7 C 368/2025-19 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se v tomto řízení domáhá zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu smlouvy revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 20. 6. 2024. Žalobkyně tvrdila, že na základě smlouvy žalovaná čerpala dne 20. 6. 2024 částku 8 000 Kč a dne 19. 7. 2024 částku 3 512 Kč, které měla splácet v pravidelných denních splátkách spolu s úrokem a poplatky. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek, proto žalobkyně smlouvu vypověděla dne 16. 12. 2024 a žalovaná se ode dne 17. 12. 2024 ocitla v prodlení s úhradou celého dluhu. Žalovaná uhradila z titulu smlouvy žalobkyni dne 19. 7. 2024 částku 2 463,01 Kč, dne 15. 8. 2024 částku 3 290,03 Kč, dne 17. 2. 2025 částku 1 500 Kč, dne 17. 3. 2025 částku 1 500 Kč, celkem tedy uhradila částku 8 753,04 Kč. Žalovaná částka 22 978,27 Kč přestavuje jistinu úvěru, úroky a poplatky; žalovaná částka 36,65 Kč představuje smluvní pokutu z důvodu prodlení. Před poskytnutím úvěru žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalované, a to lustrací z databází CNCB, NRKI, BRKI, ISIR, CEE a dle informací získaných od žalované. Pro případ, že by soud neuznal její nárok na zaplacení z titulu smlouvy, žádala žalobkyně, aby jej v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), když žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaná se k výzvě soudu, zda s takovým postupem souhlasí, ve stanovené lhůtě nevyjádřila, v důsledku čehož má soud za to, že s takovým postupem souhlasí.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 20. 6. 2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěrový rámec až do ve výši 47 700 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných denních splátkách spolu s úrokem ve výši 1,016 % denně a s poplatky (smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ). Žalobkyně ověřila totožnost žalované prostřednictvím služby BankID (potvrzení o autorizaci ověření totožnosti, BankID výpis). Žalobkyně poskytla žalované na její účet dne 20. 6. 2024 částku 8 000 Kč a dne 19. 7. 2024 částku 3 512 Kč (přehled bankovních transakcí, sdělení , právnická osoba, . ze dne 6. 11. 2025). Žalobkyně zkoumala schopnost žalované splnit dluh a z příjmových transakcí na účtu žalované zjistila, že má měsíční příjem 24 327 Kč (žalovaná tvrdila částku 22 000 Kč), a při zohlednění výdajů na bydlení 5 000 Kč, dalších nezbytných výdajů 3 000 Kč, ostatních zbytných výdajů 0 Kč, výdajů na půjčky 500 Kč a rezervy 500 Kč vypočetla minimální měsíční výdaje 7 255 Kč měsíčně (potvrzení o prověření příjmu a výpis o posouzení úvěruschopnosti). Z důvodu nehrazení splátek žalobkyně vypověděla dne 16. 12. 2024 e-mailem smlouvu a sdělila, že celkový dluh je k tomuto dni splatný v plné výši (sdělení ze dne 16. 12. 2024). Dne 4. 6. 2025 byla žalované odeslána předžalobní upomínka, ve které byla žalovaná vyzvána k uhrazení dluhu do 3 dnů (předžalobní výzva vč. podacího lístku).5. Z ostatních důkazů soud nezjistil žádné další relevantní skutečnosti nad rámec shora uvedených, další dokazování soud neprovedl pro nadbytečnost.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.10. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že smlouva, kterou žalobkyně a žalovaná uzavřely, je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupovala žalovaná jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, v tomto případě tedy žalobkyni, před uzavřením smlouvy posoudit schopnost úvěrovaného spotřebitele, tedy žalované, poskytnutý úvěr splatit. V případě, že poskytovatel spotřebitelského úvěru neprověří úvěruschopnost spotřebitele v souladu se zákonem, a přesto spotřebiteli úvěr poskytne, je smlouva o úvěru stižena neplatností.14. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18 nebo ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést. Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databází. Cílem směrnice harmonizující vnitrostátní právní úpravu této oblasti je chránit spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností, neboť spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice často vede k akceptaci předem stanovených neměnných smluvních podmínek. Účinnou ochranu pak poskytuje sankce v podobě absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, v důsledku které věřitel ztrácí nárok na ostatní smluvní finanční plnění, vyjma poskytnuté částky a zákonných nároků (úrok z prodlení).15. V řešeném případě dospěl soud k závěru, že žalobkyně dostatečně nesplnila povinnost prošetřit úvěruschopnost žalované plynoucí z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně tvrdila, že provedla vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy. Soud však konstatuje, že způsob ověřování byl v daném případě zjevně nedostatečný a nedůsledný.16. Žalobkyně zkoumala příjmy žalované tím způsobem, že sečetla všechny platby, které byly žalované připsány na účet, přičemž tímto výpočtem dospěla k měsíčnímu příjmu žalované ve výši 24 327 Kč. Soud konstatuje, že tento postup nelze označit za řádné ověření příjmu, když příchozí platba na účet se nemusí rovnat příjem. V tomto případě byla nadto výsledná částka neodpovídající, když žalovaná tvrdil příjem nižší. Příjem žalované tedy fakticky ověřen nebyl.17. Žalobkyně blíže nezkoumala výdaje žalované, tedy kde žalovaná bydlí, jaké konkrétní výdaje vynakládá na poplatk