16 C 130/2022-62 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhal po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu tzv. postižního práva dle § 10 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“). Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný dne [datum] v 03:10 hod. v [obec a číslo] na křižovatce ulic [anonymizována dvě slova] a [ulice] nezvládl řízení vozidla tov. zn. [anonymizována dvě slova], [registrační značka], ve vlastnictví [jméno] [příjmení], kdy s vozidlem vyjel vpravo na chodník, kde srazil sloupek dopravní značky a následně vjel do zeleně, kterou tímto poškodil. Následně žalovaný pokračoval v jízdě do ulice [anonymizováno], kde vozidlo odstavil. V důsledku výše uvedené dopravní nehody vznikla škoda na dopravní značce a na zeleni. Žalovaný se po dopravní nehodě podrobil dechové zkoušce prováděnou hlídkou PČR pomocí dechového analyzátoru [příjmení], kdy při prvním měření vykázal analyzátor hodnotu 1,69, při druhém měření hodnotu 1,77 a při třetím měření hodnotu 1,53 g alkoholu v krvi žalovaného. V době dopravní nehody měl žalovaný na základě rozhodnutí Městského úřadu Pelhřimov pravomocně vysloven zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel s platností od [datum] do [datum]. Žalobce je na základě pojistné smlouvy [číslo] odpovědnostním pojistitelem vozidla. V rámci šetření škodní události, která byla žalobcem evidována pod [číslo] následně žalobce dne [datum] vyplatil poškozené [příjmení] správě komunikací hl. m. [právnická osoba], pojistné plnění ve výši [částka] za poškození sloupku dopravní značky. Dne [datum] pak žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu, v níž žalovaného vyzval k náhradě vyplaceného pojistného plnění ve výši [částka], které žalobce coby pojistitel vyplatil v souvislosti s předmětnou dopravní nehodou poškozené společnosti za žalovaného coby pojištěného, tedy osobu, na jehož povinnost nahradit újmu se pojištění odpovědnosti vztahuje. Obdobnou výzvu pak žalovanému zaslal rovněž právní zástupce žalobce dne [datum]. Obě výzvy se však minuly účinkem, neboť žalovaný dlužnou částku byť jen částečně nezaplatil. 2. Stanovisko žalovaného k podané žalobě se soudu nepodařilo zjistit. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobce a z důkazů, které označil k prokázání svých tvrzení. 3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek stanovených v § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. obsahuje tento rozsudek zkrácené odůvodnění. 4. Na základě žalobcem předložených listin soud zjistil následující skutkový stav věci, podle něhož je žalobce pojistitelem odpovědnosti z provozu vozidla [značka automobilu], [registrační značka]. Dle relace Policie České republiky, [číslo jednací], bylo zjištěno, že žalovaný dne [datum] použil výše uvedeného vozidla k jízdě, kdy v době 03:10 hodin nezvládl řízení křižovatkou ulic [anonymizována dvě slova] a [ulice], načež s vozidlem narazil do sloupku dopravní značky a následně havaroval do místní zeleně. Žalovaný se posléze podrobil dechové zkoušce na přítomnost alkoholu s pozitivním výsledkem, kdy při prvním měření vykázal analyzátor hodnotu 1,69, při druhém měření hodnotu 1,77 a při třetím měření hodnotu 1,53 g alkoholu v krvi žalovaného. Lustrací policie bylo dále zjištěno, že žalovaný řídil vozidlo navzdory platnému zákazu řízení motorových vozidel, který měl uložen Městským úřadem Pelhřimov od [datum] do [datum]. Po skončení šetření škodní události žalobce coby odpovědnostní pojistitel vozidla vyplatil poškozené [příjmení] správě komunikací hl. m. [právnická osoba], dne [datum] pojistné plnění ve výši [částka] jako náhradu nákladů spojených s opravou poškozeného sloupku dopravní značky. Žalobce následně dne [datum] zaslal žalovanému předžalobní upomínku, v rámci níž žalovaného vyzval k náhradě jím vyplaceného pojistného plnění ve výši [částka] z titulu § 10 odst. 1 písm. i) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a to nejpozději do [datum]. 5. Soud věc posoudil podle § 1970 a § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a dle § 2 písm. f), § 10 odst. 1 písm. h), i) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, načež dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 6. Soud vzal za zjištěné, že žalobce je pojistitelem odpovědnosti z provozu vozidla [anonymizována dvě slova], [registrační značka], ve smyslu zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalovaný, třebaže nevystupuje vůči žalobci v žádném smluvním vztahu, není pojistníkem, provozovatelem ani vlastníkem vozidla, je jakožto řidič, který tohoto pojištěného vozidla použil k jízdě a následně s ním způsobil dopravní nehodu, pojištěným ve smyslu § 2 písm. f) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla – tedy osobou, na jejíž povinnost nahradit újmu se pojištění odpovědnosti vztahuje. Jednáním žalovaného coby pojištěného vznikla v důsledku jím zaviněné dopravní nehody poškozené [právnická osoba] správě komunikací hl. m. [právnická osoba], škoda ve výši [částka], o jejíž náhradu požádala žalobce coby odpovědnostního pojistitele vozidla. Žalobce provedl likvidaci škodní události a dne [datum] vyplatil poškozené společnosti požadované pojistné plnění. Následně žalobce v souladu s § 10 odst. 1 písm. h) a i) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla uplatnil vůči žalovanému tzv. právo postihu, kdy pojistiteli v případě určitých zákonem předvídaných situací svědčí náhrada vyplaceného pojistného plnění vůči pojištěnému. Soud zejména s ohledem na zjištění policie vzal za zjištěné, že žalovaný skutečně řídil vozidlo v době, kdy měl uložen zákaz činnosti řídit vozidlo, a navíc pod vlivem alkoholu. Žalobce tak prokázal přítomnost hned dvou postižních důvodů, na základě nichž mu vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu toho, co za žalovaného plnil, tj. částky [částka]. Žalovaný přitom vůči tomuto nároku ničeho nenamítal a neuvedl na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by jej jakkoliv zpochybnil. Soud proto I. výrokem tohoto rozsudku žalobě v plném rozsahu vyhověl, přičemž žalobci přiznal i požadovaný zákonný úrok z prodlení z částky [částka] za období ode dne [datum] do zaplacení, a to ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Třídenní lhůtu k plnění soud v I. výroku stanovil v souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 7. O nákladech řízení soud následně rozhodl ve II. výroku tohoto rozsudku tak, že úspěšnému žalobci v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na jejich náhradu v plné výši. Náklady žalobce v tomto případě sestávaly jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], jednak z odměny advokáta, která byla tvořena částkou [částka] za 3 úkony právní služby po [částka] (převzetí a příprava zastoupení, sepis podání ve věci samé a výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem) dle § 7 bodu 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), dále z paušální náhrady hotových výdajů ve výši [částka] za 3 úkony právní služby po [částka] dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. K tomu bylo dále nutno připočítat náhradu ve výši [částka] odpovídající 21 % DPH ze shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku), neboť zástupce žalobce jakožto advokát osvědčil, že je plátcem této daně. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činily [částka]. V souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. soud stanovil lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů. Ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval.