8 C 369/2021-19 — Okresní soud Praha-západ

Žalobce se svou žalobou domáhal, aby byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši [částka] s příslušenstvím specifikovaným v žalobě s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] smlouvu o úvěru ve výši [částka] se souhrnným poplatkem za uzavření smlouvy [částka] (součet kapitalizovaných úroků s úrokovou sazbou 23,72 % za dobu řádného trvání smlouvy ve výši [částka], administrativního poplatku za zpracování [částka], poplatek za doplňkovou službu životní pojištění ve výši [částka] a nákladů na hotovostní splácení ve výši [částka]), přičemž půjčené peníze včetně souhrnného poplatku měl žalovaný splatit v [anonymizováno] týdenních splátkách po [částka] dle smlouvy uzavřené dne [datum]. Žalovaný na svůj dluh platil nepravidelně, celkem zaplatil pouze [částka], právnímu předchůdci žalobce vzniklo ke dni [datum] právo na uhrazení dlužné celé částky, která činila na dlužné jistině [částka] a na dlužném poplatku [částka] [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalovanému oznámeno dopisem. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud podle § 115a o. s. ř. rozhodl ve věci bez nařízení jednání. Z provedených důkazů vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru na částku [částka], částka byla vyplacena v hotovosti a byla splatná v pravidelných měsíčních splátkách po spolu s poplatky ve výši uvedené ve smlouvě, náklady na hotovostní inkaso splátek a s úrokovou sazbou 23,72 % Tyto skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o úvěru ze dne [datum]. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a z oznámení o postoupení soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila žalobci pohledávku za žalovaným a žalovanému to oznámil žalobce dopisem. Z výzvy k plnění soud zjistil, že žalobce vyzýval žalovaného k úhradě dluhu, který vznikl ze smlouvy o úvěru. Po zhodnocení důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1879 obč. zák. může věřitel celou pohledávku nebo i její část i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jiné osobě. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená včetně zajištění (§ 1880 odst. 1 o. z.). V daném případě byl žalovanému jako spotřebiteli poskytnut úvěr ve výši [částka], ve smlouvě se žalovaný zavázal vrátit poskytovateli zápůjčky uvedenou částku a zaplatit poplatky v celkové výši sjednané ve smlouvě, jejichž součástí byly kapitalizované úroky za půjčené peníze ve výši [částka] (s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně). Celkovou částku úvěru, úroku a poplatků ve výši [částka] měl žalovaný splatit v 58 týdenních splátkách po [částka], což v plném rozsahu neučinil. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci, který pohledávku nabyl postoupením pohledávky od poskytovatele úvěru, dlužnou částku jistiny, původního kapitalizovaného úroku za dobu řádného trvání smlouvy a poplatků po odečtení částečné úhrady. Dále byl žalobci přisouzen úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobce dále požadoval zaplacení kapitalizovaného úroku za další období ve výši [částka], jakož i zaplacení smluvního úroku ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši [částka] od [datum] do zaplacení. Tuto část žaloby však soud považuje za nedůvodnou. Ve smlouvě o úvěru byl úrok sjednán jednoznačně pevnou částkou ve výši [částka], přičemž byl vypočten za použití sjednané úrokové sazby 23,72 % ročně. Tento výklad odpovídá § 1812 o. z. tak, jak by smlouvě měl rozumět průměrný spotřebitel. Dle smluvních podmínek byla smlouva o úvěru uzavřena na dobu určitou do splatnosti poslední sjednané splátky, přičemž v případě prodlení s úhradou splátek měla být účinnost smlouvy prodloužena do řádného zaplacení celé dlužné částky. To nastalo v daném případě z důvodu prodlení žalovaného. V textu samotné smlouvy je však úroková sazba jednoznačně sjednána pevnou sazbou, tedy není z ní pro běžného spotřebitele zjevné, že by v případě prodlení byl vedle sjednané pevné částky byl povinen zaplatit další smluvní úroky ve výši 23,72 % ročně. Pokud měla být smlouvou založena povinnost platit smluvní úroky nad rámec pevné částky úroků, mělo to být ve smlouvě vyjádřeno jednoznačně a srozumitelně, což v předmětné smlouvě není splněno. Soud proto uplatněný nárok na zaplacení smluvních úroků nad rámec částky [částka] zahrnuté do celkového poplatku zamítl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že ve věci v rozsahu 77 % úspěšnému žalobci bylo přiznáno právo na náhradu 54 % jeho nákladů řízení (poměr úspěchu 77 % ku 23 %). Náklady řízení žalobce činily celkem [částka], kde [částka] představuje zaplacený soudní poplatek za žalobu, [částka] je odměna za jeden úkon právní služby podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., zástupce žalobce učinil v řízení 3 úkony, proto odměna činí [částka], dále přísluší 3 x režijní paušál [částka] podle § 14b odst. 2 cit. vyhl. a rovněž částka odpovídající DPH z nákladů právního zastoupení ([částka]). A 54 % z nákladů řízení žalobce je [částka].