020, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2020