16 C 423/2020-50 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala, aby jí žalovaný zaplatil výše uvedenou částku spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný je vlastníkem přípojného vozidla do 750 kg včetně, [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], u něhož nebylo ode dne [datum] do dne [datum], tj. po 245 dní, uzavřeno pojištění odpovědnosti provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Žalobkyně má proto právo podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, na příspěvek do garančního fondu za dobu, po kterou vozidlo bylo provozováno v rozporu se zákonem (nemělo uzavřené povinné ručení), výše příspěvku činí dle § 2 odst. 1 písm. t) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb. (dále jen„ vyhláška ministerstva financí“), částku [částka] za jeden den. Na tomto nároku tedy žalobkyně uplatňuje [částka] za 245 dní prodlení tak, jak shora uvedeno, a náklady na upomínání a vymáhání ve výši [částka]. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že mu celá záležitost připadá neústavní a zločinná, neboť podle jeho názoru není správné, aby byl žalovaný povinován zákonem k placení poplatků korporátu bez možnosti svobodné volby. Žalovaný dále předložil soudu protokol o technické prohlídce přívěsného vozíku, jímž chtěl doložit, že přívěsný vozík nebyl používán na veřejných komunikacích, žalovaný s ním nikam nejezdil, mimo jiné proto, že vozík nebyl v dobrém technickém stavu. Žalovaný dále předložil pojistku k pojistné smlouvě s informací o ceně ročního pojistného za předmětný přívěsný vozík, který následně nechal pojistit, čímž chtěl doložit, že roční pojistné ve výši [částka] je mnohonásobně nižší než předmětný nárok žalobkyně, což považuje za [anonymizováno]. K tomuto žalobkyně podotkla, že jednak výše pojistného s nárokem žalobkyně nikterak nesouvisí; dále že okolnost, zda vozidlo je, či naopak není fakticky provozováno, nemá po novele zákona č. 168/1999 Sb. z roku 2018 na povinnosti plynoucí z pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tedy mj. platit příspěvek do garančního fondu, žádný vliv, neboť postačuje, je-li vozidlo evidováno v registru vozidel; a navíc je výše nároku žalobkyně dána sazbou stanovenou právním předpisem, a sice prováděcí vyhláškou k zákonu č. 168/1999 Sb. Sazba přitom podle žalobkyně nemá pouze krýt část nepojištěného období, nýbrž má rovněž plnit roli sankčního mechanismu, kdy není splněna zákonná povinnost nechat vozidlo pojistit. 3. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. obsahuje tento rozsudek zkrácené odůvodnění. 4. Z upomínek žalovanému k zaplacení zákonného příspěvku, výzvy k úhradě zákonného příspěvku a výpisu z databáze žalobkyně soud zjistil, že žalovaný byl v době od [datum] do [datum] vlastníkem přípojného vozidla [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno]. Za tuto dobu nezaplatil nic na zákonném pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Z výzvy k úhradě zákonného příspěvku soud dále zjistil, že žalovaný byl vyzván, aby ve lhůtě 30 dnů od jejího doručení dlužný příspěvek spolu s náklady na upomínání a vymáhání uhradil. Z výpisu informací o poštovní zásilce pak soud zjistil, že tato výzva byla žalovanému doručena dne [datum]. Z upomínky k úhradě nedoplatku, která byla žalovanému doručena dne [datum], pak soud zjistil, že žalovaný byl opětovně upomínán k zaplacení dlužné částky. Z předžalobní výzvy, podacího archu a informace o sledování zásilky prostřednictvím serveru PoštaOnline pak soud zjistil, že žalovaný byl právní zástupkyní žalobkyně vyzýván před podáním žaloby k zaplacení předmětné pohledávky. Z provedeného důkazu protokolem o technické prohlídce přívěsného vozíku soud zjistil, že v době provedené kontroly bylo na vozíku zjištěno pět vážných závad, dále ovšem nic, co by se vztahovalo k předmětnému nároku žalobkyně. Z pojistky k pojistné smlouvě soud zjistil, že žalovaný nechal ode dne [datum] přívěsný vozík pojistit. Soud nepřipustil důkaz navrhovaný žalovaným vyslechnout svědka [jméno] [příjmení], který měl podle žalovaného dosvědčit, že vozík nebyl nikterak provozován, neboť žalovaný neuvedl žádné bližší údaje nutné ke ztotožnění a případnému předvolání této osoby k výslechu. Soud navíc s ohledem na výsledky lustrace v systému žalobkyně, která vychází z dat obsažených v registru vozidel, v němž bylo vozidlo žalovaného k předmětné době evidováno jako provozované, vyhodnotil takovýto důkaz výslechem svědka za zcela nadbytečný a zbytečně zatěžující soudní řízení. 5. Soud věc posoudil podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dále dle § 4 a § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a dle § 2 odst. 1 písm. t) a § 2a vyhlášky ministerstva financí. 6. Následně soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud vzal za prokázané, že žalovaný je vlastníkem přípojného vozidla, pro jehož provoz nebylo sjednáno v období od [datum] do [datum] povinné pojištění odpovědnosti, přičemž v řízení nebylo zjištěno nic k tomu, že by v uvedeném období nebylo vozidlo provozováno nebo že by bylo řádně pojištěno. Žalobkyni tak jako zákonem určené oprávněné osobě vznikl vůči žalovanému nárok na zaplacení příspěvku do garančního fondu v souladu s § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., který za 245 dní, kdy vozidlo nebylo pojištěno, v sazbě [částka] za jeden den podle § 2 odst. 1 písm. t) vyhlášky ministerstva financí činí celkem [částka]. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním tohoto nároku podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., kterou vyhláška ministerstva financí stanovuje dle § 2a fixní částkou [částka]. Vzhledem k tomu, že žalovaný svému závazku nedostál, a ani na základě předžalobní výzvy svůj dluh ve výši [částka] neuhradil, je v prodlení. Na svou obranu přitom žalovaný neuvedl nic, čím by nárok žalobkyně jakkoli zpochybnil. Argumenty žalovaného nesly se povšechně v duchu spílání na nekalé praktiky žalobkyně, jíž žalovaný namnoze označoval za zločinný korporát. Žalovaný však pomíjí, že žalobkyně je právnickou osobou zřízenou zákonem a její nárok nelze považovat za zločinný či nezákonný už jen proto, že je dán zákonem a jeho konkrétní výše pak odvozena dle podzákonného předpisu. Jak navíc správně uvedla žalobkyně, výše takovéhoto příspěvku by už ze své povahy měla být v souhrnu vyšší než výše obvyklého pojistného, jelikož má příspěvek mimo své uhrazovací funkce též plnit funkci sankční, aby nepojištěné provozovatele vozidel odrazoval od nezákonného jednání spočívajícím v nepojištění vozidla i přes zákonem uloženou povinnost, a naopak je motivoval k uzavření pojištění. Soud dále přisvědčil žalobkyni potud, pokud se jedná o vznik, resp. zánik povinnosti provozovatele vozidla platit příspěvek do garančního fondu žalobkyně. S novelou zákona č. 168/1999 Sb. provedenou zákonem č. 293/2017 Sb. bylo výslovně stanoveno, že povinnost pojištění odpovědnosti – a tedy i povinnost platit v případě nepojištění vozidla příspěvek do garančního fondu – musí být splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu, zaniklé nebo odcizené. Neobstojí tudíž argumentace žalovaného, že vozidlo fakticky nikterak provozováno nebylo. Vozidlo totiž může být za stávající právní úpravy ponecháno trvale odstavené, ale pokud není zcela odhlášeno z registru vozidel, povinnost pojištění odpovědnosti nikterak nezaniká. Soud vzal za prokázané, že žalovaný sice nechal vozidlo pojistit, nicméně až posléze – ode dne [datum]. Jelikož žalovaný nikterak neprokázal, že by žalobkyni dlužný příspěvek ve výši [částka] spolu s fixní částkou ve výši [částka] zaplatil, soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. Soud žalobkyni vedle jistiny přiznal i příslušenství pohledávky spočívající v úroku z prodlení z částky [částka] od [datum], tj. ode dne následujícího po dni splatnosti stanoveného výzvou k úhradě zákonného příspěvku, do zaplacení v zákonné výši. Třídenní lhůtu k plnění soud v I. výroku tohoto rozsudku stanovil v souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 7. O nákladech řízení soud rozhodl ve II. výroku tohoto rozsudku tak, že úspěšné žalobkyni v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na jejich náhradu v plné výši. Náklady žalobkyně sestávaly jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a jednak z odměny advokátky, která byla tvořena částkou [částka] za 3 úkony právní služby po [částka] (převzetí a příprava zastoupení, sepis podání ve věci samé a výzva k plnění) dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“) a 1 úkon právní služby ve výši [částka] (účast na jednání před soudem) dle § 7 bod 3 advokátního tarifu; dále z paušální náhrady hotových výdajů ve výši [částka] za 3 úkony právní služby po [částka] podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a 1 úkon právní služby ve výši [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního ta