16 C 168/2022-142 — Okresní soud Praha-západ

1. Usnesením zdejšího soudu ze dne 28. 3. 2022, č. j. [číslo jednací], jež nabylo právní moci dne [datum], byla věc, v níž se žalobce domáhal u zdejšího soudu určení vlastnického práva k výše uvedeným pozemkům, vyloučena k samostatnému řízení, neboť žalovaný svým vyjádřením k žalobě ze dne 2. 9. 2021 ve věci [spisová značka] částečně uznal žalobcův nárok v rozsahu k výše uvedeným pozemkům. Řízení ve věci 16 C 183/2021 tak nadále pokračuje ohledně ostatních pozemků nárokovaných žalobcem, zatímco ve věci nadepsané spisové značky bylo oběma účastníky prohlášeno vlastnické právo k uvedeným dvěma pozemkům za nesporné. 2. Podle § 153a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. 3. Podle § 153a odst. 4 o. s. ř. jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání. 4. Soud tedy s ohledem na vyjádření žalovaného k žalobě ze dne [datum], kdy ve vztahu ke dvěma pozemkům parc. [číslo] vše v k. ú. a obci [obec] uznal žalobcův nárok, postupoval podle § 112 odst. 2 o. s. ř. a ohledně těchto dvou pozemků vyloučil věc k samostatnému řízení, přičemž ve vztahu k ostatním žalobcem nárokovaných pozemků dosud probíhá řízení ve věci 16 C 183/2021. V tomto samostatném řízení ve věci [spisová značka] následně soud podle § 153a odst. 1 o. s. ř. a rozhodl rozsudkem pro uznání, v rámci něhož určil, že vlastníkem předmětných pozemků vyloučených k samostatnému řízení je Česká republika. 5. O nákladech řízení soud rozhodl ve II. výroku tohoto rozsudku tak, že úspěšnému žalobci v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na jejich náhradu v plné výši. Při určení tarifní hodnoty soud vycházel z ust. § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), která v řízeních o určení vlastnického práva k nemovitým věcem činí [částka] Náklady žalobce sestávaly z odměny advokáta, která byla tvořena částkou [částka] za 4 úkony právní služby po [částka] (za převzetí a přípravu zastoupení, sepis podání ve věci samé, sepis repliky žalobce ze dne [datum], účast na jednání dne [datum]) dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu, a jednak z paušální náhrady hotových výdajů ve výši [částka] za 4 úkony právní služby po [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. K tomu bylo dále nutno připočítat náhradu ve výši [částka] odpovídající 21 % DPH ze shora uvedených částek, neboť zástupce žalobce jakožto advokát osvědčil, že je plátcem této daně. Celkem tak náklady řízení žalobce činily [částka]. V souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. soud stanovil lhůtu k plnění v trvání tří dnů. Ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval.