7 C 335/2025-27 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se v tomto řízení domáhá zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu smlouvy revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 2. 10. 2024. Žalobkyně tvrdila, že na základě smlouvy žalovaný čerpal dne 2. 10. 2025 částku 8 000 Kč, kterou měl splácet v pravidelných denních splátkách spolu s úrokem a poplatky. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, proto žalobkyně smlouvu vypověděla dne 31. 1. 2025 a žalovaný se ode dne 1. 2. 2025 ocitl v prodlení s úhradou celého dluhu. Žalovaný z titulu smlouvy neuhradil ničeho. Žalovaná částka 18 098,01 Kč přestavuje jistinu úvěru, úroky a poplatky; žalovaná částka 112,18 Kč představuje smluvní pokutu z důvodu prodlení. Před poskytnutím úvěru žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného, a to lustrací z databází CNCB, NRKI, BRKI, ISIR, CEE a dle informací získaných od žalovaného. Pro případ, že by soud neuznal její nárok na zaplacení z titulu smlouvy, žádala žalobkyně, aby jej v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), když žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný se k výzvě soudu, zda s takovým postupem souhlasí, ve stanovené lhůtě nevyjádřil, v důsledku čehož má soud za to, že s takovým postupem souhlasí.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 2. 10. 2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěrový rámec až do ve výši 80 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných denních splátkách spolu s úrokem ve výši 1,016 % denně a s poplatky (smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ). Žalobkyně ověřila totožnost žalovaného prostřednictvím služby BankID (potvrzení o autorizaci ověření totožnosti, BankID výpis). Žalobkyně dne 2. 10. 2024 poskytla žalovanému na jeho účet částku 8 000 Kč (přehled bankovních transakcí, sdělení , právnická osoba, . ze dne 10. 10. 2025). Žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splnit dluh a z příjmových transakcí na účtu žalovaného zjistila, že má měsíční příjem 103 176 Kč (žalovaný tvrdil částku 62 000 Kč), a při zohlednění výdajů na bydlení 5 000 Kč, nezbytných výdajů 3 000 Kč, zbytných výdajů 1 000 Kč a rezervy 700 Kč vypočetla minimální měsíční výdaje 10 405 Kč měsíčně při 4 členech domácnosti z nichž 2 jsou nepracující (potvrzení o prověření příjmu a výpis o posouzení úvěruschopnosti). Z důvodu nehrazení splátek žalobkyně vypověděla dne 31. 1. 2025 e-mailem vypověděla smlouvu a sdělila, že celkový dluh je k tomuto dni splatný v plné výši (sdělení ze dne 31. 1. 2025). Dne 21. 5. 2025 byla žalovanému odeslána předžalobní upomínka, ve které byl žalovaný vyzván k uhrazení dluhu do 3 dnů (předžalobní výzva vč. podacího lístku).5. Z ostatních důkazů soud nezjistil žádné další relevantní skutečnosti nad rámec shora uvedených, další dokazování soud neprovedl pro nadbytečnost.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.10. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že smlouva, kterou žalobkyně a žalovaný uzavřeli, je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, v tomto případě tedy žalobkyni, před uzavřením smlouvy posoudit schopnost úvěrovaného spotřebitele, tedy žalovaného, poskytnutý úvěr splatit. V případě, že poskytovatel spotřebitelského úvěru neprověří úvěruschopnost spotřebitele v souladu se zákonem, a přesto spotřebiteli úvěr poskytne, je smlouva o úvěru stižena neplatností.14. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18 nebo ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést. Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databází. Cílem směrnice harmonizující vnitrostátní právní úpravu této oblasti je chránit spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností, neboť spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice často vede k akceptaci předem stanovených neměnných smluvních podmínek. Účinnou ochranu pak poskytuje sankce v podobě absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, v důsledku které věřitel ztrácí nárok na ostatní smluvní finanční plnění, vyjma poskytnuté částky a zákonných nároků (úrok z prodlení).15. V řešeném případě dospěl soud k závěru, že žalobkyně dostatečně nesplnila povinnost prošetřit úvěruschopnost žalovaného plynoucí z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně tvrdila, že provedla vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Soud však konstatuje, že způsob ověřování byl v daném případě zjevně nedostatečný a nedůsledný.16. Žalobkyně zkoumala příjmy žalovaného tím způsobem, že sečetla všechny platby, které byly žalovanému připsány na účet, přičemž tímto výpočtem dospěla k měsíčnímu příjmu žalovaného ve výši 103 176 Kč. Soud konstatuje, že tento postup nelze označit za řádné ověření příjmu, když příchozí platba na účet se nemusí rovnat příjem. V tomto případě byla nadto výsledná částka zcela zjevně nesmyslná, když žalovaný tvrdil příjem 62 000 Kč. Příjem žalovaného tedy fakticky nikterak ověřen nebyl.17. Žalobkyně blíže nezkoumala výdaje žalovaného, tedy kde žalovaný bydlí, jaké konkrétní výdaje vynakládá na poplatky za služby poskytované v souvislosti s bydlením (voda, elektřina, příp. plyn), které lze doložit poměrně snadno (např. výpisem z účtu). Žalobkyní nebyly zkoumány ani další běžné