16 C 288/2022-47 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala, aby jí žalovaná zaplatila výše uvedenou částku spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že žalovaná je poplatníkem televizního poplatku, a to s ohledem na skutečnost, že se stala držitelem televizního přijímače, čímž jí vznikla zákonná povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku, což žalovaná učinila dne [datum]. Žalovaná nedostála své zákonné poplatkové povinnosti, když nezaplatila televizní poplatky. Z případných mimořádných plateb žalované byly uhrazeny nejstarší služné částky. Žalovaná dluží žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím. 2. Stanovisko žalované k podané žalobě se soudu nepodařilo zjistit. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení. 3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek stanovených v § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. obsahuje tento rozsudek zkrácené odůvodnění. 4. Na základě žalobkyní předložených listin soud zjistil následující skutkový stav věci, podle něhož se žalovaná v měsíci květnu roku 2021 přihlásila jako poplatník televizních poplatků. Žalobkyně žalovanou upomenula k zaplacení televizního poplatku upomínkou ze dne [datum], neboť žalované vznikl nedoplatek v celkové výši [částka], přičemž částka [částka] představuje předpis poplatku a částka [částka] náklady na upomínku. Žalovaná za období červen 2021 až prosinec 2022 uhradila žalobkyni toliko částku [částka], čímž žalované vznikl nedoplatek ve výši [částka]. Ze specifikace výpočtu kapitalizovaného úroku z prodlení soud zjistil, že žalobkyně požaduje po žalované zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky [částka] počínaje dnem [datum] (den následující po splatnosti) a konče dnem [datum] (den vyhotovení žaloby) kapitalizovaného částkou [částka]. 5. Soud věc posoudil podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále dle § 3 odst. 2, § 7 odst. 2 a § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon o rozhlasových a televizních poplatcích“). 6. Následně soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud vzal za zjištěné, že žalovaná byla v období, během něhož neplatila televizní poplatky, řádně přihlášeným poplatníkem televizního poplatku v souladu s § 3 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích. Žalovaná jednotlivé televizní poplatky splatné v zákonných lhůtách splatnosti nehradila včas, čímž se dostala do prodlení. Na svou obranu přitom žalovaná neuvedla nic, čím by nárok žalobkyně jakkoli zpochybnila. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a vedle jistiny přiznal žalobkyni i příslušenství pohledávky spočívající v kapitalizovaném úroku z prodlení z dlužné částky, a to ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Třídenní lhůtu k plnění soud v I. výroku tohoto rozsudku stanovil v souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka [částka] představující [částka] za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje [částka]. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř. 8. Žalobkyně je sice v řízení zastoupena advokátem, avšak soud s ohledem na níže uvedené nepovažoval náklady na právní zastoupení v dané věci za účelné, a proto žalobkyni přiznal pouze paušální náhradu nákladů stejně, jako by náležela účastníku řízení, který by v řízení zastoupen nebyl. Při posouzení účelnosti nákladů na zastoupení advokátem se soud plně ztotožnil se závěry Ústavního soudu vyslovenými v nálezu sp. zn. I. ÚS 3344/12 ze dne [datum], v němž Ústavní soud uzavřel, že Česká televize sice není součástí státní moci, ale stát pro její fungování vytváří podmínky ve formě zákonných záruk a ve srovnání s ostatními subjekty působícími v mediálním prostoru má tak značně odlišné postavení. Lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Již v předchozích rozhodnutích (nálezy sp. zn. [ústavní nález], [ústavní nález], [ústavní nález]) Ústavní soud konstatoval, že tam kde je k hájení svých zájmů stát vybaven příslušnými organizačními složkami, není důvod, aby výkon svých práv a povinností z této oblasti přenášel na soukromý subjekt (advokáta); pokud však tak učiní, není důvod uznat takto vzniklé náklady řízení jako náklady účelně vynaložené. Ústavní soud dospěl k závěru, že Česká televize je v převážné míře financována z televizních poplatků. Pokud Česká televize sama spravuje agendu televizních poplatků a tuto agendu následně předává advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně (výjimka je samozřejmě možná) očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru žalobkyně. Vzhledem k tomu, že projednávaná věc není ve srovnání s ostatními případy vymáhání neuhrazených televizních poplatků nikterak specifická, nelze považovat náklady na zastoupení advokátem v dané věci za účelně vynaložené.