41 C 192/2021-26 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo uloženo žalovanému zaplatit výše uvedenou částku s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o půjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka [částka]. Žalovaný se vedle vrácení finančních prostředků zavázal zaplatit souhrnný poplatek ve výši celkem [částka], a to v týdenních splátkách po [částka]. Žalovaný porušil své povinnosti, nehradil sjednané splátky řádně a včas a poslední splátku uhradil dne [datum]. Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení zbývající dlužné jistiny ve výši [částka] a souhrnného dlužného poplatku ve výši [částka] Celkem žalovaný totiž uhradil [částka]. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným přitom byla postoupena na žalobkyni. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek stanovených v § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. 4. Na základě žalobkyní předložených listin dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o půjčce, na základě které byla žalovanému předána částka [částka] v hotovosti, kterou se žalovaný zavázal uhradit společně se souhrnným poplatkem ve výši [částka], celkem tedy [částka], a to v 53 týdenních splátkách po [částka] (smlouva o půjčce). Nedílnou součástí této smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o půjčce, v jejichž článku 5 bylo uvedeno, že veškeré splátky budou nejdříve započteny na úhradu souhrnného poplatku a až poté na úhradu jistiny, a v čl. 8 bylo ujednáno, že v případě prodlení s úhradou splátky, má právní předchůdkyně žalobkyně právo požadovat úhradu celé zbylé částky včetně souhrnného poplatku, a to v nejbližším terminu pro výběr týdenní splátky u zákazníka (smlouva o půjčce, smluvní podmínky smlouvy o půjčce). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupena na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek, příloha této smlouvy). Právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného oznámením ze dne [datum] o postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzvala žalovaného k úhradě částky ve výši [částka] bez příslušenství ve lhůtě 10 dnů po obdržení oznámení a toto oznámení odeslala žalovanému poštou dne [datum] (oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek). Žalobkyně následně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě postoupené pohledávky, kterou vyčíslila na [částka], a to do [datum], přičemž tuto výzvu odeslala žalovanému dne [datum] (předžalobní upomínka, podací lístek). 5. Soud věc posoudil podle § 657 a § 658 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), a to s ohledem na přechodné ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1.1.2014, který na dřívější právní úpravu odkazuje. 6. Soud také vycházel z ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák., podle něhož výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy, jakož i z ustanovení § 39 obč. zák., podle něhož neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 7. Vycházeje ze shora citovaných ustanovení a zjištěného skutkového stavu věci pak soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku [částka]. Tzv. souhrnný poplatek, který nebyl ve smlouvě ani ve smluvních podmínkách nijak definován, pak plnil funkci úroku, neboť se jednalo svou povahou o poplatek za poskytnutí finančních prostředků. Výše takto sjednaných úroků pak dosahovala 69,6 % ze zapůjčené částky. Obč. zák. sice výslovně nestanovil, do jaké výše lze při půjčce sjednat úroky, v souladu s judikaturou, je však v rozporu s dobrými mravy zpravidla výše úroků sjednána ve smyslu § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Ujednání o souhrnném poplatku, obsažené navíc ve spotřebitelské smlouvě, neobstojí testem dobrých mravů nejen co do způsobu ujednání, ale zejména co do výše, která je nepřiměřeně vysoká, když v dané době činila výše obvyklé úrokové sazby cca 14 %. Ujednání o souhrnném poplatku je proto v rozporu s dobrými mravy, nepožívá právní ochrany a jedná se o neplatný úkon ve smyslu § 39 obč. zák. 8. Vzhledem k tomu, že právní předchůdkyně žalobkyně, jejíž pohledávka byla postoupena na žalobkyni, zapůjčila žalovanému celkem [částka] a z této částky žalovaný dle v řízení nezpochybněného tvrzení dosud vrátil pouze [částka], uložil soud žalovanému v I. výroku tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka]. Soud současně žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky [částka] za období od [datum] do [datum], kapitalizovaný částkou [částka], a dále povinnost zaplatit žalobkyni úrok v prodlení v zákonné výši z částky [částka] ode dne [datum] do zaplacení. Ve zbývající části pak soud žalobu II. výrokem zamítl s ohledem na neplatnost ujednání o souhrnném poplatku. 9. O nákladech řízení soud rozhodl ve III. výroku podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v této věci úspěšná v rozsahu 55 % (viz I. výrok) a neúspěšná v rozsahu 45 % (viz výrok II.), přičemž při určení úspěchu a neúspěchu je třeba zohledňovat i příslušenství pohledávky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Po odečtení neúspěchu od úspěchu tak má nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 10 %. Její náklady sestávaly jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a jednak z odměny advokáta dle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), ve výši [částka] za 3 úkony právní služby po [částka] (převzetí a příprava zastoupení, sepis podání ve věci samé). K tomu bylo dále třeba připočítat paušální náhradu hotových výdajů ve výši [částka] za 3 úkony právní služby po [částka] podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a náhradu odpovídající 21 % DPH ze shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku), neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem této daně. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činily [částka]; 10 % z této částky pak činí [částka]. V souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. soud stanovil lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů. Ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval.