ECLI: ECLI:CZ:OSPY:2025:7.C.286.2025.1 Datum: 2025-09-30 Předmět: o 16 000 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 86 z. č. 257/2016 Sb.", "§ 2991 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 87 z. č. 257/2016 Sb."] ["bezdůvodné obohacení""smlouva o úvěru"]
O co šlo: o 16 000 Kč s příslušenstvím (["§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 86 z. č. 257/2016 Sb.", "§ 2991 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 87 z. č. 257/2016 Sb."])
1. Žalobkyně se v tomto řízení domáhá zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 10. 5. 2024. Tvrdila, že na základě této smlouvy poskytla žalovanému částku 10 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal uhradit kromě jistiny také poplatek ve výši 2 600 Kč. Celková částka měla být splacena dne 9. 6. 2024, avšak žalovaný své závazky neplnil řádně a včas. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a sazebník, podle nichž se žalovaný zavázal hradit i další poplatky. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, která ke dni podání návrhu činila 3 400 Kč. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní výzvou ze dne 30. 1. 2025, avšak na výzvu nereagoval a dluh neuhradil. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že žalovaný doložil příjem ve výši 31 442 Kč měsíčně. Výdaje uvedl ve výši 4 000 Kč, ale žalobkyně při posouzení vycházela z nezabavitelného minima ve výši 12 705 Kč. Žalovaný byl svobodný, bez dětí, bydlel u rodičů, nebyl veden v exekuční ani insolvenční evidenci.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), když žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný se k výzvě soudu, zda s takovým postupem souhlasí, ve stanovené lhůtě nevyjádřil, v důsledku čehož má soud za to, že s takovým postupem souhlasí.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 10. 5. 2024 smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč oproti závazku žalovaného poskytnutou částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 2 600 Kč. Jistina spolu s poplatkem byly splatné dne 9. 6. 2024. Mezi žalobkyní a žalovaným byla v případě prodlení žalovaného se splacení poskytnuté částky sjednána povinnost žalovaného uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (smlouva o zápůjčce). Žalobkyně ověřila příjem žalovaného, přičemž zjistila jeho výši 34 421 Kč za listopad 2023 a 28 462 Kč za prosinec 2023; žalovaný ke dni 10. 5. 2024 neměl žádný záznam v CEE a ISIR (potvrzení o platbách ze dne 7. 12. 2023 a 9. 1. 2024, výpis z CEE a ISIR). Žalobkyně žalovanému dne 10. 5. 2024 na jeho účet poskytla částku 10 000 Kč (výpis z účtu). Žalovaný byl žalobkyní k úhradě dlužné částky opakovaně vyzýván (upomínky ze dne 16. 6. 2024, 23. 6. 2024, 30. 6. 2024, 9. 7. 2024). Žalovaný byl dále žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou odeslanou dne 30. 1. 2025 s třídenní lhůtou k úhradě (předžalobní výzva vč. podacího lístku).5. Z ostatních důkazů soud nezjistil žádné další relevantní skutečnosti nad rámec shora uvedených, další dokazování soud neprovedl pro nadbytečnost.6. Zaplacení zbylé dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.11. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že smlouva, kterou žalobkyně a žalovaný uzavřeli, je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, v tomto případě tedy žalobkyni, před uzavřením smlouvy posoudit schopnost úvěrovaného spotřebitele, tedy žalovaného, poskytnutý úvěr splatit. V případě, že poskytovatel spotřebitelského úvěru neprověří úvěruschopnost spotřebitele v souladu se zákonem, a přesto spotřebiteli úvěr poskytne, je smlouva o úvěru stižena neplatností.15. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést. Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databází. Cílem směrnice harmonizující vnitrostátní právní úpravu této oblasti je chránit spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností, neboť spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice často vede k akceptaci předem stanovených neměnných smluvních podmínek. Účinnou ochranu pak poskytuje sankce v podobě absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, v důsledku které věřitel ztrácí nárok na ostatní smluvní finanční plnění, vyjma poskytnuté částky a zákonných nároků (úrok z prodlení).16. V řešeném případě dospěl soud k závěru, že právní žalobkyně dostatečně nesplnila povinnost prošetřit úvěruschopnost žalovaného plynoucí z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně tvrdila, že provedla vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Soud však konstatuje, že způsob ověřování byl v daném případě zjevně nedostatečný a nedůsledný.17. Žalobkyně sice ověřila příjem žalovaného ze zaměstnání, když zjistila výši mzdy za listopad a prosinec 2023. Úvěr však poskytla až dne 10. 5. 2024, tedy více než pět měsíců po poslední doložené mzdě. Žalobkyně tak měla ověřovat příjem za období bezprostředně předcházející poskytnutí úvěru, neboť úvěruschopnost je třeba posuzovat na základě aktuálních údajů o spotřebiteli.18. Žalobkyně zcela rezignovala na zjišťování skutečných výdajů žalovaného, žádným prokazatelným způsobem je neověřovala oproti doloženým podkladům. Tyto zjistila pouze automatizovaným výpočtem, kdy vycházela z částky nezabavitelného minima. Žalobkyně se omezila toliko na výpočet výdajů žalovaného pomocí statistických údajů, avšak tyto sama blíže neověřovala oproti dokladům, nežádala konkretizovat, vyjasnit, natož doložit.19. Soud dále upozorňuje na skutečnost, že celá poskytnutá částka spolu s poplatkem měla být vrácena do jednoho měsíce. Jedná se přitom o částku, která představuje téměř třeti
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.