21 C 427/2025-60 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 26. 8. 2025 domáhala zaplacení částky 44.528,01 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 0436721 uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, ., IČO , IČO, , , adresa, , dne 22. 8. 2023. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20.000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaná se zavázala za tento poskytnutý úvěr zaplatit úrok v pevné výši 1.014 Kč, dále úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 9.800 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2.770 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 3.600 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 37.184 Kč se žalovaná zavázala uhradit ve 14měsíčních splátkách po 2.656 Kč, splatnost poslední splátky měla nastat dne 22. 10. 2024. Žalovaná však nehradila splátky řádně a včas, přičemž poslední splátku uhradila dne 23. 8. 2023 ve výši 2.656 Kč, a proto právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené pohledávky. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl v plné výši uhrazen ve sjednané lhůtě, tj. do 22. 10. 2024, úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši 18.632,31 Kč od 23. 10. 2024 dále sjednaným úrokem ve výši 8,00 % ročně, v důsledku prodlení žalované též zákonným úrokem z prodlení a právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo rovněž právo na úhradu sjednané smluvní pokuty. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 s účinností ke dni 25. 3. 2025, přičemž postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Žalobkyně tak po žalované požadovala zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 18.632,31 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 881,06 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 9.100 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2.571,78 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 3.342,86 Kč, smluvní pokuty ve výši 10.000 Kč, úroku z dlužné jistiny vyčísleného od 23. 10. 2024 do 20. 2. 2025 ve výši 1.229,57 Kč, zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 20. 2. 2025 ve výši 2.355,80 Kč, úroků z úvěru ve výši 8,00 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 18.632,31 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 19.513,37 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky, ale ničeho neuhradila. Podáním doručeným soudu dne 11. 12. 2025 pak žalobkyně doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy a jejich ověření doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů, tj. NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované, konkrétně pracovní smlouvou a výplatními páskami. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z toho, že výše měsíčních příjmů žalované činí 35.505 Kč, výše jejích měsíčních výdajů 19.607 Kč, použitelný měsíční příjem byl vypočten na částku 20.898 Kč. Příjmy žalované zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně dle výplatních pásek a pracovní smlouvy a výdaje žalované byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu. Z uvedených informací pak právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k názoru, že žalovaná je schopna splácet úvěr ve výši 20.000 Kč. K okolnostem ověřování listin a důkazů při uzavření smlouvy pak žalobkyně odkázala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, a dále zmínila rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. 12 Co 367/2020-170.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. K nařízenému jednání se žalovaná bez omluvy nedostavila, ačkoli jí bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Soud tedy projednal a rozhodl věc v nepřítomnosti žalované postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).4. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav.5. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 22. 8. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 0436721, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 20.000 Kč a žalovaná se zavázala jej vrátit spolu s úrokem ve výši 1.014 Kč, úplatou za poskytnutí úvěru ve výši 9.800 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2.770 Kč a poplatkem za umožnění plateb splátek v hotovosti v místě bydliště ve výši 3.600 Kč, celkovou dlužnou částku ve výši 37.184 Kč se žalovaná zavázala uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 2.656 Kč (viz smlouvu o úvěru č. 0436721). Žalovaná na dluh uhradila pouze částku 2.656 Kč (viz potvrzení o platbě v hotovosti ze dne 23. 8. 2023). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025, úplata za postoupení byla uhrazena dne 25. 3. 2025, postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno (viz smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 včetně přílohy č. 1, potvrzení o zaplacení kupní ceny včetně výpisu z účtu a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 4. 2025). Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu v celkové výši 49.737,95 Kč nejpozději do 1. 8. 2025 (viz výzvu k plnění ze dne 17. 7. 2025 včetně podacího lístku). V žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že je zaměstnána od 30. 9. 2016, bydlí u rodičů, nemá vyživovací povinnost vůči dětem do 26 let, nemá sjednaný rezidenční úvěr, má příjem ve výši 35.505 Kč měsíčně, výdaje na bydlení a energie ve výši 4.000 Kč měsíčně, náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 5.200 Kč měsíčně, srážky ze mzdy ve výši 5.407 Kč měsíčně, její celkové výdaje tak činí 14.607 Kč měsíčně a použitelný měsíční příjem 20.898 Kč. Příjem žalované byl ověřen z pracovní smlouvy, v níž byl sjednán den nástupu do práce 1. 10. 2016, a z výplatních pásek za období od května 2023 do července 2023, z nichž vyplývá, že průměrný čistý příjem žalované za tyto 3 měsíce činil po provedených exekučních srážkách 29.573 Kč (viz žádost o úvěr ze dne 22. 8. 2023, pracovní smlouvu ze dne 27. 5. 2022 a výplatní pásky).6. Žalobkyně uvedla, že žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 2.656 Kč, avšak zaplacení dalších splátek ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.7. Soud věc právně posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále s ohledem na spotřebitelský charakter uzavřené smlouvy také podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.11. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebi