41 C 81/2021-26 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] k Okresnímu soudu Praha-západ domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] kterou žalovaný uzavřel dne [datum] se společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“). V reakci na písemnou výzvu soudu k doplnění žaloby o tvrzení a důkazy, jimiž by bylo prokázáno, že před uzavřením smlouvy byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně vzala svou žalobu podáním ze dne [datum] částečně zpět, a to co do kapitalizovaného úroku ve výši [částka] a smluvní pokuty ve výši [částka]. Nadále žalobkyně požadovala jistinu ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení a s náklady soudního řízení. K tomu žalobkyně dodala, že žádnými důkazy o posouzení úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje. 2. Žalovaný se k žalobě a jejímu částečnému zpětvzetí nevyjádřil. 3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek stanovených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. Účastníci byli vyzváni, zda s tímto postupem souhlasí, načež žalobkyně v rámci zpětvzetí uvedla, že s takovýmto postupem souhlasí, přičemž žalovaný na výzvu nikterak nereagoval, pročež měl soud v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že i souhlas žalovaného byl dán. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. obsahuje tento rozsudek zkrácené odůvodnění. 4. Na základě žalobkyní předložených listin soud zjistil následující skutkový stav věci: Žalovaný zaslal dne [datum] ze svého bankovního účtu na účet právní předchůdkyně žalobkyně tzv. verifikační platbu. Dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli distančně smlouvu o úvěru [číslo] resp. dne [datum] ji rovněž distančním způsobem doplnili tak, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku [částka]. Dne [datum] převedla právní zástupkyně žalobkyně na verifikovaný účet žalovaného částku ve výši [částka]. Dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalobkyní dohodu o postoupení pohledávek, na jejímž základě byla (mj.) pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným vzniklá v souvislosti se smlouvou o úvěru převedena na žalobkyni. Právní předchůdkyně žalobkyně pak žalovanému dne [datum] oznámila postoupení pohledávky a vyzvala jej k úhradě dluhu v celkové výši [částka]. Následně dne [datum] vyzvala žalovaného předžalobní výzvou k úhradě dluhu též sama žalobkyně. 5. Soud se nejprve zabýval částečným zpětvzetí žaloby, které posoudil podle § 96 o. s. ř. 6. Žalobkyně ještě před zahájením jednání vzala svou žalobu částečně zpět co do kapitalizovaného úroku ve výši [částka] a smluvní pokuty ve výši [částka]. Soud proto v souladu s dispoziční zásadou podle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. v tomto rozsahu řízení částečně zastavil, čemuž odpovídá I. výrok tohoto rozsudku. 7. Zbývající část žalobního návrhu pak soud s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru a datum poskytnutí částky ve výši [částka] posoudil podle § 588, § 1879 a § 2991 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a podle § 2 odst. 1, § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). 8. Na základě zjištěného skutkového stavu věci a shora citovaných zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že nárok uplatněný žalobkyní je pouze částečně důvodný. Soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného. O tom svědčí též tvrzení uvedené v částečném zpětvzetí žaloby, kde žalobkyně uvedla, že důkazy ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje. Soud proto podle § 588 o. z. a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uzavřel, že smlouva o úvěru ze dne [datum], resp. ve znění ze dne [datum], je absolutně neplatná (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo] nebo také rozsudek Okresního soudu ve [obec] ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. 38 C 25/2020 a mnohé další). 9. Protože žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně uzavřela s žalovaným úvěrovou smlouvu platně, nebyl zde žádný právní důvod, pro který by si žalovaný mohl ponechat poskytnutou finanční částku. Žalovaný se tedy na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil o [částka] (§ 2991 o. z.). Vzhledem k tomu, že žalovaný dle nezpochybněného tvrzení žalobkyně z částky [částka] dosud ničeho nevrátil, uložil soud žalovanému ve II. výroku tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni celou částku ve výši [částka], a to společně se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z.). Při určení splatnosti dluhu soud vycházel z toho, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného prokazatelně vyzvala k úhradě celého dluhu ve výši [částka] (resp. částky vyšší) výzvou ze dne [datum], odeslanou dne [datum] a dle zákonné domněnky doručenou dne [datum] (§ 573 o. z.). Splatnost tak nastala po uplynutí dalších deseti dnů dne [datum]. Soud tak žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 8,25 % ročně. Třídenní lhůtu k plnění soud ve II. výroku tohoto rozsudku stanovil v souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 10. V rozsahu kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka] pak soud žalobu ve III. výroku zamítl, neboť na zákonný úrok z prodlení za období před splatností žalobkyně neměla nárok. Kromě toho, sazba zákonného úroku z prodlení odvozeného od repo sazby stanovené Českou národní bankou byla ke druhému pololetí roku 2020, kdy došlo k prodlení, stanovena ve výši 8,25 % ročně. Soud tedy mohl žalobkyni nanejvýš přiznat a přiznal zákonnou výši úroku z prodlení 8,25 % ročně, nikoli požadovaných 9,75 % ročně, čemuž též odpovídá III. výrok tohoto rozsudku. 11. O náhradě nákladů řízení soud ve IV. výroku rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěšnější v této věci byl žalovaný, jemuž však žádné náklady řízení nevznikly.