7 C 425/2024-47 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 586,73 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne 11. 4. 2017. Tvrdila, že na základě smlouvy poskytla žalovanému neúčelový nezajištěný spotřebitelský úvěr, přičemž žalovaný se zavázal úvěr řádně splácet včetně úroků a poplatků. Úvěrový rámec byl původně sjednán ve výši 5 000 Kč, s měsíční splátkou 250 Kč, následně dodatkem navýšen na 15 000 Kč, s měsíční splátkou 750 Kč. Žalovaný se zavázal hradit úrok ve výši 16,90 % ročně (později snížený na 14,75 % ročně) a poplatky dle platného ceníku. Žalovaný však svůj závazek neplnil, opakovaně se dostával do prodlení a nereagoval na výzvy k úhradě. Proto žalobkyně ke dni 1. 2. 2024 prohlásila celý úvěr za okamžitě splatný a vyzvala žalovaného k úhradě částky 17 693 Kč. Jelikož žalovaný dluh neuhradil ani po předžalobní výzvě, žalobkyně se domáhala zaplacení částky 16 586,73 Kč (jistina 14 516,73 Kč, poplatky 2 070 Kč) spolu s kapitalizovaným úrokem z úvěru 2 493,50 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 1 490,18 Kč, smluvním úrokem 14,75 % ročně z částky 14 516,73 Kč od 1. 10. 2024 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky 16 586,73 Kč od 1. 10. 2024 do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), když žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný se k výzvě soudu, zda s takovým postupem souhlasí, ve stanovené lhůtě nevyjádřil, v důsledku čehož má soud za to, že s takovým postupem souhlasí.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:5. Žalovaný dne 11. 4. 2017 požádal žalobkyni i poskytnutí úvěrového produktu, přičemž v žádosti uvedl, že bydlí u rodičů, jeho příjem je 12 363 Kč a jeho měsíční výdaje činí 0 Kč (žádost ze dne 11. 4. 2017).6. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 11. 4. 2017 smlouvu o revolvingovém úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 5 000 Kč na úvěrový účet č. , č. účtu, , s možností opakovaného čerpání splacené částky úvěru až do výše tohoto limitu. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 16,90 % ročně a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 250 Kč (smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 11. 4. 2017).7. Žalovaný dne 26. 6. 2017 požádal žalobkyni i poskytnutí úvěrového produktu, přičemž v žádosti uvedl, že bydlí u rodičů, jeho příjem je 16 000 Kč a jeho měsíční výdaje činí 0 Kč (žádost ze dne 11. 4. 2017).8. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 26. 6. 2017 dodatek ke smlouvě o revolvingovém úvěru, na základě kterého byl u shora uvedené smlouvy změněn úvěrový rámec na 15 000 Kč a pravidelná měsíční splátka na 750 Kč (dodatek ke smlouvě o revolvingovém úvěru ze dne 26. 6. 2017).9. Žalobkyně v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného ověřila jeho příjem 16 000 Kč dle výpisu z účtu, prověřila insolvenční rejstřík, splátkovou morálku v CBCB a interní evidenci. Stanovila životní náklady na 5 960 Kč a zjistila existenci kontokorentu (splátka 417 Kč), spotřebního úvěru (splátka 761 Kč) a revolvingového úvěru (splátka 250 Kč). Nová splátka činila 750 Kč, celkové zatížení tedy 1 928 Kč. Po odečtení splátek žalovanému zůstávalo 14 072 Kč, což žalobkyně vyhodnotila jako dostatečné pro splácení úvěru (posouzení úvěruschopnosti ze dne 26. 6. 2017).10. V prosinci 2016 měl žalovaný příjem 15 739 Kč a výdaje (výběry hotovosti) 13 500 Kč. V lednu 2017 měl žalovaný příjem 14 935 Kč a výdaje (výběry hotovosti) 18 700 Kč. V únoru 2017 měl žalovaný příjem 13 819 Kč a výdaje (výběry hotovosti) 12 000 Kč. V březnu 2017 měl žalovaný příjem 14 291 Kč a výdaje (výběry hotovosti) 15 600 Kč. V dubnu 2017 měl žalovaný příjem 14 066 Kč a výdaje (výběry hotovosti a platby kartou) 12 971 Kč. V květnu 2017 měl žalovaný příjem 14 194 Kč a výdaje (výběry hotovosti a platby kartou) 20 721 Kč. V červnu 2017 měl žalovaný příjem 16 042 Kč a výdaje (výběry hotovosti a platby kartou) 40 539 Kč (výpisy z účtu žalovaného).11. Žalovaný vyčerpal na jistinu celkem částku 65 031,83 Kč a uhradil celkem částku 75 350,21 Kč (tabulka s přehledem čerpání a splácení).12. Dopisem ze dne 30. 12. 2023 upozornila žalobkyně žalovaného, že část jeho dluhu je po splatnosti a že pokud dluh ve stanovené lhůtě neuhradí, dojde k zesplatnění úvěru (výzva ze dne 30. 12. 2023).13. Dopisem ze dne 3. 2. 2024 žalobkyně dluh ze shora uvedené smlouvy zesplatnila a vyzvala žalovaného k jeho úhradě (výzva ze dne 3. 2. 2024).14. Žalovaný byl dále žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 10. 9. 2024 (předžalobní výzva vč. dokladu o odeslání).15. Z ostatních důkazů soud nezjistil žádné další relevantní skutečnosti nad rámec shora uvedených, další dokazování soud neprovedl pro nadbytečnost.16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.18. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.19. Podle § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.20. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.21. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.22. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že smlouva, kterou žalobkyně a žalovaný uzavřeli, je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, v tomto případě tedy žalobkyni, před uzavřením smlouvy posoudit schopnost úvěrovaného spotřebitele, tedy žalovaného, poskytnutý úvěr splatit. V případě, že poskytovatel spotřebitelského úvěru neprověří úvěruschopnost spotřebitele v souladu se zákonem, a přesto spotřebiteli úvěr poskytne, je smlouva o úvěru stižena neplatností.23. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18 nebo ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést. Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databází. Cílem směrnice harmonizující vnitrostátní právní úpravu této oblasti je chránit spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností, neboť spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice často vede k akceptaci předem stanovených neměnných smluvních podmínek. Účinnou ochranu pak poskytuje sankce v podobě absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, v důsledku které věřitel ztrácí nárok na ostatní smluvní finanční plnění, vyjma poskytnuté částky a zákonných nároků (úrok z prodlení).24. V řešeném případě dospěl soud k závěru, že žalobkyně dostatečně