Okresní soud Praha-východ 48 C 76/2026-32 – Náklady řízení

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky specifikované ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku, a to z titulu neuhrazeného příspěvku podle zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „Zákon“). Uvedla, že žalovaný jako vlastník, popř. provozovatel vozidla reg. značky , SPZ, vozidla reg. značky , SPZ, neměl k vozidlům sjednáno pojištění dle Zákona, a to k vozidlu reg. značky , SPZ, období od 21. 11. 2024 do 18. 3. 2025 a k vozidlu reg. značky , SPZ, období od 1. 2. 2025 do 26. 4. 2025. Jelikož žalovaný nereagoval na výzvy k úhradě příspěvku, byla mu zaslána předžalobní upomínka. Žalovaný však na příspěvek doposud ničeho neuhradil. Žalovaná částka 11 971 Kč je tvořena příspěvky v částkách 2 491 Kč, 3 055 Kč a 5 525 Kč a třemi poplatky spojenými s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek á 300 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalobkyni a žalovaného podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že jeho souhlas byl dán. Jelikož žalovaný na výzvu nereagoval a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání výslovně souhlasila, soud tak věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.4. Z listinných důkazů dále uvedených vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci:5. Žalovaný jako vlastník vozidla reg. značky , SPZ, , , Anonymizováno, , (viz kupní smlouva ze dne 17. 11. 2024), osobního automobilu s objemem válců nad 1350 cm³ do 1850 cm³ (dále jen „1. vozidlo“), neměl v období od 21. 11. 2024 do 24. 1. 2025 (tj. 65 dní) a v období od 25. 1. 2025 do 18. 3. 2025 (tj. 53 dní) sjednané pojištění dle Zákona (viz Výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP č. případu 4032592311 ze dne 18. 6. 2025 a Výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP č. případu 4034441422 ze dne 18. 6. 2025). Jako vlastník vozidla reg. značky , SPZ, , , Anonymizováno, (viz kupní smlouva ze dne 4. 8. 2024), osobního automobilu s objemem válců nad 1850 cm³ do 2500 cm³ (dále jen „2. vozidlo“), neměl v období od 1. 2. 2025 do 26. 4. 2025 (tj. 85 dní) sjednané pojištění dle Zákona (viz Výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 31. 7. 2025). Žalobkyně tak požadovala podle Zákona úhradu příspěvku za každý den porušení zákonné povinnosti, a to u 1. vozidla ve výši 47 Kč a u 2. vozidla ve výši 65 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvy k úhradě příspěvků za 1. vozidlo a 2. vozidlo ve lhůtě 60 dnů od doručení výzev. Výzvy vztahující se k 1. vozidlu mu byly odeslány dne 18. 6. 2025 (viz Výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP č. případu 4032592311 ze dne 18. 6. 2025 a Výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP č. případu 4034441422 ze dne 18. 6. 2025), ve vztahu k 2. vozidlu dne 31. 7. 2025 (viz Výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 31. 7. 2025). Splatnost příspěvků u 1. vozidla nastala dne 1. 9. 2025 a u 2. vozidla dne 14. 10. 2025. Jelikož žalovaný na dlužné částky ničeho neuhradil, byl před podáním žaloby opětovně vyzván k úhradě dluhu dopisy ze dne 6. 11. 2025 (viz Předžalobní upomínka ze dne 6. 11. 2025 včetně kopie potvrzení o podání) a ze dne 30. 1. 2026 (viz Předžalobní upomínka ze dne 30. 1. 2026 včetně kopie potvrzení o podání).6. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné.7. Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaný porušil povinnost, která mu vyplývá z § 6 odst. 1 Zákona, a to uzavřít pojištění o odpovědnosti z provozu vozidla pro 1. vozidlo v období od 21. 11. 2024 do 18. 3. 2025 a pro 2. vozidlo od 1. 2. 2025 do 26. 4. 2025. Z tohoto důvodů vznikla žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek a náklady spojené s uplatněním této pohledávky (§ 45 odst. 2 Zákona). Výše poplatku je dána počtem dní, kdy nebylo povinné pojištění sjednáno (§ 45 odst. 3 Zákona). Za každý den je vlastník osobního automobilu s objemem válců nad 1350 cm³ do 1850 cm³ povinen žalobkyni zaplatit částku 47 Kč, vlastní automobilu s objemem válců nad 1850 cm³ do 2500 cm³ částku 65 Kč (§ 5 odst. 1 vyhlášky č. 69/2024). Pro 1. vozidlo žalovaného nebylo sjednáno pojištění po dobu 65 dní (od 24. 11. 2024 do 24. 1. 2025) a po dobu 53 dní (od 25. 1. 2025 do 18. 3. 2025), výše poplatku za jednotlivá období tak činí 3 055 Kč a 2 491 Kč. U 2. vozidla nebylo sjednání pojištění po dobu 85 dní, výše poplatku u něj činí 5 525 Kč. Výše nákladů na vymáhání pohledávky pak činí částku 300 Kč, a to jednak ve vztahu k vymáhání dlužného příspěvku u 1. vozidla a jednak ve vztahu k vymáhání dlužného příspěvku u 2. vozidla (§ 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb.). Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužné částky dosud nezaplatil, dostal se do prodlení se splněním svého peněžitého dluhu a žalobkyně tak má podle § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů, vedle práva na zaplacení dlužných částek i právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., který soud žalobkyni přiznal vždy ode dne následujícího po splatnosti příspěvků, tj. z částky 3 055 Kč od 2. 9. 2025 do zaplacení, z částky 2 491 Kč od 2. 9. 2025 do zaplacení a z částky 5 525 Kč od 15. 10. 2025 do zaplacení. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť k jinému postupu soud neshledal důvod (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku).8. Soud naopak neshledal důvodným nárok žalobkyně na náhradu nákladů spojených s vymáháním pohledávky ve výši 300 Kč vztahujících se k pohledávce na zaplacení příspěvku za 1. vozidlo za období od 24. 11. 2024 do 24. 1. 2025. Z předložených důkazů má soud za prokázané, že žalobkyně zaslala žalovanému výzvy k úhradě příspěvku za dvě bezprostředně navazující období, přičemž obě výzvy byly vyhotoveny i odeslány téhož dne. Nic jí tedy nebránilo v tom, aby zaplacení příspěvku za obě období uplatnila jedinou výzvou. Soud proto považuje odeslání samostatné výzvy k úhradě příspěvku za první období za neúčelné, neboť příspěvek za obě navazující období bylo možné vymáhat společně v rámci jedné výzvy. Z tohoto důvodu soud nárok žalobkyně na náhradu nákladů spojených s odesláním této výzvy jako neúčelný nepřiznal (výrok II. tohoto rozsudku).9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, přičemž neúspěch měla pouze v nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 413 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.