10 C 140/2024-19 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že se jedná o dlužné plnění vzniklé na základě uzavřené smlouvy o úvěru ze dne , datum, distančním způsobem, kterou s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále také jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Na základě této smlouvy byly žalovanému na jeho bankovní účet poskytnuty finanční prostředky ve výši , částka, , které se žalovaný zavázal vrátit nejpozději dne , datum, včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši , částka, . Žalovaný však na svůj dluh ničeho neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaný ani přes předžalobní výzvu dlužnou částku neuhradil. Žalobkyně proto požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši , částka, , dlužného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši , částka, a zákonného úroku z celkové dlužné částky , částka, ode dne následujícího po splatnosti dlužné částky, tj. od , datum, až do zaplacení.2. Žalovaný zůstal nečinný a k žalobě se během řízení nijak nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav.5. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, že žalovanému, jehož totožnost byla ověřena pomocí občanského průkazu a kterému byl pro autorizaci přidělen jedinečný kód zaslaný pomocí SMS 424722, byly sděleny podmínky poskytnutí spotřebitelského úvěru.6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, soud zjistil, že tato smlouva byla uzavřena dne , datum, mezi společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným. Žalovaný byl v této smlouvě namísto svého podpisu označen pouze jedinečným kódem 424722. Na základě této smlouvy o spotřebitelském úvěru měla být žalovanému poskytnuta částka , částka, bezhotovostně na jeho bankovní účet č. , č. účtu, , přičemž žalovaný měl prostřednictvím 3 splátek měsíčně, nejpozději do , datum, uhradit poskytnutou jistinu a dále poplatek za poskytnutí úvěru ve výši , částka, s zápůjční úrokovou sazbou 40 % ročně a při roční procentní sazbě nákladů 3 860,79 %.7. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně převedla dne , datum, na bankovní účet č. , č. účtu, částku , částka, .8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni.9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný byl o změně v osobě věřitele písemně informován a zároveň byl vyzvána k úhradě dlužné částky.10. Z předžalobní upomínky ze dne , datum, včetně podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, kterou vyčíslila ve výši , částka, do tří dnů, upomínka byla žalovanému odeslána téhož dne.11. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o.z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy.13. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.14. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).17. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.18. Soud má po provedeném dokazování za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o.z. Žalovanému byl právní předchůdkyní žalobkyně poskytnut úvěr ve výši , částka, , přičemž závazek žalovaného byl smlouvou koncipován tak, že právní předchůdkyni žalobkyně zaplatí jistinu úvěru a dále poplatek za poskytnutí úvěru ve výši , částka, . Tento poplatek za činnost však není smlouvou ani smluvními podmínkami blíže definován. Ze smlouvy nevyplývá, že by měla žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně vyvíjet jakoukoli jinou, než zcela běžnou administrativní činnost nutně související s každým úvěrem či zápůjčkou, kterou musí běžně vykonávat každý poskytovatel zápůjčky či úvěru. Soud má proto za to, že poplatek účtovaný předmětnou smlouvou ani neodpovídá skutečným nákladům, které musí věřitel v souvislosti s uzavíráním smlouvy vynaložit. Svou podstatou představuje požadovaný poplatek kapitalizovaný úrok. Soud tak uzavřel, že sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru je třeba hodnotit jako úplatu za půjčení peněz, což je definice smluvního úroku. Tento závěr podporuje i rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, .19. Při výši jistiny , částka, a výši kapitalizovaného úroku , částka, se pak soud zabýval tím, zda úrok v této výši není úrokem nepřiměřeným, tedy, zda jeho výše není v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z. Za takový je třeba považovat úrok ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). V dané věci představuje úrok 68 % jistiny půjčky zhruba ročně, nadto zápůjční úroková sazba činila 40 % ročně a RPSN činilo 3 860,79 %. V případě nebankovních subjektů je předpoklad, že výše úrokové sazby bude vyšší než u subjektů bankovních, zejména s přihlédnutím k vyšší míře rizika nesplacení poskytnuté půjčky. Avšak ani zde nemůže být míra úroku bezbřehá a zcela neúměrná. Neúměrnost sjednaného úroku dokresluje i výše roční procentní sazby nákladů, přičemž právě roční procentní sazbu nákladů je vhledem ke standardizovanému způsobu jejího výpočtu považovat za vypovídající a transparentní srovnávací ukazatel z hlediska celkové ceny spotřebitelského úvěru v rámci Evropské unie. Jako takový proto soud hodnotí sjednaný kapitalizovaný úrok, označený smlouvou vedle úroku za půjčené peněžní prostředky jako poplatek za poskytnutí úvěru za odporující dobrým mravům ve smyslu § 580 o. z.20. Právní předchůdkyně žalobkyně tak staví své podnikání na zjevně neobvykle vysoké úrokové sazbě úroku z úvěru, a to i poté, co se Nejvyšší soud opakovaně vyjádřil k nemravnosti výše sazby úroků. Jinými slovy právní předchůdkyně žalobkyně staví model svého podnikání ve sféře poskytování rizikových úvěrů na tom, že ti klienti, kteří plní její podmínky (platí excesivně vysoký úrok z úvěru) a generují právní předchůdkyni žalobkyně vysoký zisk, vyvažují její ztráty z nesplácených rizikových úvěrů. Právní předchůdkyně žalobkyně tak sama svým jednáním dokládá, že úvěry s neexcesivní sazbou úroku z úvěru ani nechce uzavírat (srov. například rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Z uvedených důvodů tak soud shledal smlouvu o úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným v souladu s § 576 a 580 odst. 1 o. z. absolutně neplatnou jako celek. Z důvo