16 C 39/2022-16 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhal, aby mu žalovaná zaplatila výše uvedenou částku spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tak, že žalovaná je poplatníkem televizního poplatku, a to s ohledem na skutečnost, že se stala držitelem televizního přijímače, čímž jí vznikla zákonná povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku, což žalovaná učinila dne [datum] [ulice] výše televizního poplatku činí [částka], resp. [částka] za měsíc květen 2019. Žalovaná neuhradila televizní poplatek počínaje měsícem květnem 2019 a konče měsícem prosincem 2020 v celkové částce [částka]. 2. Stanovisko žalované k podané žalobě se soudu nepodařilo zjistit. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobce a z důkazů, které označil k prokázání svých tvrzení. 3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek stanovených v § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. obsahuje tento rozsudek zkrácené odůvodnění. 4. Na základě žalobcem předložených listin soud zjistil následující skutkový stav věci, podle něhož se žalovaná v měsíci říjnu roku 2000 přihlásila jako poplatník televizních poplatků. Žalobce žalovanou dne [datum] a následně dne [datum] upomenul k zaplacení televizního poplatku za období od května 2019 do prosince 2020. Ze specifikace výpočtu kapitalizovaného úroku z prodlení soud zjistil, že žalobce požaduje po žalované zaplacení zákonného úroku z prodlení z jednotlivých nezaplacených poplatků ode dne následujícího po jejich splatnosti do dne vyhotovení žaloby kapitalizovaného částkou [částka]. 5. Soud věc posoudil podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále dle § 3 odst. 2, § 7 odst. 2 a § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon o rozhlasových a televizních poplatcích“). 6. Následně soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud vzal za zjištěné, že žalovaná byla v období, během něhož neplatila televizní poplatky, řádně přihlášeným poplatníkem televizního poplatku v souladu s ust. § 3 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích. Žalovaná jednotlivé televizní poplatky splatné v zákonných lhůtách splatnosti nehradila včas, čímž se dostala do prodlení. Na svou obranu přitom žalovaná neuvedla nic, čím by nárok žalobce jakkoli zpochybnila. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a vedle jistiny přiznal žalobci i příslušenství pohledávky spočívající v kapitalizovaném úroku z prodlení z jednotlivých splatných televizních poplatků, a to ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Třídenní lhůtu k plnění soud v I. výroku tohoto rozsudku stanovil v souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 7. O nákladech řízení soud rozhodl ve II. výroku tohoto rozsudku tak, že úspěšnému žalobci v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na jejich náhradu v plné výši. Náklady žalobce sestávaly jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a jednak z odměny advokáta, která byla tvořena částkou [částka] za 2 úkony právní služby po [částka] (převzetí a příprava zastoupení a sepis podání ve věci samé) dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“) a paušální náhradou hotových výdajů ve výši [částka] za 2 úkony právní služby po [částka] podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. K tomu bylo dále nutno připočítat náhradu ve výši [částka] odpovídající 21 % DPH ze shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku), neboť zástupce žalobce jakožto advokát osvědčil, že je plátcem této daně. Celkem tak náklady řízení žalobce činily [částka]. V souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. soud stanovil lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů. Ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval.