ECLI: ECLI:CZ:OSPY:2026:7.C.243.2025.1 Datum: 2026-01-20 Předmět: o 52 284,17 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 86 z. č. 257/2016 Sb.", "§ 87 z. č. 257/2016 Sb.", "§ 2991 z. č. 89/2012 Sb."] ["bezdůvodné obohacení""neplatnost smlouvy""smlouva o úvěru"]
O co šlo: o 52 284,17 Kč s příslušenstvím (["§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 86 z. č. 257/2016 Sb.", "§ 87 z. č. 257/2016 Sb.", "§ 2991 z. č. 89/2012 Sb."])
1. Žalobkyně se v tomto řízení domáhá zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 26. 1. 2024. Žalobkyně tvrdila, že na základě smlouvy žalovaný čerpal dne 26. 1. 2024 částku 17 500 Kč, dne 26. 2. 2024 částku 2 158 Kč, dne 27. 3. 2024 částku 8 474 Kč a dne 18. 4. 2024 částku 2 442 Kč, které měl splácet v pravidelných denních splátkách spolu s úrokem a poplatky. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, proto žalobkyně smlouvu vypověděla dne 14. 10. 2024 a žalovaný se ode dne 15. 10. 2024 ocitl v prodlení s úhradou celého dluhu. Žalovaný z titulu smlouvy uhradil dne 26. 2. 2024 částku 4 600 Kč, dne 27. 3. 2024 částku 4 428 Kč, dne 15. 4. 2024 částku 7 600 Kč, dne 14. 5. 2024 částku 7 369 Kč, dne 14. 6. 2024 částku 7 635,28 Kč, dne 6. 1. 2025 částku 1 000 Kč, dne 20. 1. 2025 částku 1 000 Kč, dne 17. 2. 2025 částku 1 000 Kč a dne 21. 4. 2025 částku 1 000 Kč; celkem tedy částku 35 632,28 Kč. Žalovaná částka 52 101,69 Kč představuje jistinu úvěru, úroky a poplatky; žalovaná částka 182,48 Kč představuje smluvní pokutu z důvodu prodlení. Před poskytnutím úvěru žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného, a to lustrací z databází CNCB, NRKI, BRKI, ISIR, CEE a dle informací získaných od žalovaného, včetně ověření příjmů prostřednictvím AISP a služby Kontomatik. Pro případ, že by soud neuznal její nárok na zaplacení z titulu smlouvy, žádala žalobkyně, aby jej v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.2. Podáním došlým soudu dne 15. 9. 2025 žalobkyně sdělila, že žalovaný dne uhradil dne 22. 5. 2025 částku 500 Kč, dne 18. 6. 2025 částku 250 Kč a dne 18. 8. 2025 částku 250 Kč. Vzala proto svůj původní návrh částečně zpět co do částky 1 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 500 Kč ode dne 22. 5. 2025 do zpětvzetí, z částky 250 Kč ode dne 18. 6. 2025 do zpětvzetí a z částky 250 Kč ode dne 18. 8. 2025 do zpětvzetí.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), když žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný se k výzvě soudu, zda s takovým postupem souhlasí, ve stanovené lhůtě nevyjádřil, v důsledku čehož má soud za to, že s takovým postupem souhlasí.5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 2. 10. 2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěrový rámec až do ve výši 80 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných denních splátkách spolu s úrokem ve výši 0,866 % denně a s poplatky (smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ). Žalobkyně ověřila totožnost žalovaného prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet a z občanského průkazu (potvrzení o autorizaci ověření totožnosti, kopie občanského průkazu žalovaného). Žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet dne 26. 1. 2024 částku 17 500 Kč, dne 26. 2. 2024 částku 2 158 Kč, dne 27. 3. 2024 částku 8 474 Kč a dne 18. 4. 2024 částku 2 442 Kč, celkem tedy částku 30 574 Kč. Dále bylo zjištěno, že výdajové položky na účtu za období měsíce ledna 2024 činily 58 316 Kč, v prosinci 2013 činily 173 424 Kč a v listopadu 2023 činily 60 575 Kč. Z výpisu bylo možno zjistit příjem žalovaného od zaměstnavatele v lednu 47 945 Kč, v prosinci 42 287 Kč a v listopadu 41 543 Kč (přehled bankovních transakcí, sdělení , právnická osoba, . ze dne 13. 11. 2025). Žalobkyně zkoumala dle potvrzení prověření příjmu schopnost žalovaného splnit dluh a z příjmových transakcí na účtu žalovaného zjistila, že má měsíční příjem 41 633 Kč (žalovaný tvrdil částku 60 000 Kč), a při zohlednění výdajů na půjčky 9 000 Kč, výdajů na bydlení 2 000 Kč, dalších nezbytných výdajů 0 Kč, ostatních zbytných výdajů 5 000 Kč a rezervy 500 Kč vypočetla minimální měsíční výdaje 10 610 Kč měsíčně (potvrzení o prověření příjmu, výpis o posouzení úvěruschopnosti). Z důvodu nehrazení splátek žalobkyně vypověděla dne 14. 10. 2024 e-mailem smlouvu a sdělila, že celkový dluh je k tomuto dni splatný v plné výši (sdělení ze dne 14. 10. 2024). Dne 16. 4. 2025 byla žalovanému odeslána předžalobní upomínka, ve které byl žalovaný vyzván k uhrazení dluhu do 3 dnů (předžalobní výzva vč. podacího lístku).6. Z ostatních důkazů soud nezjistil žádné další relevantní skutečnosti nad rámec shora uvedených, další dokazování soud neprovedl pro nadbytečnost.7. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.12. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že smlouva, kterou žalobkyně a žalovaný uzavřeli, je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, v tomto případě tedy žalobkyni, před uzavřením smlouvy posoudit schopnost úvěrovaného spotřebitele, tedy žalovaného, poskytnutý úvěr splatit. V případě, že poskytovatel spotřebitelského úvěru neprověří úvěruschopnost spotřebitele v souladu se zákonem, a přesto spotřebiteli úvěr poskytne, je smlouva o úvěru stižena neplatností.15. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18 nebo ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést. Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databází. Cílem směrnice harmonizující vnitrostátní právní úpravu této oblasti je chránit spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností, neboť spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice často vede k akceptaci předem stanovených neměnných smluvních podmínek. Účinnou ochranu pak poskytuje sankce v podobě absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, v důsledku které věřitel ztrácí nárok na ostatní smluvní finanční plnění, vyjma poskytnuté částky a zákonných nároků (úrok z prodlení).16. V řešeném případě dospěl soud k závěru, že žalobkyně dostatečně nesplnila povinnost prošetřit úvěruschopnost žalovaného plynoucí z § 86 zá
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.