16 C 171/2021-48 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný byl od [datum] zaměstnán u žalované jako řidič. V lednu 2020 bylo mezi účastníky ústně sjednáno, že se žalovanému přenechává k užívání [značka automobilu], [registrační značka], ve vlastnictví žalobkyně. Za užívání tohoto předmětu nájmu bylo mezi účastníky ústně sjednáno měsíční nájemné ve výši [částka], a to za účelem splacení dluhů, které žalobkyně za žalovaným evidovala. Žalovaný takto dohodnuté nájemné hradil až do března 2020. Po skončení pracovního poměru dohodou ke dni [datum] bylo žalovanému žalobkyní dovoleno vozidlo nadále za úplatu užívat jako doposud. Přestože vozidlo nadále užíval, přestal žalovaný nájemné platit. Počátkem června 2020 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení svých dluhů, na což žalovaný nikterak nereagoval. Proto dne [datum] jednatel žalobkyně žalovaného i s pronajatým vozidlem vyhledal a toto vozidlo si od něj převzal. Žalobkyně následně prostřednictvím svého zástupce zaslala žalovanému dne [datum] předžalobní výzvu k úhradě dlužného nájemného nejpozději do [datum]. Žalovaný však přesto žalobkyni na svém dluhu ničeho nezaplatil. Žalobkyni proto nezbylo než svůj nárok uplatnit u soudu, kdy v rámci žaloby požadovala vůči žalovanému zaplacení nájemného za užívání vozu od dubna 2020 do [datum] ve výši [částka] spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení. 3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek stanovených v § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. 4. Soud na základě listin předložených žalobkyní dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Účastníci si ústně ujednali, že počínaje měsícem lednem 2020 měl žalovaný svěřeno do užívání osobní motorové vozidlo [značka automobilu], [registrační značka], bílé barvy, které vlastnila žalobkyně. Za užívání tohoto vozidla byla mezi účastníky sjednána úplata ve výši [částka] měsíčně, přičemž samotné užívání nebylo nikterak časově ohraničeno. Žalovaný nezaplatil žalobkyni sjednané nájemné za měsíce duben, květen a červen 2020, neboť v důsledku tehdy propuknuvší pandemické situace ohledně [anonymizována dvě slova] neměl dostatek peněžních prostředků na zaplacení. Při práci v lese dne [datum] žalovaného vyhledal jednatel žalobkyně a vyzval jej k vrácení užívaného vozidla, čemuž žalovaný vyhověl a vozidlo jednateli žalobkyně na místě předal (důkaz: úřední záznam o doplnění podaného vysvětlení ze dne [datum], postoupení spisu dle místní a věcné příslušnosti ze dne [datum]). Žalobkyně prostřednictvím svého zástupce zaslala žalovanému dne [datum] předžalobní výzvu k plnění, v níž žalovaného vyzvala k zaplacení dlužného nájemného za užívání vozu za měsíce duben, květen a poměrnou část června 2020 ve výši [částka], a to nejpozději do [datum] (důkaz: předžalobní výzva ze dne [datum]). Žalovaný si předžalobní výzvu převzal dne [datum] (důkaz: dodejka k zaslané předžalobní výzvě). 5. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy. 6. Podle § 2201 o. z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 7. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 8. Podle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníku, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Na základě shora uvedeného skutkového stavu věci a citovaných zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud vzal za zjištěné, že účastníci spolu ústně uzavřeli nájemní smlouvu ve smyslu § 2201 o. z., na základě které se žalobkyně zavázala přenechat žalovanému k dočasnému užívání na dobu neurčitou osobní motorové vozidlo a žalovaný se zavázal platit za to žalobkyni pravidelně sjednané nájemné. Žalovaný své povinnosti platit pravidelně nájemné nedostál, když po čase je přestal platit a dostal se do prodlení. Žalovaný však na svém dluhu žalobkyni ničeho nezaplatil, a to ani přes předžalobní výzvu. V řízení nebylo zjištěno nic k tomu, že by žalovaný žalobkyni cokoli zaplatil; žalovaný na svou obranu ničeho neuvedl a svůj dluh vůči žalobkyni nikterak nezpochybnil. S ohledem na výše uvedené proto soud v I. výroku tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka], jež představuje nárokované dlužné nájemné za měsíce duben a květen ve výši [částka] a poměrnou část nájemného za měsíc červen 2020 ve výši [částka], tj. za užívání vozidla po dobu 17 z celkových 30 kalendářních dnů. Zároveň, jelikož se žalovaný dostal s placením svého dluhu do prodlení, uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni rovněž zákonný úrok z prodlení z částky [částka] za období ode dne [datum], tj. ode dne následujícího po datu splatnosti stanoveného předžalobní výzvou, do zaplacení, a to ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Třídenní lhůtu k plnění soud v I. výroku stanovil v souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř, přičemž neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách. 10. O nákladech řízení soud následně rozhodl ve II. výroku tohoto rozsudku tak, že úspěšné žalobkyni v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na jejich náhradu v plné výši. Náklady žalobkyně v tomto případě sestávaly jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], jednak z odměny advokáta, která byla tvořena částkou [částka] za dva úkony právní služby po [částka] za převzetí a přípravu zastoupení a sepis podání ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), a jeden půlúkon právní služby ve výši [částka] za sepis jednoduché výzvy k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h), obé ve spojení s § 7 bodem 5. advokátního tarifu; dále z paušální náhrady hotových výdajů ve výši [částka] za 3 úkony právní služby po [částka] dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. K tomu bylo dále nutno připočítat náhradu ve výši [částka] odpovídající 21 % DPH ze shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku), neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem této daně. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činily [částka]. V souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. soud stanovil lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů. Ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval.