15 C 2/2021-55 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal povolení obnovy řízení o pozůstalosti po paní [jméno] [příjmení], zemř. [datum], posledně bytem [adresa], vedeném u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. [spisová značka]. Účastníci řízení jsou dětmi zůstavitelky. Řízení vedené pod sp. zn. [spisová značka] bylo usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], zastaveno a majetek nepatrné hodnoty, a to hrobové zařízení, byl vydán žalovanému jako vypraviteli pohřbu. Usnesení nabylo právní moci dne [datum] a bylo doručováno pouze žalovanému. Žalobce nebyl o průběhu dědického řízení ani o jeho skončení informován, čímž došlo ke zkrácení práv žalobce, které mohl v průběhu dědického řízení uplatnit. Žalobce má za to, že výše uvedené usnesení o zastavení řízení podle § 154 zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen„ z.ř.s.“) brání řádnému projednání dědických práv žalobce a žalovaného k pozůstalosti s tím, že k vydání tohoto usnesení o zastavení řízení nebyly ani splněny podmínky. Žalovaný v průběhu dědického řízení zatajil existenci prakticky veškerého majetku zůstavitelky a nové projednání a rozhodnutí ve věci tak může přivodit pro žalobce příznivější rozhodnutí, než zastavení řízení dle § 154 z.ř.s. Rozhodnutí o zastavení dědického řízení z důvodu, že zůstavitelka zanechala majetek bez hodnoty či majetek nepatrné hodnoty, nemůže obstát, neboť zůstavitelka zanechala naopak značný majetek, a to zejména nemovité věci, starožitnosti a finanční hotovost. 2. Žalovaný k podané žalobě uvedl, že žalobce není k podání žaloby aktivně legitimovaný, neboť žalobu na obnovu řízení může podat pouze účastník řízení, avšak účastníkem řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka] byl pouze žalovaný. Žalovaný má dále za to, že žaloba ani nebyla podána v tříměsíční subjektivní lhůtě stanovené zákonem, přičemž tato lhůta by měla být počítána od právní moci žalobou napadeného rozhodnutí. Žalobce se o průběh dědického řízení nezajímal a tuto skutečnost tak nyní nelze využít jako důvod pro povolení obnovy řízení. Žalovaný nesouhlasí ani s tvrzením žalobce ohledně majetku zůstavitelky, který měl být v průběhu dědického řízení projednán a který dle tvrzení žalobce žalovaný zatajil. Zůstavitelka vypořádala veškerý svůj majetek ještě za svého života, veškeré finanční prostředky byly užity pro potřebu zůstavitelky, resp. některé potřeby zůstavitelky naopak finančně dotoval žalovaný. Skutečnosti uvedené v průběhu dědického řízení týkající se nemajetnosti zůstavitelky tedy byly uvedeny pravdivě. 3. Z dědického spisu vedeného Okresním soudem Praha- západ pod sp. zn. [spisová značka] zjistil soud následující skutečností významné pro rozhodnutí o návrhu žalobce. Z úmrtního listu soud zjistil, že zůstavitelka paní [jméno] [příjmení], [datum narození], zemřela dne [datum]. Z protokolu o předběžném šetření ze dne [datum] soud zjistil, že k sepsání protokolu se dostavil syn zůstavitelky [celé jméno žalovaného], [datum narození], který uvedl, že zůstavitelka zemřela jako vdova, pobírala starobní důchod ve výši cca 18 000 Kč měsíčně a měla dvě děti, a to [celé jméno žalovaného] a [celé jméno žalobce]. Zůstavitelka vlastnila zřejmě pouze hrobové zařízení v [obec] a v [část obce], mohla mít účet u společnosti [právnická osoba] a pohledávku u VZP ČR. Jiný majetek zůstavitelka nevlastnila, nevlastnila žádné nemovité věci či bytové zařízení. Z usnesení Okresního soudu Praha – západ ze dne [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum] soud zjistil, že Mgr. [jméno] [příjmení], notář se sídlem v [obec], rozhodl za účasti vypravitele pohřbu [celé jméno žalovaného] v souladu s § 154 odst. 1 z.ř.s. o zastavení řízení a vydání majetku nepatrné hodnoty – hrobového zařízení hrobového místa [číslo] odd. 1-1, na hřbitově [část obce] v [obec], vypraviteli pohřbu [celé jméno žalovaného]. Dále bylo rozhodnuto o odměně notáře. Z odůvodnění uvedeného usnesení bylo zjištěno, že z provedeného šetření vyplývá, že zůstavitelka zanechala pouze majetek nepatrné hodnoty (hrobové zařízení hrobového místa), a byly tak shledány důvody pro postup dle § 154 odst. 1 z.ř.s. s tím, že vypravitel pohřbu vyslovil s nabytím majetku nepatrné hodnoty souhlas. Tímto usnesením bylo dědické řízení skončeno. 4. Podle § 228 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) může žalobou na obnovu řízení účastník napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé: a) jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení § 205a a 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci; b) lze-li provést důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení § 205a a 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci. 5. Podle § 235e odst. 1 o.s.ř. žalobu na obnovu řízení soud usnesením buď zamítne nebo povolí obnovu řízení. 6. Podle § 235f o.s.ř. zamítá-li soud žalobu proto, že není přípustná, nebo proto, že ji podal někdo, kdo k ní nebyl oprávněn, nebo proto, že byla podána po uplynutí lhůt počítaných od právní moci napadeného rozhodnutí, nemusí nařizovat jednání. 7. Soud se primárně zabýval přípustností podané žaloby ve smyslu § 228 odst. 1 o.s.ř., tedy zda jsou splněny podmínky, za jakých je možné žalobu na obnovu řízení podat, a dospěl k závěru, že tomu tak není. Dle § 228 odst. 1 o.s.ř. platí, že žalobu na obnovu řízení je možné podat proti pravomocnému rozsudku nebo pravomocnému usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé. Pojem„ věc sama“ je právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně jako věc, která je oním předmětem, pro nějž se řízení vede. Řízení sp. zn. 20 D 536/2020, proti jehož rozhodnutí o zastavení řízení podaná žaloba směřuje, bylo pravomocně skončeno usnesením o zastavení řízení dle § 154 odst. 1 z.ř.s., tedy za situace, kdy se soud vůbec nezabývá dědickým právem, tedy věcně neprojednává pozůstalost a„ věc samu“. Takové rozhodnutí je vydáváno v případech, kdy zůstavitel zanechal majetek bez hodnoty či majetek nepatrné hodnoty, který je současně vydáván vypraviteli pohřbu, a již okamžikem vydání uvedeného rozhodnutí je řízení pravomocně skončeno. Usnesení o zastavení řízení dle § 154 odst. 1 z.ř.s. však nezakládá překážku věci pravomocně rozhodnuté, která by bránila projednání nově objeveného majetku v řízení o pozůstalosti. Toto koresponduje i se skutečností, že usnesení o zastavení řízení dle § 154 odst. 1 z.ř.s. není usnesením ve věci samé ve smyslu § 228 odst. 1 o.s.ř., proti kterému by bylo možné podat žalobu na obnovu řízení. Jeli následně, tedy po právní moci usnesení o zastavení řízení dle § 154 odst. 1 z.ř.s., zjištěn další majetek zůstavitele, může být tato skutečnost důvodem pro dodatečné projednání dědictví ve smyslu § 192 z.ř.s. Nelze však v takovém případě aplikovat ust. § 228 odst. 1 o.s.ř. a podaná žaloba na obnovu řízení nemůže být úspěšná, neboť v průběhu dědického řízení skutečně nebyl zjištěn žádný majetek, který by byl v průběhu řízení soudu znám a o kterém by soud pouze nerozhodl, ale žalobcem tvrzený majetek ve vztahu k soudu vyšel najevo až po pravomocném skončení dědického řízení, tedy jediným možným postupem je právě dodatečné projednání dědictví ve smyslu § 192 z.ř.s. Uvedené skončení dědického řízení zároveň není„ věcným“ skončením, jak je uvedeno výše, když jeho předmětem nebylo věcné projednání pozůstalosti, ale skončilo právě usnesením vydávaným nikoli ve věci samé, ale pouze s ohledem na zjištěné skutečnosti odůvodňující takové rozhodnutí absencí majetku (resp. jeho nepatrnou hodnotou). S ohledem na uvedenou argumentaci tak dospěl soud k závěru, že žaloba na obnovu řízení není přípustná, neboť nesměřuje proti rozsudku či usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé ve smyslu § 228 odst. 1 o.s.ř. 8. Vedle výše uvedených závěrů má soud zároveň za to, že žalobce není v této fázi ani aktivně legitimován k podání žaloby na obnovu řízení. Podle § 110 z.ř.s. jsou účastníky (řízení o pozůstalosti) ti, o nichž lze mít důvodně za to, že jsou zůstavitelovými dědici; má-li dědictví připadnout státu proto, že nedědí žádný dědic ani podle dědické smlouvy nebo závěti, ani podle zákonné dědické posloupnosti, a hledí-li se na stát, jako by byl zákonný dědic, je účastníkem pouze stát. Odstavec 1 (tedy předchozí věta) se nepoužije, bylo-li řízení o pozůstalosti zastaveno, protože zůstavitel nezanechal majetek (§ 153) nebo protože zanechal majetek bez hodnoty nebo majetek nepatrné hodnoty (§ 154); v tomto případě je účastníkem ten, kdo se postaral o pohřeb zůstavitele. V rozhodnutí uveřejněném pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydané Nejvyšším soudem (4 Cz 24/84) byl zaujat právní názor, že návrh na obnovu řízení o dědictví může podat jen ten, kdo byl účastníkem řízení o dědictví, o jehož obnovu