16 C 340/2021-16 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala, aby jí žalovaný zaplatil výše uvedenou částku spolu s příslušenstvím. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že na základě smlouvy o úvěru k ČSOB kartě uzavřené dne [datum] (dále jen„ úvěrová smlouva“ nebo„ smlouva“) poskytla žalovanému revolvingový úvěr ve formě úvěrového limitu v částce [částka]. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Na základě smlouvy pak žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši [částka], které mohl žalovaný čerpat prostřednictvím platební karty. Spolu s nimi se žalovaný zavázal žalobkyni zaplatit úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 19,90 % ročně za sjednanou dobu trvání úvěrové smlouvy a administrační poplatky. Žalovaný se zavázal žalobkyni splatit úvěr formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 5 % z vyčerpané částky úvěru, minimálně ve výši [částka], což však nečinil. Žalobkyně proto prohlásila celý dluh za splatný, a to ke dni [datum]. Žalobkyně dne [datum] zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění, v níž žalovaného opětovně vyzvala k úhradě dlužné částky s příslušenstvím, žalovaný však na tuto nikterak nereagoval a na svém dluhu žalobkyni ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení. 3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek stanovených v § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. 4. Na základě žalobkyní předložených listin soud zjistil následující skutkový stav věci, podle něhož žalovaný s žalobkyní dne [datum] uzavřeli smlouvu o úvěru k ČSOB kreditní kartě [číslo], na jejímž základě byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr ve formě úvěrového limitu v částce [částka] spolu s kreditní kartou. Žalovaný se dle článku 5 odst. 5.1 obchodních podmínek pro ČSOB kreditní kartu (dále jen„ obchodní podmínky“) zavázal uhradit do 25. dne příslušného kalendářního měsíce minimální splátku úvěru představující 5 % z vyčerpané částky úvěru ke dni vystavení výpisu, minimálně ve výši [částka]. Na základě smlouvy bylo mezi účastníky ujednáno, že žalovaný je za poskytnutý úvěr povinen platit smluvní úrok a poplatky vyúčtované za příslušné účetní období dle sazebníku žalobkyně. Mezi účastníky bylo rovněž ujednáno, že v případě prodlení s jakoukoli měsíční splátkou nebo jejím příslušenstvím, může žalobkyně zesplatnit celý dluh a požadovat úrok z prodlení v zákonné výši (důkaz: Žádost o poskytnutí úvěru, Smlouva o úvěru k ČSOB kreditní kartě, Předsmluvní informace ke kreditní kartě, Smlouva o poskytnutí platební karty). Žalovaný svému závazku pravidelně hradit měsíční splátky nedostál. Žalobkyně jej proto dne [datum] vyzvala k zaplacení dlužné částky a následně mu dne [datum] písemně oznámila, že ke dni [datum] zesplatnila celý dluh (důkaz: Historický výpis k úvěru, Poslední výzva k zaplacení dluhu a Oznámení o zesplatnění úvěru společně s dodejkami). Žalobkyně se prostřednictvím svého právního zástupce pokusila dne [datum] předžalobně vyzvat žalovaného k plnění (důkaz: Kvalifikovaná výzva dlužníkovi k plnění před podáním žaloby spolu s podacím archem). Žalovaný však ani na základě této výzvy na svůj dluh ničeho neuhradil. 5. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru. 6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 8. Podle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Soud smlouvu uzavřenou mezi žalovaným a žalobkyní posoudil jako smlouvu o úvěru, kterou se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit sjednané úroky. Žalovaný porušil svou závazkovou povinnost tím, že poskytnutý úvěr ani jeho příslušenství řádně a včas nesplácel, a ani po zesplatnění celého dluhu žalobkyni ničeho neuhradil. Sazbu úroku z úvěru si účastníci úvěrové smlouvy smluvně sjednali. Jelikož žalovaný na svém dluhu žalobkyni ničeho neplnil a ocitl se v prodlení, nezbylo žalobkyni než svůj nárok uplatnit před soudem. Soud zjistil, že nárok žalobkyně je oprávněný a že jej uplatnila ve správné výši odpovídající předloženým listinným důkazům. Žalovaný v řízení proti žalobkyní provedenému výpočtu ničeho nenamítal, na svou obranu neuvedl nic, čím by nárok žalobkyně jakkoli zpochybnil. Protože se žalovaný ocitl v prodlení s plněním svého peněžitého dluhu, přiznal soud žalobkyni částku ve výši [částka], kterou tvoří dlužná jistina úvěru po splatnosti. Žalobkyně dále požadovala smluvní úrok úvěru ve výši 8,05 % ročně a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb, obé ode dne následujícího po dni podání žaloby do zaplacení. Soud rovněž přiznal žalobkyni kapitalizovaný smluvní úrok ve výši [částka] a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka] z dlužné jistiny ode dne zesplatnění pohledávky do dne podání žaloby. Třídenní lhůtu k plnění soud v I. výroku tohoto rozsudku stanovil v souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 10. O nákladech řízení soud následně rozhodl ve II. výroku tohoto rozsudku tak, že úspěšné žalobkyni v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na jejich náhradu v plné výši. Náklady žalobkyně v tomto případě sestávaly jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], jednak z odměny advokáta, která byla tvořena částkou [částka] za 3 úkony právní služby po [částka] (převzetí a příprava zastoupení, sepis podání ve věci samé a výzva k plnění) dle § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), dále z paušální náhrady hotových výdajů ve výši [částka] za 3 úkony právní služby po [částka] dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. K tomu bylo dále nutno připočítat náhradu ve výši [částka] odpovídající 21 % DPH ze shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku), neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem této daně. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činily [částka]. V souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. soud stanovil lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů. Ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval.