7 C 324/2025-28 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení žalované částky s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaná uzavřely dne 5. 6. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně jistinu spolu s poplatkem 9 274 Kč v 45 týdenních splátkách po 429 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena dne 15. 4. 2024. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, na svůj dluh uhradila toliko částku 1 000 Kč. Ke dni 1. 10. 2023 činila dlužná jistina 9 550,91 Kč a dlužné poplatky 9 723,09 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní došlo s účinností od 27. 1. 2025 k postoupení pohledávky na žalobkyni. Požadovaná jistina ve výši 21 649,64 Kč představuje dlužnou jistinu 9 550,91 Kč, poplatek 7 098,73 Kč a smluvní pokutu 5 000 Kč.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaná se k výzvě soudu, zda s takovým postupem souhlasí, ve stanovené lhůtě nevyjádřila, v důsledku čehož má soud za to, že s takovým postupem souhlasí.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 5. 6. 2023 smlouvu, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout částku 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala za úvěr právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit poplatek 7 609 Kč a dále pojistné ve výši 1 665 Kč. Celková částka (jistina vč. poplatku a pojistného) byla splatná ve 45 pravidelných týdenních splátkách po 429 Kč. Žalovaná podpisem stvrdila, že hotovost v částce 10 000 Kč převzala (smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ). Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala příjmy a výdaje žalované. Žalovaná uvedla, že má příjem 28 000 Kč, což právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z výplatních pásek, a další příjem domácnosti činí 22 000 Kč. Dále žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu a její odhadované měsíční výdaje činí 4 000 Kč (zákaznická karta). Žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně dne 18. 10. 2023 částku 500 Kč, dne 28. 11. 2023 částku 300 a dne 16. 12. 2023 částku 200 Kč, celkem tedy částku 1 000 Kč (tabulka umoření). Předmětná pohledávka za žalovanou byla dne 27. 1. 2025 postoupena na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 vč. seznamu postoupených pohledávek). Postoupení bylo žalované oznámeno dopisem odeslaným dne 27. 1. 2025, přičemž žalovaná byla zároveň vyzvána k úhradě dluhu do 10 dnů od doručení dopisu (oznámení o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 vč. podacího lístku). Žalovaná byla dále vyzvána k úhradě dlužné částky právním zástupcem žalobkyně (předžalobní výzva ze dne 16. 4. 2025 vč. podacího lístku).5. Z ostatních důkazů soud nezjistil žádné další relevantní skutečnosti nad rámec shora uvedených, další dokazování soud neprovedl pro nadbytečnost.6. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.11. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.15. Soud má za prokázané, že pohledávka ze shora uvedené smlouvy byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni, čímž je dána aktivní věcná legitimace žalobkyně ve sporu (srov. § 1879 a násl. o. z.).16. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že smlouva, kterou právní předchůdkyně a žalovaná uzavřely, je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupovala žalovaná jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, v tomto případě tedy právní předchůdkyni žalobkyně, před uzavřením smlouvy posoudit schopnost úvěrovaného spotřebitele, tedy žalované, poskytnutý úvěr splatit. V případě, že poskytovatel spotřebitelského úvěru neprověří úvěruschopnost spotřebitele v souladu se zákonem, a přesto spotřebiteli úvěr poskytne, je smlouva o úvěru stižena neplatností.17. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18 nebo ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést. Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databází. Cílem směrnice harmonizující vnitrostátní právní úpravu této oblasti je chránit spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností, neboť spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice často vede k akceptaci předem stanovených neměnných smluvních podmínek. Účinnou ochranu pak poskytuje sankce v podobě absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, v důsledku které věřitel ztrácí nárok na ostatní smluvní finanční plnění, vyjma poskytnuté částky a zákonných nároků (úrok z prodlení).18. Jelikož se v řešené věci jednalo o poskytnutí spotřebitelského úvěru, soud se v prvé řadě v souladu se shora uvedenými východisky zabýval tím, z